Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 Azs 26/2004 - 35

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

-35

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Michala Mazance v právní věci žalobce I. H., zastoupeného Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Příkop 8, 602 00 Brno, proti žalovanému Ministerstvu vnitra se sídlem Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 11. 2002, čj. OAM-5048/VL-07-08-TZ-2002, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 9. 2003, čj. -16,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou (opravným prostředkem) doručenou Vrchnímu soudu v Praze dne 13. 12. 2002 napadl žalobce rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 11. 2002, čj. OAM-5048/VL-07-08-TZ-2002, jímž byla žalobcova žádost o udělení azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle , o azylu a o změně , o Policii České republiky (zákon o azylu).

Jelikož Vrchní soud v Praze do 31. 12. 2002 o opravném prostředku nerozhodl, postoupil věc Krajskému soudu v Brně jako soudu věcně a místně příslušnému na základě ustanovení zákona o azylu a ustanovení čl. II odst. 1 , kterým se mění , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu).

Krajský soud v Brně žalobu odmítl usnesením ze dne 30. 9. 2003, čj. -16, které bylo předáno k poštovní přepravě dne 30. 10. 2003. Při doručování usnesení se nepodařilo žalobce zastihnout, ačkoli se v místě doručení zdržoval. Držitel poštovní licence proto přistoupil k náhradnímu doručení a písemnost uložil dne 31. 10. 2003 na poště, o čemž žalobce vyrozuměl. Žalobce si zásilku nevyzvedl ve lhůtě deseti dnů od uložení; desátého dne od uložení, tj. dne 10. 11. 2003, tak nastala fikce doručení. Dne 29. 12. 2003 se žalobce dostavil ke Krajskému soudu v Brně, kde mu na jeho žádost byl vydán stejnopis usnesení ze dne 30. 9. 2003.

Proti usnesení krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) dne 7. 1. 2004 kasační stížnost. Uvedl v ní, že ji hodlá blíže zdůvodnit ve lhůtě čtrnácti dnů, a zároveň požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Tato žádost se – s ohledem na rozhodnutí o kasační stížnosti samotné – stala bezpředmětnou.

Nejvyšší správní soud nemohl o kasační stížnosti věcně jednat a odmítl ji jako opožděnou.

Podle , (dále jen „“), musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti přitom nelze prominout.

Stěžovatel nebyl při doručování napadeného rozsudku zastižen v místě, kde se zdržoval; jelikož si pak zásilku nevyzvedl ani v desetidenní úložní lhůtě, nastala posledním dnem této lhůty, tj. dnem 10. 11. 2003, zákonná fikce doručení podle , , ve spojení s Následujícího dne, tj. v úterý 11. 11. 2003, tak počala běžet dvoutýdenní lhůta k podání kasační stížnosti, která skončila uplynutím dne, který se označením shoduje s dnem určujícím počátek lhůty, tj. v úterý 25. 11. 2003. Stěžovatel však podal kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Brně až dne 7. 1. 2004, a tedy zjevně opožděně. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost odmítl jako opožděnou za použití ve spojení s

Soud dodává, že náhradní doručení je institutem, který – jsou-li k tomu dány zákonné předpoklady – zcela nahrazuje doručení skutečné. Proto s ním zákon také spojuje totožné následky: v případě zásilek určených do vlastních rukou (jakou byla i zásilka adresovaná stěžovateli a obsahující napadené rozhodnutí krajského soudu) tak v den následující po uplynutí posledního dne desetidenní úložné lhůty začínají běžet procesní lhůty – ve stěžovatelově případě dvoutýdenní lhůta k podání kasační stížnosti. Je lhostejné, zda stěžovatel kdykoli později rozhodnutí převezme – jak se stalo v projednávaném případě – neboť na běh již započaté lhůty to nemá vliv.

O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s ustanovením § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s, podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 10. 3. 2004

JUDr. Marie Žišková

předsedkyně senátu