Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nad 45/2004 - 24

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

č. j. Nad 45/2004 - 26

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobkyně: V. G., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, PS 21/0AM, 170 34 Praha 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 12. 2003, č. j. OAM-6079/VL-07-04-2003, o návrhu na přikázání této věci Krajskému soudu v Ústí nad Labem,

t a k t o :

Věc s e p ř i k a z u j e Krajskému soudu v Ústí nad Labem.

O d ů v o d n ě n í :

Ministerstvo vnitra shora označeným rozhodnutím zamítlo jako zjevně nedůvodnou žádost žalobkyně o udělení azylu podle ustanovení , o azylu. Toto rozhodnutí žalobkyně napadla žalobou, podanou ke Krajskému soudu v Ostravě.

Krajský soud v Ostravě přípisem ze dne 5. 3. 2004, sp. zn. , předložil spis Nejvyššímu správnímu soudu s návrhem na přikázání této věci Krajskému soudu v Ústí nad Labem dle ustanovení („“). Svůj návrh krajský soud odůvodnil hospodárností řízení, neboť žalobkyně bydlí se svými nezletilými dětmi v místě spadajícím ve věcech správního soudnictví do soudního obvodu Krajského soudu v Ústí nad Labem, přičemž žádá, aby bylo ve věci nařízeno ústní jednání, kterého se hodlá zúčastnit. Zároveň krajský soud poukazuje na vysoký nápad azylových věcí u tohoto soudu a tedy i zájmem na rychlosti řízení.

Krajský soud účastníky řízení vyzval přípisem ze dne 31. 1. 2004 k vyjádření k navrhované změně místní příslušnosti s poučením, že pokud soud ve lhůtě 10 dnů od doručení této výzvy neobdrží jejich stanovisko, bude předpokládat, že účastníci proti této změně nemají námitky.

Žalovaný s přikázáním věci Krajskému soudu v Ústí nad Labem vyslovil souhlas, žalobkyně se k navrhovanému postupu nevyjádřila.

Nejvyšší správní soud konstatuje, že k řízení o žalobě ve věci přezkumu rozhodnutí o azylu soudem je místně příslušný krajský soud, v jehož obvodu je žadatel o udělení azylu v den podání žaloby hlášen k pobytu ( ). Podle ustanovení může Nejvyšší správní soud věc přikázat jinému než místně příslušnému krajskému soudu, je-li to pro rychlost nebo hospodárnost řízení nebo z jiného důležitého důvodu vhodné.

V daném případě se žalobkyně a její nezletilé děti v den podání žaloby nacházela v uprchlickém táboře V. L, tzn. v obvodu Krajského soudu v Ostravě, který bylo tedy nutno považovat za místně příslušný soud v tomto řízení. Následně se však žalobkyně přemístila na v záhlaví tohoto usnesení uvedenou adresu, spadající do obvodu Krajského soudu v Ústí nad Labem, kde pobývá dosud.

Nejvyšší správní soud ve svých úvahách v této konkrétní věci vychází ze skutečnosti, že řízení o udělení azylu je značně specifickým typem řízení, které provádí ústavně zaručené základní právo, zakotvené v d. Právě proto, že žadatelé o azyl mají z objektivních důvodů (jazykové, sociální, kulturní atp.) zpravidla značně obtížnější pozici při procesní realizaci svých práv, zákonodárce toto jejich postavení v řadě ohledů akcentoval [viz např. osvobození od soudních poplatků dle h) ]. Rovněž v tomto kontextu je proto dle přesvědčení Nejvyššího správního soudu nutno posuzovat otázku místní příslušnosti soudů. Jestliže totiž stanoví jako obecné pravidlo, že místně příslušným je soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v posledním stupni nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany; v azylovém řízení zákonodárce z tohoto obecného pravidla stanovil výjimku, neboť preferuje zájem žadatele o udělení azylu, když jako místně příslušný soud určil ten, v jehož obvodu je žadatel hlášen k pobytu.

V souzené věci je zapotřebí – nad rámec uvedeného - vycházet též z toho, že žalobkyně trvá na ústním jednání ve věci samé. Protože je zřejmé, že v rámci tohoto jednání může proběhnout další dokazování, je nutno primárně zohlednit zájem na účasti žalobkyně na tomto jednání a záruku faktického výkonu jeho procesních práv, dospívá Nejvyšší správní soud k závěru, že návrh Krajského soudu v Ostravě je důvodný, jelikož koresponduje s výše uvedenými specifiky azylového řízení, dává větší prostor pro skutečnou procesní ochranu žalobce, což ve svém důsledku představuje „jiný důležitý důvod“ ve smyslu citovaného ustanovení

Nad tento rámec Nejvyšší správní soud uvádí, že důvod přikázání věci není možno spatřovat ve vysokém nápadu azylových věcí u Krajského soudu v Ostravě. Ustanovení totiž zakotvuje možnost výjimky z obecného pravidla místní příslušnosti krajských soudů, jejíž naplnění je nutno zkoumat vždy podle okolností konkrétního případu a postupovat přitom restriktivním způsobem. Smysl tohoto ustanovení však zajisté nespočívá v možném zasahování Nejvyššího správního soudu do soustavy krajských soudů z hlediska vyrovnávání jejich vytíženosti jednotlivými agendami. K takovým zásahům je oprávněna toliko moc zákonodárná a Nejvyšší správní soud, který respektuje ústavně provedený princip dělby moci, ji v tomto směru nemůže nahrazovat.

Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud přikazuje předmětnou věc k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Ústí nad Labem.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 18. 3. 2004

JUDr. Miluše Došková

předsedkyně senátu