Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Azs 62/2003 - 55

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Radana Malíka v právní věci stěžovatele N. T. H., zastoupeného JUDr. Petrem Kučerákem, advokátem se sídlem v Brně, tř. kpt. Jaroše 5, za účasti Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 8. 2003, č. j. – 31,

t a k t o :

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 8. 2003, č. j. – 31, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 22. 8. 2003, č. j. – 31 zastavil řízení, protože po dobu 90 dnů nebylo možno zjistit místo pobytu stěžovatele, a v důsledku toho jsou splněny podmínky pro postup podle , o azylu a o změně , o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Brně podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost, v níž namítal, že pro zastavení řízení nebyly splněny zákonné podmínky. Po pohovoru, který s ním byl proveden v průběhu správního řízení požádal dne 23. 5. 2001 o povolení pobytu mimo azylové zařízení a uvedl adresu u P. V. v B. – K., Č. 34. Tutéž adresu včetně telefonického kontaktu uvedl v čestném prohlášení. Stejná adresa je také v rozkladu podaném proti správnímu rozhodnutí. Informace o jeho pobytu na adrese Č. 10 nemá oporu ve spisovém materiálu a zřejmě se jedná o omyl na straně Ministerstva vnitra (dále jen ministerstva).

Ministerstvo ve svém vyjádření uvedlo, že vycházelo z hlášení a evidence cizinecké a pohraniční policie, neboť podle právní úprav azylu platné v r. 2001 nedával správní orgán souhlas ke změněn místa pobytu ve smyslu . Proto navrhlo, aby kasační stížnost byla zamítnuta.

Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadené usnesení a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.

Z předloženého správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatel v žádosti o povolení pobytu mimo azylové zařízení ze dne 23. 5. 2001 žádal o povolení pobytu na adrese B. – K., Č. 34 u P. V. Rovněž dne 31. 5. 2001 v čestném prohlášení uvedl, že po dobu azylového řízení se bude zdržovat na této adrese.

Podle soud řízení zastaví, jestliže nelze zjistit místo pobytu žadatele o udělení azylu a tato skutečnost brání nejméně po dobu 90 dnů rozhodnutí ve věci.

Krajský soud v Brně v průběhu řízení sice ověřoval místo pobytu stěžovatele na Policii ČR, ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie, které sdělilo, že poslední adresa pobytu stěžovatele je podle jejich evidence B. – K., Č. 10 a sdělení stejného obsahu obdržel krajský soud ke svému dotazu také od Policie ČR, oblastního ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie v Brně, ale přesto, že měl k dispozici i jiné údaje o jeho pobytu, a to jak v žalobě, tak i ve správním spise, doručoval stěžovateli písemnosti výlučně na adresu B. – K., Č. 10. Krajskému soudu však nic nebránilo v tom, aby ověřil pravdivost údajů sdělených Policií ČR, např. doručením písemnosti na adresu B. – K., Č. 34. Protože tak ale neučinil, nelze dovodit, že nebylo možno zjistit místo pobytu žalobce.

Vzhledem ke shora uvedenému Nejvyšší správní soud podle věta prvá napadené usnesení krajského soudu zrušil a vrátil věc krajskému soudu k dalšímu řízení. Podle odst. 2 citovaného ustanovení krajský soud rozhodne v novém rozhodnutí i o nákladech řízení.

Stěžovatel současně s kasační stížností podal návrh, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek podle Nejvyšší správní soud o tomto návrhu nerozhodl, neboť věc byla vyřízena přednostně v souladu s ustanovením ve spojení s

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 31. března 2004

JUDr. Eliška Cihlářová

předsedkyně senátu