Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 A 545/2002 - 23

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie

Součkové a soudců JUDr. Antonína Koukala a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci

žalobce A. R., proti žalované České správě sociálního zabezpečení, Praha 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 19. 4. 2002, čj. xxx,

t a k t o :

I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 19. 4. 2002,

čj. xxx s e z r u š u j e a věc s e v r a c í České správě sociálního zabezpečení k dalšímu řízení.

II. Žalobci s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení (dále jen „žalovaná“) ze dne 19. 4. 2002 byla zamítnuta žádost žalobce o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle s odůvodněním, že byl vězněn po dobu kratší tří měsíců, takže mu nárok na její poskytnutí nevznikl.

V podané žalobě (opravném prostředku) žalobce namítl, že data v dokladech, které poskytl, nebyla správně vyhodnocena. K žalobě přiložil potvrzení Vězeňské služby ČR o tom, že v době od 16. 6. 1953 do 17. 6. 1953 vykonal vazbu, přičemž její počátek není

na evidenční kartě uveden a je možné jej zjistit pouze ze soudního spisu, a potvrzení Územní vojenské správy Litoměřice o tom, že během základní vojenské služby vykonal trest v době od 4. 11. 1952 do 18. 6. 1953.

Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že rozhodovala za stavu, kdy neměla k dispozici potvrzení Vězeňské služby ČR, ze kterého je zřejmé, že z evidence nelze zjistit počátek vazby. Navrhla proto, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení.

V daném případě jde o věc, která na Nejvyšší správní soud přešla podle ustanovení , o (dále jen „ “) z Vrchního soudu v Praze. Nejvyšší správní soud ve věcech neskončených vrchními soudy dokončí řízení zahájená před těmito soudy jako soud prvního stupně. Podle ustanovení se neskončená řízení podle části páté účinného ke dni 31. 12. 2003 dokončí podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního , tedy jako řízení o žalobách. O takový případ jde i v projednávané věci, a proto Nejvyšší správní soud postupoval v řízení podle a násl.

Ve spise je kromě jiného založena žádost žalobce jako politického vězně o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle , usnesení Vyššího vojenského soudu v Táboře ze dne 16. 6. 1992 sp. zn. , kterým byl zrušen rozsudek Vyššího vojenského soudu Praha ze dne 16. 6. 1953 sp. zn. ve výroku o vině trestného činu sdružování proti republice podle tr. zák. a trestní stíhání bylo zastaveno, a za trestný čin nedovoleného ozbrojování podle tr. zák. rehabilitací nedotčený bylo od stanovení přiměřeného trestu upuštěno. Dále je zde založeno potvrzení Vězeňské služby ČR o tom, že žalobce vykonal vazbu v době od 16. 6. 1953 do 17. 6. 1953 a potvrzení Územní vojenské správy Litoměřice ze dne 10. 4. 2002, že žalobce v rámci základní vojenské služby vykonal trest v době od 4. 11. 1952 do 18. 6. 1953.

Žaloba je důvodná.

Podle se tento zákon vztahuje na občany České republiky, kteří byli vězněni mezi 25. únorem 1948 a 1. lednem 1990, a u kterých bylo rozhodnutí o jejich věznění zcela nebo částečně zrušeno podle , o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, nebo podle , o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu (dále jen „politický vězeň). Podle výše cit. zákona činí výše jednorázové peněžní částky pro politického vězně při věznění kratším než 1 rok, trvajícím však alespoň 3 měsíce, 60 000 Kč.

Žalovaná ve svém rozhodnutí vyšla z toho, že žalobce byl vězněn v době od 16. 6. 1953 do 17. 6. 1953, a protože jde o dobu kratší než 3 měsíce, nárok mu nevznikl. Žalobce tuto skutečnost v žalobě zpochybnil a předložil potvrzení Vězeňské služby ČR s doložkou, že počátek vazby není na evidenční kartě uveden a je možné jej zjistit pouze ze soudního spisu. Je tedy zřejmé, že skutečná doba věznění, nutná pro stanovení nároku, zjištěna nebyla.

Soud proto dospěl k závěru, že skutkový stav, který žalovaná vzala za základ napadeného rozhodnutí, vyžaduje zásadní doplnění. Soud proto napadené rozhodnutí zrušil pro vady řízení bez jednání ve smyslu

V dalšímu bude proto na správním orgánu, aby v součinnosti se žalobcem spolehlivým způsobem objasnil skutečnou délku jeho věznění a znovu rozhodl o jeho nároku.

Výrok o náhradě nákladů řízení vychází ze skutečnosti, že žalobci, který měl v řízení úspěch, náklady nevznikly a žalovaná nebyla v řízení úspěšná (§ 60 odst. 1 s. ř.s .).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 19. února 2004

JUDr. Marie Součková předsedkyně senátu