Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

A 9/2003 - 33

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

č. j. A 9/2003 - 33

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Valentové a soudců JUDr. Václava Novotného a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce: T. K., proti žalované České správě sociálního zabezpečení, Křížová 25, Praha 5, o jednorázovou peněžní částku, o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalované ze dne 29. 10. 2002, č. xxx,

takto:

I. Řízení o žalobě s e z a s t a v u j e.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce podal žádost o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle zákona

č. , která byla doručena žalované dne 14. 3. 2002. Žádost uplatnil jako politický vězeň vězněný mezi 25. únorem 1948 a 1. lednem 1990 a v žádosti odkázal na rozsudek

č. j. 9/1991 ze dne 24. 4. 1991 a na potvrzení o celkové době vazby a výkonu trestu vydané vězeňskou službou dne 20. 2. 2002, z něhož vyplývá, že byl ve vazbě od 2. 9. 1986 do 22. 1. 1987 a propuštěn byl na příkaz Městského soudu v Praze sp. zn. . Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 4. 1991 sp. zn. 9/1991 vyplývá, že tento soud projednal stížnost pro porušení zákona podanou generálním prokurátorem České republiky podle o soudní rehabilitaci ve věci, mimo jiné, T. K., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. a podle ,

§ 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 trestního řádu rozhodl tak, že usnesením Městského soudu v Praze z 12. 5. 1987 sp. zn. a v řízení jež mu předcházelo byl porušen zákon v ustanovení § 254 odst. 1, § 256 a § 2 odst. 1 trestního řádu ve vztahu k § 118 odst. 1 trestního zákona v neprospěch obviněných, mimo jiné, T. K. Toto usnesení Městského soudu v Praze a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 z 11. 3. 1987 sp. zn.

a řízení, které jim předcházelo byla v rozsahu vysloveného porušení zákona zrušena. Dále byla zrušena další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Na základě shora citovaných listinných důkazů žalovaná žádost žalobce o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle zamítla, protože mu na poskytnutí této jednorázové peněžní částky za dobu od 2. 9. 1986 do 22. 1. 1987 nevznikl, podle jejího názoru, nárok. Svůj právní názor odůvodnila v uvedeném rozhodnutí. Proti tomuto rozhodnutí žalované podal žalobce dne 15. 11. 2002 u Vrchního soudu v Praze opravný prostředek v němž se v konečném výsledku domáhal zrušení napadeného rozhodnutí a vyhovění své žádosti o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle

Vrchní soud v Praze ve věci nerozhodl do 31. 12. 2002 a věc tak přešla na Nejvyšší správní soud, který ji dokončí podle části třetí hlavy druhé dílu prvního zákona

č. ( , ), tedy jako v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu.

Žalovaná písemností ze dne 24. 10. 2003 Nejvyššímu správnímu soudu oznámila,

že po vydání napadeného rozhodnutí vyšly najevo nové skutečnosti prokazující žalobcův nárok na přiznání jednorázové peněžní částky podle , takže žalovaná

ve věci vydá nové rozhodnutí, kterým žádosti žalobce vyhoví a požádala proto Nejvyšší správní soud o stanovení lhůty k vydání nového rozhodnutí.

Nejvyšší správní soud stanovil žalované podle lhůtu k vydání nového rozhodnutí v délce jednoho měsíce od doručení přípisu ze dne 11. 11. 2003. Tento přípis byl žalované doučen dne 14. 11. 2003.

Dne 5. 12. 2003 vydala žalovaná rozhodnutí č. xx, jímž žalobci T. K. podle přiznala jednorázovou peněžní částku 60 000,- Kč za dobu neoprávněného věznění od 2. 9. 1986 do 22. 1. 1987. Protože jeho věznění bylo kratší než jeden rok, ale trvalo alespoň tři měsíce, náleží mu jednorázová peněžní částka ve výši 60 000,- Kč. Toto rozhodnutí doručila žalovaná žalobci do vlastních rukou a podle obsahu dávkového spisu mu toto rozhodnutí bylo doručeno dne 10. 12. 2003.

Nejvyšší správní soud vyzval žalobce, aby se vyjádřil, za postupem žalované – správního orgánu byl uspokojen.

Žalobce přípisem, který byl doručen Nejvyššímu správnímu soudu dne 18. 2. 2004, tomuto soudu sdělil, že rozhodnutím žalované ze dne 5. 12. 2003 nebyla uspokojena jeho práva, i když mu byla přiznána a následně i poukázána jednorázová částka 60 000,- Kč

jako odškodnění za dobu nespravedlivého věznění, protože tím, že žalovaná původně jeho žádost zamítla a tedy odškodnění mu odepřela, fakticky i právně prohlásila, že byl vězněn

po právu. Veřejnost zaznamenala toto rozhodnutí a vzala jej v úvahu negativním směrem vůči jeho osobě. Žalobce proto navrhl Nejvyššímu správnímu soudu, aby rozsudkem zrušil rozhodnutí žalované pro jeho nezákonnost. V této souvislosti poukázal i na rozsudek Nejvyššího správního soudu ve věci žalobce K. S. proti České správě sociálního zabezpečení ve stejné věci pod č. j. - 37.

Z přípisu žalobce došlého Nejvyššímu správnímu soudu dne 18. 2. 2004 nevyplývá,

že by žalobce uplatňoval u žalované přiznání a vyplacení částky vyšší než 60 000,- Kč jako odškodnění za dobu nezákonného věznění a netvrdí ani, že by byl vězněn po delší dobu než

za kterou mu byla přiznána jednorázová peněžní částka, tj. za dobu od 2. 9. 1986

do 22. 1. 1987. Porovnáním obsahu správního spisu a v něm založené zejména žádosti žalobce o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle

a k ní připojených dokladů a rozhodnutí žalované ze dne 5. 12. 2003 dochází Nejvyšší správní soud k závěru, že žalovaná přiznala žalobci podle jednorázovou peněžní částku ve výši 60 000,- Kč za dobu neoprávněného věznění

od 2. 9. 1986 do 22. 1. 1987, tedy za žalobcem uplatněnou dobu neoprávněného věznění. Nároky žalobce podle cit. zák. tedy žalovaná následným rozhodnutím ze dne

5. 12. 2003 zcela uspokojila. Žalobci jde o to, aby byla odstraněna morální a občanská újma, kterou mu, podle jeho přesvědčení, způsobila žalovaná tím, že mu původně odškodnění odepřela. Náhradu za takto jím pociťovanou morální a občanskou újmu chce dosáhnout tím, že Nejvyšší správní soud původní rozhodnutí žalované zamítající jeho žádost o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle ze dne 29. 10. 2002 zruší.

Podle ust. soud řízení usnesením zastaví, sdělí-li navrhovatel, že je uspokojen. Soud zastaví řízení i tehdy, nevyjádří-li se takto navrhovatel

ve stanovené lhůtě, jestliže ze všech okolností případu je zřejmé, že k jeho uspokojení došlo. Z obsahu soudního spisu, z obsahu správního spisu a konečně i z přípisu žalobce ze dne

16. 2. 2004 došlého Nejvyššímu správnímu soudu dne 18. 2. 2004 je zřejmé, že k uspokojení nároku žalobce na poskytnutí jednorázové peněžní částky podle v zákonném rozsahu došlo rozhodnutím žalované ze dne 5. 12. 2003. Rozhodnutí žalované

ze dne 5. 12. 2003 přiznávající žalobci jednorázovou peněžní částku ve výši 60 000,- Kč

za dobu neoprávněného věznění od 2. 9. 1986 do 22. 1. 1987 na základě něhož, podle tvrzení žalobce, mu již tato částka byla také žalovanou vyplacena, nenabylo dosud právní moci. Právní moci toto rozhodnutí nabude až právní mocí rozhodnutí soudu o zastavení řízení ( ).

Nejvyšší správní soud proto postupoval podle ust.

a protože ze všech okolností případu je zřejmé, že k uspokojení žalobce vydáním následného rozhodnutí žalované ze dne 5. 12. 2003 došlo, a řízení o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalované ze dne 29. 10. 2002 č. 5501040006 zastavil.

O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle ust. § 60 odst. 3

, podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno. Pro postup tohoto soudu podle ust. citovaného zákona nebyl shledán důvod, neboť z obsahu spisu nevyplývá, že by žalobci v řízení vznikly náklady.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 24. 2. 2004

JUDr. Ludmila Valentová

předsedkyně senátu