Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 Azs 88/2003 - 47

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Petra Příhody a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce: P. V. T., zastoupeného JUDr. Danuší Koldovskou, advokátkou se sídlem Česká Lípa, nám. TGM 169, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 7. 2003, č. j. - 26,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení

o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného usnesení Krajského soudu v Plzni, jímž bylo podle , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu) zastaveno řízení o jeho žalobě (opravném prostředku) proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 2. 10. 2002, č. j. OAM-37/VL-11-C10-2002, kterým

mu podle § 12, § 13 odst. 1, 2 a § 14 zákona o azylu nebyl udělen azyl a podle § 91 zákona

o azylu bylo vysloveno, že se na něho nevztahuje překážka vycestování. Usnesení Krajského soudu v Plzni vycházelo ze skutečnosti, že žalobci se nepodařilo doručit zásilky na místo hlášeného pobytu a šetřením cizinecké policie bylo zjištěno, že se na udané adrese nezdržuje; tato skutečnost bránila nejméně po dobu 90 dnů rozhodnutí ve věci.

Proti tomu stěžovatel v kasační stížnosti namítá důvod uvedený v , tedy nezákonné zastavení řízení. Konkrétně stěžovatel uvádí, že byl hlášen

na adrese K., H. 1823/1 a měl v úmyslu tam bydlet u paní N. T. N., která je jeho tetou. Ta však nečekaně odjela do Vietnamu, kde onemocněla, a proto se její pobyt prodloužil. Po celou dobu byl její byt zamčen, stěžovatel do něj neměl přístup a zdržoval se u svého kamaráda na adrese K., H. 1824, tedy v těsné blízkosti místa hlášeného pobytu. Policie ČR neprovedla řádně prověrku místa pobytu, jinak by zjistila, že se zdržuje pouze v jiném bytě. V důsledku tohoto postupu byla stěžovateli odňata možnost uplatnit svá procesní práva v řízení. Pro úplnost poukazuje na skutečnost, že uzavřel dne 22. 7. 2002 manželství s P. S. Z uvedených důvodů žádá o zrušení napadeného usnesení a vrácení věci Krajskému soudu v Plzni k novému projednání a rozhodnutí. Dodatečně stěžovatel požádal o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti.

Žalovaný nevyužil možnosti vyjádření ke kasační stížnosti.

Nejvyšší správní soud v prvé řadě vážil nezbytnost rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle a dospěl k závěru, že o něm není třeba rozhodovat tam, kde je o kasační stížnosti věcně rozhodováno bez prodlení (tedy ihned

po jejím předložení Nejvyššímu správnímu soudu a nezbytném poučení účastníků řízení), tedy za situace, kdy skutečnosti tvrzené jako důvod pro přiznání odkladného účinku

ani nemohou nastat.

Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu

a uplatněných důvodů ( , 3 ).

Stěžovatel uplatňuje důvod kasační stížnosti uvedený v , tedy nezákonné zastavení řízení.

Zákon o azylu v ust. § 33 stanoví, že soud řízení zastaví, jestliže nelze zjistit místo pobytu žadatele o udělení azylu (žalobce) a tato skutečnost brání nejméně po dobu 90 dnů rozhodnutí ve věci.

K tomu ze spisu vyplývá, že stěžovatel podal žalobu (opravný prostředek proti správnímu rozhodnutí) bez uvedení adresy pobytu, žalovaný sdělil soudu, že je hlášen

na adrese K., H. 1823/1 u N. T. N.; tato adresa byla uvedena i v evidenční kartě žadatele o azyl založené ve správním spise. Soud ověřil adresu žalobce z databáze MV - odboru azylové a migrační politiky a zaslal mu na tuto adresu (do vlastních rukou) procesní výzvu. Pošta zásilku vrátila se záznamem o nezastižení adresáta. Krajský soud požádal Policii ČR, Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie o prověření, zda se žalobce na dané adrese zdržuje, případně zda je známa jeho jiná adresa. V odpovědi byla uvedena adresa shodná. K další žádosti soudu sdělilo oddělení cizinecké policie v Sokolově, že je žalobce přihlášen na dané adrese, stejné bylo i opakované zjištění z databáze žalovaného. Z dat těchto úkonů, která jsou konkrétně uvedena v napadeném usnesení, je zřejmé, že krajský soud v době od 10. 4. do 9. 7. 2003 opakovaně činil opatření k zajištění doručení procesního úkonu stěžovateli a z důvodů nemožnosti doručení na jedinou známou adresu nemohl pokračovat v řízení a ve věci rozhodnout. Formálně tedy před vydáním napadeného usnesení byly splněny podmínky pro zastavení řízení. Stěžovatel ovšem namítá, že se v dané době objektivně nemohl na uvedené adrese zdržovat pro nepřítomnost osoby, u které měl bydlet, a že bydlel prakticky v sousedství, což mohla cizinecká policie při důsledném pátrání zjistit.

Podle § 77 odst. 4 zákona o azylu byl žadatel povinen změnu místa hlášeného pobytu ohlásit odboru cizinecké a pohraniční policie příslušnému podle místa nového pobytu,

a to způsobem stanoveným v odst. 5) téhož ustanovení, tedy včetně doložení souhlasu ministerstva vnitra se změnou místa hlášeného pobytu. To znamená, že i za předpokladu pravdivosti tvrzení stěžovatele o objektivní nemožnosti zdržovat se v dané době na ohlášené adrese (což není nijak doloženo, ovšem netřeba to zjišťovat), bylo jeho povinností požádat

o souhlas s pobytem na jiné adrese a ohlásit změnu příslušnému odboru cizinecké

a pohraniční policie. Tyto zákonné povinnosti žadatele o azyl stěžovatel nesplnil a překážku věcného rozhodnutí soudu svým protiprávním jednáním sám vytvořil. Nebylo povinností cizinecké policie pátrat v okolí místa hlášeného pobytu, zda se tam žadatel o azyl fakticky někde nezdržuje. Vzhledem k požadavkům zákona o azylu na objekt, v němž lze pobyt poskytnout (objekt opatřený číslem popisným nebo evidenčním, popřípadě orientačním, který je určen k bydlení nebo ubytování, a současně zajišťující dosažitelnost žadatele o azyl - § 77 odst. 2, 3 ) lze za místo hlášeného pobytu považovat určitou konkrétní adresu, na kterou

lze doručovat zásilky. Skutečnost, že se žadatel fakticky zdržoval v téže ulici, ale v čp. 1824 na místo v čp.1823/1 nasvědčuje tomu, že šlo o jiné místo pobytu, než místo pobytu hlášeného a tedy povinnost ohlášení změny uvedeným postupem se na něho vztahovala.

Na rychlost azylového řízení kladou zákony zvláštní nároky stanovením lhůt

pro rozhodnutí správního orgánu ( , zákona o azylu), i stanovením povinnosti přednostního vyřízení žaloby soudem ( ). Rychlé projednání žaloby

je i v zájmu žadatele o azyl, neboť může ukončit jeho nejisté postavení. Je tedy v jeho zájmu

i poskytnutí součinnosti, jejíž součástí je zdržování se na ohlášené adrese, nehledě k výše uvedeným povinnostem spojeným se změnou pobytu. Důvody stěžovatelem v kasační stížnosti uvedené tak nijak nezpochybňují správnost postupu krajského soudu; skutečnost uzavření manželství s českou občankou je z tohoto hlediska zcela nerozhodná.

Z těchto důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou podle ustanovení věty druhé zamítl.

Stěžovatel neměl v řízení o kasační stížnosti úspěch, úspěšnému žalovanému náklady řízení přesahující běžnou úřední činnost nevznikly. Proto soud rozhodl, že se žalovanému náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává ( , ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně 24. 2. 2004

JUDr. Miluše Došková

předsedkyně senátu