Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Azs 50/2003 - 49

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: Z. S., zast. JUDr. Janem Špilháčkem, advokátem, se sídlem v Olomouci, Kosmonautů 6, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, pošt. schr. 21/OAM, o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 9. 2003, č. j. -22 a o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,

takto:

I. Kasační stížnost s e z a m í t á.

II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím Ministerstva vnitra ze dne 17. 6. 2002 nebyl žalobci udělen azyl podle , 13 odst. 1, 2 a , o azylu, v platném znění (dále jen „ “) a bylo vysloveno, že se na žalobce nevztahuje překážka vycestování ve smyslu . V odůvodnění rozhodnutí správní orgán uvedl, že žalobce podal žádost o udělení azylu dne 5. 9. 2001, v níž uvedl, že Ukrajinu opustil pro potíže s mafií. Byl členem bezpečnostní agentury a při ochraně zboží se dostal do konfliktu se členy mafie. Tyto zranil a následně po něm požadovali náklady na úhradu léčení. Po nějakou dobu skutečně platil, avšak když mu došly peníze, byl těmito lidmi zbit a z obavy o život odešel na doporučení přátel do České republiky. Uvedl, že pokud by se vrátil na Ukrajinu, čekalo by ho pronásledování a ohrožení života ze strany vlády, neboť vláda a mafie jsou propojeny. Nemohl se obrátit ani na policii, protože tam je situace stejná. Správní orgán dospěl k závěru, že žalobce nebyl v zemi původu pronásledován za uplatňování politických práv a svobod a neshledal v jeho případě ani existenci skutečnosti

zakládající důvodnost strachu z pronásledování tak, jak je uvedeno v . Udělení azylu podle , 2 téhož zákona nepřicházelo v případě žalobce v úvahu pro nesplnění podmínek v tomto ustanovení uvedených. Důvody k udělení humanitárního azylu ( ) nebyly po posouzení všech okolností shledány. Správní orgán též konstatoval, že po zhodnocení výpovědi žalobce a její konfrontaci se zprávami, které shromáždil, nelze uzavřít, že žalobci by v případě návratu do vlasti hrozilo nebezpečí mučení, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestu. Překážka vycestování podle shledána nebyla.

Ve včas podaném opravném prostředku žalobce vyslovil nesouhlas s rozhodnutím s tím, že se na Ukrajinu nemůže vrátit z důvodů obav o svůj život, neboť zde nejsou dodržována lidská práva a svobody a on tak nebude chráněn před činností mafie.

Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 4. 9. 2003, č. j. -22 žalobu podanou proti výše označenému rozhodnutí správního orgánu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že podklady shromážděné pro rozhodnutí byly dostatečné, řízení před správním orgánem netrpělo žádnou vadou a rozhodnutí je plně v souladu se zákonem. Po zhodnocení stavu věci konstatoval, že žalovaný postupoval správně a v souladu s ustanovením , když azyl žalobci neudělil, neboť důvody, které tento uvádí nelze podřadit pod žádný z důvodů udělení azylu ve smyslu . Rovněž rozhodnutí o neudělení azylu podle , 2 , tzv. azyl za účelem sloučení rodiny, je v souladu se zákonem, neboť u žalobce tento důvod dán není. Rozhodnutí žalovaného o neudělení humanitárního azylu podle je v souladu se zákonem. Žalovaný měl dostatek podkladů pro rozhodnutí ve smyslu a posoudil neudělení azylu podle tohoto ustanovení v mezích stanovených zákonem. Soud se pak ztotožnil i se závěrem žalovaného o tom, že ve vztahu k žalobci nebyly dány překážky vycestování ve smyslu .

Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost. V kasační stížnosti vyslovil názor, že při rozhodování o jeho žádosti o azyl nebylo postupováno v souladu se zákonem, když nebylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, které jsou na jeho straně. Poukazoval na to, že Ministerstvo vnitra mělo v době vydávání rozhodnutí možnost postupu podle § 13, 14 azylového zákona. Konkrétně ustanovení § 13 odst. 1 je uvedeno, že je možno udělit azyl za účelem sloučení rodiny, i když v řízení o udělení azylu nebude v jeho případě zjištěn důvod pro udělení azylu podle § 12. Zároveň je v § 14 uvedeno, že lze udělit azyl a to taktéž v případě hodného zvláštního zřetele z humanitárních důvodů, i když nebude zjištěn důvod o udělení azylu. Podle názoru stěžovatele byly v době rozhodování o jeho žádosti o udělení azylu dány důvody hodné zvláštního zřetele. Namítal, že žil a žije ve společné domácnosti s paní S. P., a to v O., v domě matky jeho družky. Spolu s družkou se stará o její dvě nezletilé děti. Družka podala návrh na úpravu práv a povinností k nezletilým dětem a bylo rozhodnuto, že děti se svěřují do její výchovy a výživy. Zároveň požádala o rozvod manželství, avšak řízení nebylo pravomocně skončeno. Uváděl dále, že mezi ním a družkou S. P. jde o vztah trvalý a hluboký, její děti ho berou jako otce, a pokud by mu nebyl udělen azyl, znamenalo by to újmu nejen na jeho straně a na straně jeho družky, ale i újmu na psychickém vývoji dětí. Vyslovil přesvědčení, že výše uvedené důvody pro podání kasační stížnosti, jsou ty důvody, které jsou uvedeny v Navrhoval, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Stěžovatel dále žádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, neboť bez jeho přiznání by došlo k jeho vyhoštění a přetrhání svazku, tedy k situaci, kterou by všichni těžce nesly.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu podle a 3 vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle k nímž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Kasační stížnost není důvodná.

Stěžovatel v kasační stížnosti brojí proti postupu správního orgánu a soudu, na jehož základě dospěly tyto orgány k závěru, že nesplňuje podmínky pro udělení azylu podle a 14 . Namítá, že nebyly zhodnoceny všechny rozhodné skutečnosti, které podle jeho názoru zakládaly důvody vhodné zvláštního zřetele. Dovozuje, že jsou dané věci pro podání kasační stížnosti důvody podle

Podle ustanovení lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné právní posouzení věci spočívá buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní závěr, popř. je sice aplikován správný právní názor, ale tento je nesprávně vyložen.

Taková pochybení Nejvyšší správní soud v napadeném rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové neshledal. K námitce stěžovatele je především nutno zdůraznit, že jak správní orgán, tak i soud, vycházel při posuzování jeho žádosti o azyl ze zjištění učiněných z návrhu na zahájení řízení o udělení azylu ze dne 5. 9. 2001, se samostatného podání stěžovatele, v němž uvádí důvody své žádosti o azyl, a z protokolu o pohovoru ze dne 18. 10. 2001. Z těchto dokladů vyplývá pouze to, že stěžovatel opustil Ukrajinu pro potíže s mafií a že pokud by se vrátil na Ukrajinu, čekalo by ho pronásledování a ohrožení života. Žádné jiné důvody stěžovatel neuvedl. Správní orgán tedy postupoval správně, pokud tyto skutečnosti posuzoval nejprve z hlediska ustanovení a poté, kdy dospěl k závěru, že stěžovatel nesplňuje důvody pro udělení azylu podle tohoto ustanovení, zabýval se zákonnými podmínkami azylu uvedenými v a 2, a . Správní orgán dospěl k závěru, že udělení azylu podle , 2 téhož zákona nepřicházelo v případě stěžovatele v úvahu pro nesplnění podmínek v tomto ustanovení uvedených a důvody k udělení humanitárního azylu podle nebyly po posouzení všech okolností shledány. Rovněž v žalobě neuváděl stěžovatel žádné jiné důvody než ty, které uváděl v řízení o azylu. Nelze proto vytýkat krajskému soudu, že nezohlednil všechny skutečnosti, které jsou na straně stěžovatele, neboť krajský soud vycházel z těch zjištění, která stěžovatel v průběhu řízení sám uvedl.

Podle ustanovení , v případě hodné zvláštního zřetele udělí Ministerstvo vnitra ČR azyl rodinnému příslušníkovi azylanta, jemuž byl udělen azyl podle nebo 14, za účelem sloučení rodiny, i když v řízení o udělení azylu nebude

v jeho případě zjištěn důvod pro udělení azylu podle . Podle 13 odst. 2 se rodinným příslušníkem pro účely sloučení rodiny rozumí manžel azylanta, svobodné dítě azylanta mladší 18-ti let, nebo rodič azylanta mladšího 18-ti let. Podle je předpokladem udělení azylu za účelem sloučení rodiny manželů azylanta trvání manželství před udělením azylu azylantovi.

Z výše uvedeného ustanovení zcela jednoznačně plyne, že stěžovatel podmínky pro udělení této formy azylu nesplňoval.

Podle ustanovení , jestliže v řízení o udělení azylu nebude zjištěn důvod pro udělení azylu podle , lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit azyl z humanitárních důvodů.

Pokud správní orgán a následně i soud dospěli k závěru, že obavy před pronásledováním mafie nejsou důvody zvláštního zřetele hodné, neshledal Nejvyšší správní soud v postupu těchto orgánů pochybení a znovu zdůrazňuje, že stěžovatel jiné důvody v žádosti o udělení azylu, ani v řízení před krajským soudem neuvedl.

Pokud stěžovatel v kasační stížnosti nově uvádí, že žije ve společné domácnosti s družkou a společně s ní se stará o její dvě nezletilé děti, a tyto důvody považuje za důvody zvláštního zřetele hodné, pak nutno zdůraznit, že těmito důvody se nemohl Nejvyšší správní soud zabývat s ohledem na ustanovení , neboť uvedená tvrzení byla poprvé uplatněna až v kasační stížnosti. Podle výše uvedeného ustanovení Nejvyšší správní soud nepřihlíží ke skutečnostem, které stěžovatel uplatnil poté, co bylo vydáno napadené rozhodnutí a tím je právě tvrzení stěžovatele o jeho společném soužití s družkou, paní S. P. a jejími dvěma nezletilými dětmi. Pokud by důvodem jeho kasační stížnosti byla jen tato nově tvrzená skutečnost, pak by Nejvyšší správní soud musel kasační stížnost odmítnout jako nepřípustnou ve smyslu , neboť se opírá o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.

Na základě výše uvedeného Nejvyšší správní soud uzavírá, že správní orgán, který rozhodoval o žádosti stěžovatele, se jí zabýval z hlediska všech ze zákona v úvahu přicházejících důvodů pro udělení azylu a neopomněl ani posouzení azylu podle a 14 . Krajský soud neshledal, že by ze strany správního orgánu byl v tomto směru porušen zákon. K otázce humanitárního azylu podle je především nutno uvést, že tento důvod azylu je třeba vnímat jako výjimečný a zároveň subsidiární. V posuzované věci však stěžovatel vůbec nenárokoval tuto formu azylu (a to ani v žalobě podané ke krajskému soudu).

Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná a proto ji zamítl ( ).

Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl neprodleně po jejím obdržení a po nezbytném poučení účastníků řízení o složení senátu se z důvodů nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle Protože žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u přípustné opravné prostředky.

V Brně dne 21. 1. 2004

JUDr. Dagmar Nygrínová

předsedkyně senátu

NEJVYŠŠÍ SPRÁVNÍ SOUD

657 40 Brno, Masarykova 31

telefon: 542 532 311, fax: 542 532 361

e-mail: podatelna@nssoud.cz

Krajský soud v Hradci Králové

tř. ČSA 218

502 08 Hradec Králové

----------------------------------------

ke sp. zn.

V Brně dne 27. 1. 2004

č. j. -55

V příloze zasíláme spis sp. zn. Vašeho soudu a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 1. 2004, č. j. -49. Podle žádáme o doručení rozsudku účastníkům řízení.

JUDr. Dagmar Nygrínová, v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení:

Gabriela Anderlová

Přílohy: spis

rozsudky NSS