Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Ads 46/2003 - 73

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Radana Malíka v právní věci stěžovatele Ing. V. M., zastoupeného advokátem JUDr. Stanislavem Krejčím se sídlem Vlhká 14, Brno, za účasti České správy sociálního zabezpečení se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 10. 2002 č. j. - 20,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Stát je povinen zaplatit JUDr. Stanislavu Krejčímu odměnu za zastupování v částce 325,- Kč. Tato částka bude zaplacena z účtu Nejvyššího správního soudu po právní moci rozsudku.

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel podal dne 7. 1. 2003 odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 10. 2002 č. j. - 20, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 23. 1. 2002 a rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Stěžovateli byl tento rozsudek doručen 23. 12. 2002. Vzhledem k tomu, že stěžovatel podal odvolání dne 7.1.2003, tedy již za účinnosti , (dále jen „ “), posoudil je Nejvyšší správní soud ve smyslu jako kasační stížnost, která byla podána včas a oprávněnou osobou.

Stěžovatel v kasační stížnosti především namítá právně necitlivé posouzení věci. Nesouhlasí s tím, že Česká správa sociálního zabezpečení zdůvodnila své zamítavé stanovisko k jeho žádosti o úpravu starobního důchodu podle , o mimosoudních rehabilitacích (dále jen „ “), mimo jiné tím, že u něj došlo pouze k převedení na jinou práci. Namítá, že u pracovníka se změněnou pracovní schopností, jímž byl, bylo třeba podle příslušných ustanovení souhlasu „závodního výboru“; ten v jeho případě nebyl udělen. K tomu, aby jeho zaměstnavatel nemusel platit náhradu za ztrátu na výdělku podle a náhradu za ztrátu na důchodu podle , zvolil jinou cestu, při níž využíval špatný poúrazový stav stěžovatele (následek jím nezaviněného pracovního úrazu) s možnou a probíhající progresí trvalých zdravotních následků. Stěžovatel poukazuje na , podle něhož zmírnění jiných křivd popřípadě spočívá v úpravách v oblasti sociálního zabezpečení. Jeho případ splňuje Poukazuje dále na postup tehdejšího svého zaměstnavatele, který obešel jeho zákonné nároky na náhradu za ztrátu na výdělku. V postupu svého tehdejšího zaměstnavatele spatřuje porušování obecně uznávaných lidských práv. ze svého okruhu vylučuje politicky perzekvované osoby se změněnou pracovní schopností, pro které bylo, vzhledem k , obtížně splnitelnou, ne-li vůbec nesplnitelnou podmínkou skončení pracovního poměru. Stěžovatel se domnívá, že je v rozporu s d;dovolává se rovněž Všeobecné deklarace lidských práv. Stěžovatel navrhuje, aby napadený rozsudek byl zrušen.

Nejvyšší správní soud ze soudního spisu zjistil tyto podstatné skutečnosti:

Česká správa sociálního zabezpečení rozhodnutím ze dne 23. 1. 2002 zamítla stěžovatelovu žádost o úpravu důchodu podle pro nesplnění podmínek tohoto zákona. Nesplnění podmínek spatřovala v tom, že u stěžovatele nedošlo ke skončení pracovního poměru, ale pouze k převedení na jinou práci.

Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel opravný prostředek ke Krajskému soudu v Brně. Poukázal na to, že celý svůj produktivní život, tj. 42 let, pracoval ve Š. z. B. n. p. (dříve I. S., s. s., nyní Š. a. s.). Jako pracovník zde byl kladně hodnocen. Dne 30. 10. 1968 však utrpěl nezaviněný těžký pracovní úraz. Stal se částečně invalidním, měl změněnou pracovní schopnost, byl nucen pracovat pouze na zkrácený pracovní úvazek. Náhrada za ztrátu na výdělku mu nebyla uhrazována pod záminkou „politického postoje v roce 1968“. Zaměstnavatel ho donutil, pod hrozbou ukončení pracovního poměru, aby souhlasil s ukončením dosavadní pracovní smlouvy a s uzavřením pracovní smlouvy nové s poklesem mzdy. Stal se „zajatcem podniku“, musel snášet nejrůznější křivdy, postihy a bezpráví. Stěžovatel navrhl, aby jeho pracovní vztah s dřívějším zaměstnavatelem byl považován za právně rovnocenný se skončením pracovního poměru pro ztrátu důvěry a pro politickou perzekuci, kterou byla hrubě porušována obecně uznávaná lidská práva.

Česká správa sociálního zabezpečení se vyjádřila tak, že pracovní poměr stěžovatele nebyl v rozhodném období let 1948 až 1989 ukončen. Proto nelze důchodový nárok upravit ve smyslu Není pochyb o tom, že stěžovateli vznikla postupem jeho zaměstnavatele křivda, nelze ji však řešit navrhovaným extenzivním výkladem Proto je napadené rozhodnutí v souladu se zákonem.

Při jednání dne 11. 10. 2002 stěžovatel setrval na opravném prostředku a popsal křivdy, které mu zaměstnavatel způsobil. Česká správa sociálního zabezpečení navrhla potvrzení přezkoumávaného rozhodnutí. Krajský soud v Brně rozhodl rozsudkem tak, jak je uvedeno výše. Rozsudek je odůvodněn tím, že u stěžovatele nebyly splněny zákonné podmínky pro postup podle V rozhodném období u něj sice došlo k těžkému pracovnímu úrazu, v jehož důsledku se stal osobou se změněnou pracovní schopností a poživatelem částečného invalidního důchodu. Došlo u něj i k finančnímu postihu, přičemž zaměstnavatel odmítl provádět jakákoli mzdová vyrovnání. Nedošlo však u něj v rozhodném období ke skončení pracovního poměru za podmínek uvedených v Krajský soud nezpochybnil, že v důsledku pracovního úrazu došlo u stěžovatele k zásadním změnám v jeho profesní a ekonomické sféře, nicméně případné oprávněné nároky nelze řešit aplikací

Kasační stížnost není důvodná.

Především je třeba rozlišit nároky stěžovatele vyplývající ze (náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a po jejím skončení, náhrada za ztrátu na důchodu apod.) a nároky plynoucí z právních předpisů o důchodovém pojištění. V prvém případě o nich rozhodují soudy v občanském soudním řízení; v druhém případě o nich rozhoduje Česká správa sociálního zabezpečení a tato rozhodnutí byla a jsou přezkoumávána soudy ve správním soudnictví. Krajský soud v Brně a Nejvyšší správní soud se tedy mohou zabývat ve správním soudnictví pouze touto druhou skupinou.

Stěžovatel opírá svůj tvrzený nárok na úpravu důchodu ustanovením Podle tohoto ustanovení se za neplatný považuje pro účely tohoto zákona právní úkon, jímž došlo v rozhodném období (1948 – 1989) k skončení pracovního nebo služebního poměru nebo členského vztahu k družstvu z důvodu politické perzekuce nebo postupu porušujícího obecně uznávaná lidská práva a svobody. Výčet důvodů, jak je uveden v tomto ustanovení pod písmeny a) až e), je pouze demonstrativní, protože zákon nemohl taxativně vyjádřit všechny případy, v nichž mohlo v dlouhém „rozhodném období“ docházet ke skončení pracovního poměru z důvodu politické perzekuce nebo postupu porušujícího obecně uznávaná lidská práva a svobody.

U stěžovatele však ke skončení pracovního poměru v rozhodném období vůbec nedošlo. Potvrzuje to sám v opravném prostředku, když uvádí, že u svého zaměstnavatele pracoval celý svůj produktivní život, tedy 42 let. však spojuje možnost úprav v důchodové oblasti pouze se skončením pracovního poměru v rozhodném období, a to se skončením, které bylo důsledkem politické perzekuce nebo postupu porušujícího obecně uznávaná lidská práva a svobody.

Jestliže Krajský soud v Brně potvrdil shora uvedené rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení, bylo toto jeho rozhodnutí v souladu se zákonem. Nejvyšší správní soud nehledal kasační stížnost důvodnou a podle věta druhá ji zamítl.

Vzhledem k tomu, že stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, nepřiznal mu soud právo na náhradu nákladů řízení ( ). Česká správa sociálního zabezpečení právo na náhradu nákladů řízení nemá již vzhledem k

Krajský soud v Brně stěžovateli k jeho žádosti ustanovil usnesením ze dne 24. 2. 2003 č. j. - 52 advokáta JUDr. Stanislava Krejčího jako zástupce pro řízení o kasační stížnosti, protože stěžovatel splňoval podmínky Podle téhož ustanovení hotové výdaje a odměnu za zastupování v tomto případě platí stát. Soud proto přiznal zástupci stěžovatele odměnu za jeden úkon právní služby ( ) ve výši 250,- Kč ( , odst. 3 písm. f) této vyhlášky) a 75,- Kč náhrady hotových výdajů ( téže vyhlášky). Částka 325,- Kč bude JUDr. Stanislavu Krejčímu vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu po právní moci rozsudku.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 9. 12. 2003

JUDr. Eliška Cihlářová

předsedkyně senátu