Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 A 117/2001 - 37

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Novotného a soudců JUDr. Ludmily Valentové a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce Z. N., zastoupeného JUDr. Jaroslavou Krybusovou, advokátkou AK České Budějovice, nám. Přemysla Otakara II. č. 58/16, České Budějovice, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, Nad Štolou 3, 170 00 Praha 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 9. 2001, č. 362,

t a k t o :

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou za dne 8. 10. 2001 doručenou Vrchnímu soudu v Praze dne 10. 10. 2001 se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí ministra vnitra ze dne 4. 9. 2001 č. 362, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí ředitele Policie ČR – úřadu vyšetřování pro ČR č. 88/2001 ze dne 30. 5. 2001, jímž byl žalobce s účinností k 31. 5. 2001 odvolán z funkce ředitele Policie ČR – okresního úřadu vyšetřování Tábor a od 1. 6. 2001 ustanoven do funkce vyšetřovatele 1. oddělení Policie ČR – okresního úřadu vyšetřování Tábor. Důvodem tohoto postupu žalovaného byla skutečnost, že žalobce byl jiným rozhodnutím žalovaného v téže době propuštěn ze služebního poměru příslušníka Policie ČR, a to pro závažné porušení služební povinnosti uložené mu podle , o Policii České republiky, tedy z důvodu podle , o služebním poměru příslušníků Policie ČR. Závažného porušení služební povinnosti se měl žalobce dopustit, když „v rozporu s Instrukce pro vyšetřovatele a policejní orgány Policie ČR v postupu v trestním řízení nezajistil evidenci sakrálních předmětů v hodnotě nejméně 36 000 Kč, uložených pod ČVS: VV-53/1989 OÚV Tábor, a později tyto předměty sám odvezl bez řádného evidenčního podchycení mimo úřad vyšetřování. Do současné doby věrohodným způsobem nedoložil, jak s nimi naložil, a není fakticky ani dokladově známo, kde se odvezené předměty nacházejí“.

Žalobce jako důvody žaloby uvádí nesprávnost a nezákonnost rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru, když tvrdí, že to nebyl on, kdo nezajistil řádnou evidenci výše uvedených sakrálních předmětů a že tyto předměty předal příslušníkům Policie ČR, o čemž měl řádné potvrzení, které však později jako již nepotřebné po skartaci spisů zničil.

Dále žalobce vyslovuje názor, že postup nadřízených orgánů je veden přesvědčením, že předměty odcizil, a namítá, že mu nebyl dán dostatek prostoru k obhajobě a doložení svých tvrzení. Postup žalovaného považuje za nestandardní, domáhá se proto, aby mu byla umožněna řádná obhajoba, přinejmenším v současně probíhajícím trestním řízení a aby bylo vyčkáno jeho výsledku.

Proto navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí.

Podle zák. , (dále jen ) věci správního soudnictví, v nichž nebylo rozhodnuto do dne účinnosti tohoto zákona a v nichž byla dána věcná příslušnost k řízení vrchním soudům nebo Nejvyššímu soudu, převezme a dokončí Nejvyšší správní soud, nestanoví-li tento zákon jinak.

Podle se neskončená řízení podle části páté dokončí podle ustanovení části třetí, hlavy druhé dílu prvního tohoto zákona. To se však netýká věcí, o nichž má od 1. 1. 2003 jednat a rozhodovat soud v občanském soudním řízení; v těch případech postupuje Nejvyšší správní soud podle ustanovení

Rozhodnutím ředitele Policie ČR – Úřadu vyšetřování pro ČR ze dne 30. 5. 2001, č. 87/2001 byl žalobce propuštěn ze služebního poměru příslušníka Policie České republiky s odkazem na Toto rozhodnutí bylo žalobci doručeno téhož dne, tedy 30. 5. 2001. Tím okamžikem nabylo též vykonatelnosti, neboť podle ustanovení , odvolání nemá odkladný účinek ( o správním řízení ( )). Proti rozhodnutí se žalobce odvolal. Rozhodnutím ministra vnitra ze dne 4. září 2001 č. 361 bylo žalobcovo odvolání zamítnuto a napadené rozhodnutí potvrzeno. Toto rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 7. 9. 2001.

Rozhodnutím o propuštění ze služebního poměru příslušníka Policie ČR z výše uvedených důvodů byla naplněna podmínka pro obligatorní převedení na jinou funkci podle

Podle policista musí být převeden na jinou práci, bylo-li rozhodnuto o jeho propuštění ze služebního poměru z důvodů uvedených v nebo e/ a je-li zařazen na vedoucí funkci nebo na funkci, jejíž výkon je spojen se stykem s veřejností, nebo pokud jeho ponechání v dosavadní funkci do skončení služebního poměru není možné. Jedná se o kogentní ustanovení, určující pro případ naplnění zde stanovených zákonných podmínek jednání příslušného služebního funkcionáře, a to obligatorně, tedy bez možnosti jakékoliv volní úvahy.

Služební zařazení žalobce ve funkci ředitele, z níž byl odvolán, je právě onou funkcí, která je uváděna v ust. § 17 odst. 1 písm. e/ zákona o služebním poměru příslušníků Policie ČR. Taktéž hypotéza této normy byla bezezbytku naplněna, když bylo rozhodnuto o propuštění žalobce ze služebního poměru z důvodu uvedeného v § 106 odst.1 písm. d/ cit. zákona. V daném případě toto rozhodnutí lze co do důvodu a povahy přezkoumat nezávisle na vlastním rozhodnutí vydaném dle zákona, neboť pro jeho aplikaci je rozhodující naplnění zákonného předpokladu hypotézy normy, jak uvedeno shora. Soud se zabýval i otázkou, zda věc podléhá soudnímu přezkumu dle , když toto rozhodnutí není uvedeno v ust. Okolnost, že odvolání z funkce je důsledkem propuštění ze služebního poměru dle zákona, jež se přezkoumává přímo ze zákona o služebním poměru příslušníků Policie ČR, přiměla soud k tomu, aby věc podrobil přezkumu rozhodnutí jež žalobce napadl. Došlo ke změně povinností žalobce v rámci služebního poměru ke státu, přitom soud setrvává na dosavadní praxi soudu, že totiž rozhodnutí služebních orgánů neuvedená v ust. zákona nejsou vyloučena ze soudního přezkumu, záleží však vždy na konkrétní povaze takého rozhodnutí. V daném případě byl žalobce převeden současně na jinou funkci, a to týmž rozhodnutím. Soud pak napadené rozhodnutí přezkoumal v rozsahu žalobcem napadeném. Žalovaný své rozhodnutí řádně odůvodnil a soud neshledal žádné vady, jež by způsobily nicotnost jeho rozhodnutí.

Nejvyšší správní soud po přezkoumání výše uvedených skutečností dospěl k závěru, že žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu s ustanovením , o služebním poměru příslušníků Policie ČR a proto žalobu zamítl.

O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení , podle něhož účastník, který měl ve věci plný úspěch, má právo na náhradu nákladů řízení před soudem které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce úspěch ve věci neměl, když jeho žaloba byla zamítnuta, a žalovaný náhradu nákladů řízení nepožadoval, ani neprokázal, že by nějaké náklady v dané věci důvodně vynaložil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné ( ).

V Brně dne 11. 11. 2003

JUDr. Václav Novotný

předseda senátu