Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 A 65/2001 - 33

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobce A., spol. s r. o., zastoupeného JUDr. Janou Staňkovou, advokátkou se sídlem Chrudim, Rooseveltova 335, proti žalovanému Ministerstvu životního prostředí, Praha 10, Vršovická 65, o zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 2. 2001, č. j. 550/0VSS-VI/20/01-Tro,

t a k t o:

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím České inspekce životního prostředí ze dne 4. 12. 2000, č. j. 6/OH/7222/00/PS byla žalobci podle ustanovení , o odpadech, ve znění pozdějších předpisů uložena pokuta ve výši 3000 Kč za porušení téhož zákona s tím, že tato firma nevede evidenci odpadů v rozsahu stanoveném zákonem o odpadech a vyhláškou ministerstva.

V odvolání žalobce poukázal na to, že podle § 39 odst. 1 písm. c) uvedeného zákona uloží inspekce pokutu právnické osobě, která nevede ve stanoveném rozsahu evidenci odpadů a neplní ohlašovací povinnosti (§ 5 odst. 1 písm. g) a další. Správní orgán však klade za vinu žalobci porušení § 5 odst. 1 písm. h) tohoto zákona. Porušení této povinnosti však není ustanovením § 39 odst. 1písm. c) zákona o odpadech sankcionováno.

Rozhodnutím žalovaného ze dne 22. 2. 2001, č. j. 550/OVSS-VI/20/01-Tro bylo odvolání žalobce zamítnuto a napadené rozhodnutí České inspekce životního prostředí bylo potvrzeno. V odůvodnění tohoto rozhodnutí žalovaný především poukázal na to, že novelou zákona o odpadech provedenou bylo do ustanovení za písmeno d) vloženo nové písmeno e) a dosavadní písmena e) až i) byla nově označena jako f) až j). Povinnost původce vést evidenci odpadů je dle platného znění zákona dána ustanovením . Tuto úpravu značení však již uvedená novela nepromítla v sankčních ustanoveních zákona. Pokuty jsou proto logicky ukládány podle těch sankčních ustanovení, která svým obsahem (nikoli citací v závorkách) odpovídají skutkové podstatě

deliktu. Proto nelze akceptovat námitku odvolání, že pokuta byla uložena v rozporu s platným zněním zákona.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce v zákonné lhůtě žalobu. V návaznosti na podané odvolání poukázal na to, že není možné souhlasit s extenzivním výkladem znění zákona odpovídající představě o možném rozporu mezi „duchem“ zákona a písemným zněním zákona. S odkazem na a d dovodil, že pokud na porušení nějaké povinnosti není pamatováno sankcí, není možné sankci uložit. Žalobce proto navrhl, aby bylo zrušeno jak rozhodnutí ministerstva, tak i rozhodnutí správního orgánu prvého stupně.

Žalovaný ve svém vyjádření poukázal na stejné skutečnosti jako v odůvodnění správního rozhodnutí orgánu druhého stupně a navrhl, aby žaloba byla zamítnuta.

V podání ze dne 30. 7. 2001 žalobce odkázal na skutečnosti uvedené v žalobě.

Vzhledem k tomu, že Vrchní soud v Praze o žalobě do 31. 12. 2002 nerozhodl, postoupil tuto věc podle ustanovení k převzetí a dokončení věci Nejvyššímu správnímu soudu. Tento soud přezkoumal v rozsahu žalobních námitek napadené správní rozhodnutí, přičemž vycházel z následujících skutečností a úvah:

V daném případě v průběhu odvolacího řízení, ani v žalobě žalobce nečinil sporným, že nevedl evidenci odpadů v rozsahu stanoveném zákonem o odpadech a přílohou č. 8 , o podrobnostech nakládání s odpady. Dopustil se tedy porušení právní povinnosti uvedené v ustanovení , ve znění (vést evidenci odpadů v rozsahu stanoveném tímto zákonem a vyhláškou ministerstva). Je skutečností, že v důsledku legislativní chyby úprava v ustanovení tohoto zákona (tak jak se o tom zmiňuje žalovaný) nebyla zohledněna v zákonném odkazu v ustanovení , kde i nadále je uveden , namísto správného . Pokud ustanovení o sankci náležitě (slovně) definuje skutkovou podstatu deliktu, samotný nepřesný odkaz na ustanovení vymezující právní povinnost, nebrání možnosti uložit za tento delikt příslušnou sankci. Ostatně při takovémto slovním vymezení není odkaz na příslušné ustanovení ani nezbytný. V daném případě je třeba přisvědčit žalovanému, že vymezení skutkové podstaty („nevede ve stanoveném rozsahu evidenci odpadů“) je již samo o sobě postačující a nemohlo ani v daném případě vést k pochybnostem o tom, jakého deliktu se žalobce dopustil.

Ze všech těchto důvodů byla žaloba zamítnuta ( ).

Neúspěšnému žalobci náhrada nákladů řízení nepřísluší, žalovanému pak podle obsahu spisů žádné nároky nad rámec běžných výdajů nevznikly.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 14. 11. 2003

JUDr. Petr Příhoda

předseda senátu