Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Ads 1/2003 - 45

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci stěžovatele P. Š., zastoupeného JUDr. Romanem Nováčkem, advokátem se sídlem v Ostravě-Moravská Ostrava a Přívoz, Nádražní 66 za účasti České správy sociálního zabezpečení se sídlem v Praze 5, Křížová 25, v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 2. 2003 č. j. – 25,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se stěžovatel domáhal zrušení rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 2. 2003 č. j. – 25, kterým byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení (dále jen „ČSSZ) ze dne 27. 3. 2002 jímž byla zamítnuta žádost žalobce o přiznání plného invalidního důchodu. V odůvodnění krajský soud uvedl, že stěžovatel nesplnil jednu z podmínek stanovených v ve znění pozdějších předpisů, neboť pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti byl u něj pouze 15 % a také nebyl schopen pro zdravotní postižení této soustavně výdělečné činnosti jen za zcela mimořádných podmínek. Tento závěr jednoznačně vyplývá z posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „MPSV“), o jehož úplnosti, správnosti a přesvědčivosti nemá krajský soud důvodu pochybovat. Posudková komise vycházela při vypracování posudku z veškeré dostupné zdravotní dokumentace žalobce, měla k dispozici lékařské zprávy a nálezy, které žalobce předložil u ústního jednání dne 6. 2. 2003.

V podané kasační stížnosti stěžovatel setrval na tom, že není správný závěr posudkové komise MPSV o tom, že z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost v soustavné výdělečné činnosti pouze o 10 %, resp. 15 %. Objektivním průkazním dokladem skutečného zdravotního stavu stěžovatele je zejména zjištění jeho pozitivity na chlamydie po prodělané chlamydiové infekci. Stěžovatel poukázal na přílohy kasační stížnosti obsahující doklady o tom, že byl na chlamydie vyšetřován opakovaně jak v O., tak v N. J. Pro potvrzení různosti posudků odborných pracovišť z O. a z N. J. si stěžovatel nechal v týž den odebrat vzorky na obou těchto pracovištích a opět se potvrdila předchozí rozdílnost v závěru obou těchto pracovišť. Zmatečnost důkazů, ze kterých vycházela posudková komise a krajský soud dokresluje také fakt, že podle přehledu odběrů krve měl být odběr krve stěžovateli prováděn mj. také dne 18. 11. 2002 MUDr. H., ale uvedeného dne stěžovatel nikdy odběr krve neprovedl, což dosvědčuje také potvrzení této lékařky ze dne 3. 2. 2003. Výše uvedené skutečnosti taktéž dokreslují nové odborné zprávy K. l. v N. J. ze dne 24. 10., 21. 11. a 6. 12. 2002. Stěžovatel také poukázal na to, že v napadeném rozsudku se uvádí, že dne 28. 11. 2002 bylo MUDr. L. prováděno jeho vyšetření, což neodpovídá skutečnosti a tato lékařka mohla maximálně činit závěry na základě výsledků, které si snad nechala zaslat. Stěžovatel také upozornil na skutečnost, že krajskému soudu předložil propouštěcí zprávu z F. n. v O. ze dne 27. 9. 2001, ale ani posudková komise, ani soud se s touto skutečností nijak nevypořádaly.

Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek v souladu s ustanovením a 3 v rozsahu a z důvodů, které uplatnil stěžovatel v kasační stížnosti a přitom sám neshledal vady uvedené v odst. 3 citovaného ustanovení, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Pokud jde o námitku stěžovatele, že není správný závěr posudkové komise MPSV s tím, že objektivním průkazním dokladem skutečného zdravotního stavu stěžovatele je zejména zjištění jeho pozitivity na chlamydie a že existují rozdílné závěry v O. a N. J., tuto neshledal Nejvyšší správní soud důvodnou. Pozitivita na chlamydie u stěžovatele není sama o sobě skutečností, z níž je možné dovodit splnění podmínek pro přiznání plné invalidity, což ani stěžovatel netvrdí a neprokazuje. Proto i námitku týkající se rozdílných závěrů pracovišť v O. a N. J. je nutno v tomto kontextu označit za právně irelevantní.

Skutečnost, že MUDr. H. popřela, že by 18. 11. 2002 požadovala po K. h. s. v O. rozbory krve stěžovatele a ani ho k odběrům na toto pracoviště neposlala, neprokazuje zmatečnost důkazů, ze kterých vycházela posudková komise a krajský soud, jak dovozuje stěžovatel, protože tento jeden údaj nemůže zpochybnit správnost závěru posudkové komise.

Pokud stěžovatel poukázal při zpochybňování správnosti závěrů jak rozhodnutí ČSSZ, tak i krajského soudu na nové odborné zprávy K. l. v N. J. ze dne 24. 10., 21. 11. a 6. 12. 2002, k těmto důkazům nelze přihlédnout, protože byly vyhotoveny až po vydání správního rozhodnutí a krajský soud v souladu s při přezkoumávání rozhodnutí vychází ze skutkového stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Proto v tomto směru nelze krajskému soudu vytýkat nezákonnost.

Stěžovatel dále také poukázal na to, že v napadeném rozsudku se uvádí, že dne 28. 11. 2002 bylo MUDr. L. prováděno jeho vyšetření, což neodpovídá skutečnosti a tato lékařka mohla maximálně činit závěry na základě výsledků, které si snad nechala zaslat. Ani v tomto směru nelze vytýkat krajskému soudu nezákonnost, protože ve svém rozhodnutí pouze citoval podklady, které měla k dispozici posudková komise. Jedná se o lékařskou zprávu datovanou dne 28. 11. 2002, kterou zpracovala MUDr. L. na základě laboratorního vyšetření ze dne 21. 11. 2002.

Právně irelevantní je také námitka, že stěžovatel upozornil na skutečnost, že krajskému soudu předložil propouštěcí zprávu z F. n. v O. ze dne 27. 9. 2001, ale ani posudková komise, ani soud se s touto skutečností nijak nevypořádaly. Posudková komise uvedla propouštěcí zprávu mezi vyjmenovanými podklady (jedná se o dobu hospitalizace na neurologické klinice F. n. s p. v O. od 20. 8. do 14. 9. 2001 a 19. - 21. 9. 2001) a stejně tak je uvedena v odůvodnění napadeného rozsudku, takže byla podkladem při posuzování zdravotního stavu stěžovatele.

Ze všech shora uvedených důvodů shledal Nejvyšší správní soud kasační stížnost nedůvodnou, a proto ji podle ustanovení zamítl bez jednání postupem podle citovaného zákona.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení větu první ve spojení s , podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto mu nevzniklo právo na náhradu nákladů řízení a ČSSZ žádné náklady s tímto řízením nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 9. října 2003

JUDr. Eliška Cihlářová

předsedkyně senátu