Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Ads 14/2003 - 73

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Valentové a soudců JUDr. Václava Novotného a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce O. B., zastoupeného JUDr. Rudolfem Blaho, advokátem AK Průhonice, U Motelu 393, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, Praha 5, Křížová 25, o výplatu plného invalidního důchodu, o kasační stížnosti žalobce – stěžovatele O. B. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2002, č. j. , – 43,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím ze dne 10. 4. 2000, č. xxx žalovaná žalobci zastavila od 12. 10. 1996 plný invalidní důchod pro nesplnění podmínek ust. a vzhledem k tomu, že se nepodrobil lékařskému vyšetření přestože byl upozorněn na možné následky. V odůvodnění žalovaná uvedla, že tímto realizuje rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 1. 2000, č. j. . Proti tomuto rozhodnutí podal opravný prostředek žalobce a věc byla vedena u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , v níž citovaný soud vydal dne 21. 11. 2000 usnesení č. j. – 33, jímž řízení ve věci opravného prostředku zastavil s odůvodněním, že žalovaná vydala dne 6. 9. 2000 rozhodnutí jímž žalobci přiznala plný invalidní důchod od 12. 10. 1996 a tímto rozhodnutím zrušila účinky předcházejícího rozhodnutí ze dne 10. 4. 2000 o zastavení výplaty plného invalidního důchodu. Toto usnesení na základě odvolání žalobce zrušil Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 21. 2. 2001, sp. zn. , když dospěl k závěru, že rozhodnutím ze dne 6. 9. 2000 žalovaná nevyhověla zcela opravnému prostředku žalobce podanému proti rozhodnutí žalované ze dne 10. 4. 2000, nebyly proto splněny podmínky pro zastavení řízení podle ust. Měla-li žalovaná v úmyslu vyhovět opravnému prostředku, muselo by dojít k obnovení výplaty dříve přiznaného plného invalidního důchodu a nikoliv k jeho opětovnému a vlastně duplicitnímu přiznání.

Rozhodnutím ze dne 6. 9. 2000, č. x žalovaná žalobci přiznala od 12. 10. 1996 plný invalidní důchod podle ust. v platném znění ve výši 4602 Kč měsíčně s tím, že tímto rozhodnutím vyhovuje požadavkům, které žalobce uplatnil ve svém opravném prostředku a dále, že své rozhodnutí z 27. 3. 2000 tímto rozhodnutím ruší. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce opravný prostředek a řízení o něm bylo vedeno u Městského soudu v Praze pod sp. zn. . Jmenovaný soud rozhodl ve věci rozsudkem ze dne 22. 11. 2000, č. j. – 10 tak, že rozhodnutí potvrdil. Na základě odvolání žalobce proti tomuto rozsudku Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 4. 4. 2002, sp. zn. tento rozsudek zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení se závěrem, že rozhodnutím ze dne 6. 9. 2000 žalovaná nevyhověla zcela opravnému prostředku žalobce ze dne 12. 10. 2000, neboť jím žalobci neobnovila výplatu dříve přiznaného plného invalidního důchodu, ale opětovně mu již dříve přiznanou dávku důchodového pojištění přiznala od zastavení její výplaty od 12. 10. 1996. Závěrem pak Vrchní soud v Praze uvedl, že vzhledem k tomu, že žalovaná vydala jako realizaci rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. dvě rozhodnutí pod č. xxx, a to dne 10. 4. 2000 a dne 6. 9. 2000, která jsou předmětem přezkumného řízení, bude třeba spojit ke společnému projednání a rozhodnutí všechny věci týkající se plného invalidního důchodu žalobce a poté ve věci rozhodnout.

Městský soud v Praze spojil věci u něj probíhající týkající se výplaty plného invalidního důchodu žalobci a probíhající pod sp. zn. a ke společnému projednání dne 23. 10. 2002. Rozsudkem ze stejného data č. j. , – 43 obě rozhodnutí zrušil a vrátil žalované k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že byla-li žalobci rozhodnutím žalované České správy sociálního zabezpečení ze dne 10. 4. 2000 zastavena výplata plného invalidního důchodu od 12. 10. 1996 a došla-li žalovaná k závěru, že zastavení výplaty plného invalidního důchodu neodpovídalo ust. pak mohla rozhodnout pouze o obnově výplaty plného invalidního důchodu od 12. 10. 1996, nikoliv o přiznání dávky plného invalidního důchodu od 12. 10. 1996, jak učinila novým rozhodnutím ze dne 6. 9. 2000. Žalovanou Českou správu sociálního zabezpečení proto zavázal svým právním názorem ve smyslu , že po zastavení výplaty plného invalidního důchodu od 12. 10. 1996 rozhodnutím ze dne 10. 4. 2000 lze rozhodnout jen o obnovení výplaty plného invalidního důchodu žalobci od uvedeného dne, nikoliv o přiznání plného invalidního důchodu žalobce od uvedeného dne.

Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2002, č. j. , – 43 podal včas odvolání žalobce. O jeho odvolání Vrchní soud v Praze nerozhodl do 31. 12. 2002 a řízení o něm bylo zastaveno dnem nabytí účinnosti , tj. 1. 1. 2003 ( ). Žalobce byl poučen o tom, že do 31. 1. 2003 může proti rozsudku podat kasační stížnost podle

Žalobce – nyní stěžovatel ( ) podal proti rozsudku Městského soudu v Praze kasační stížnost ve stanovené lhůtě z důvodů uvedených v , b/, c/ a d/ Napadený rozsudek považuje za nesprávný, protože Městský soud v Praze důsledně nevychází z usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 4. 2002, sp. zn. . Zejména nepřihlédl k závaznému právnímu názoru vrchního soudu ve věci, že již jednou přiznaný důchod nelze opětovně přiznat a že tedy ve věci může jít toliko o obnovení výplaty důchodu, dále nepřihlédl i k právnímu názoru vrchního soudu o povinnosti žalované České správy sociálního zabezpečení dopočíst a doplatit podle příslušných zákonných ustanovení příslušenství jednotlivých splátek důchodu protizákonně zadržovaných v době od 12. 10. 1996 do 11. 9. 2000. Současně uvedl, že jeho cílem nebylo zrušení rozhodnutí žalované ze dne 6. 9. 2000, nýbrž v opravném prostředku proti němu požadoval, aby toto rozhodnutí bylo doplněno ve smyslu rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 1. 2000, sp. zn. tak, že dochází k obnovení výplaty invalidního důchodu s účinností od 12. 10. 1996 a nikoliv k novému přiznání invalidního důchodu. To obdobně platí o příslušenství – úrocích z nevyplacených částek důchodu. Zákonná povinnost žalované doplatit mu zákonné příslušenství jednotlivých splátek vyplývá z příslušných zákonných předpisů. Městský soud v Praze měl na tuto skutečnost ve svém rozsudku reagovat tak, aby žalovaná sama toto příslušenství dopočítala a doplatila. Napadené rozhodnutí tak vykazuje vady spočívající v nesprávném právním posouzení a v nesprávných skutkových závěrech. Napadený rozsudek je částečně rovněž nepřezkoumatelný.

Žalovaná Česká správa sociálního zabezpečení se k podané kasační stížnosti nevyjádřila.

Stěžovatelem uplatněné důvody kasační stížnosti podle , b/, c/ a d/ nebyly prokázány.

Především je třeba vycházet z toho, že Městský soud v Praze napadeným rozsudkem zrušil obě rozhodnutí žalované České správy sociálního zabezpečení ze dne 10. 4. 2000 o zastavení od 12. 10. 1996 plného invalidního důchodu stěžovateli i ze dne 6. 9. 2000 o přiznání od 12. 10. 1996 plného invalidního důchodu stěžovateli. Vycházel přitom z přípisu žalované České správy sociálního zabezpečení ze dne 20. 9. 2000 založeného ve spisu Městského soudu v Praze jímž tomuto soudu oznámila, že dne 6. 9. 2000 vydala nové rozhodnutí, jímž plně vyhověla námitkám uvedeným v opravném prostředku. Vzhledem k obsahu rozhodnutí žalované ze dne 6. 9. 2000 a citovanému přípisu ze dne 20. 9. 2000 nelze mít žádné pochybnosti o tom, že žalovaná již netrvala na svém rozhodnutí o zastavení výplaty plného invalidního důchodu stěžovateli z důvodu uvedených v , 2, 4 Pochybení, kterého se žalovaná dopustila při vydání rozhodnutí ze dne 6. 9. 2000 a které spočívalo v tom, že stěžovateli od 12. 10. 1996 neobnovila výplatu plného invalidního důchodu, ale přiznala mu od tohoto data plný invalidní důchod, Městský soud v Praze v napadeném rozsudku napravil tím, že obě shora citovaná rozhodnutí žalované zrušil a věc vrátil žalované se závazným právním názorem, podle něhož mohla od 12. 10. 1996 jejím rozhodnutím ze dne 10. 4. 2000 stěžovateli zastavenou výplatu plného invalidního důchodu následným rozhodnutím výplatu plného invalidního důchodu od uvedeného data jen obnovit, nikoliv plný invalidní důchod stěžovateli od uvedeného data nově přiznat. Právním názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku, je v dalším řízení správní orgán vázán (nyní ). Jiným právním názorem Městský soud v Praze žalovanou v této konkrétní právní věci ani nemohl zavázat. Nemohl žalovanou zavázat k tomu, aby mu následným rozhodnutím obnovila výplatu plného invalidního důchodu zastavenou rozhodnutím ze dne 10. 4. 2000 od 12. 10. 1996, protože napadeným rozsudkem také zrušil toto rozhodnutí ze dne 10. 4. 2000 a tím byl obnoven stav před vydáním tohoto rozhodnutí, tedy před zastavením výplaty plného invalidního důchodu. Stěžovatel sám v kasační stížnosti připouští, že mu žalovaná dávky plného invalidního důchodu za dobu od 12. 10. 1996 do 11. 9. 2000 doplatila. Především také nemohl, tak jak si přeje stěžovatel v kasační stížnosti, zavázat žalovanou, aby stěžovateli vypočetla, přiznala a vyplatila úroky z částek plného invalidního důchodu, které mu zadržela v době od 12. 10. 1996 do 11. 9. 2000. Žalovaná Česká správa sociálního zabezpečení mj. ve smyslu . rozhoduje o dávkách důchodového pojištění, pokud není v tomto zákoně stanoveno, že o nich rozhoduje jiný orgán sociálního zabezpečení, a zařizuje výplaty těchto dávek. Rozhoduje tedy mj. i o plném invalidním důchodu, jeho přiznání, zastavení výplaty, obnovení výplaty a o odnětí této dávky důchodového pojištění. Nerozhoduje však o tom, zda stěžovateli náleží a v jaké výši úroky z prodlení příp. náhrada škody, neboť se jedná o nárok stěžovatele podle , přičemž stěžovatel by tento svůj nárok musel uplatnit u nalézacího soudu, kterým je v daném případě Obvodní soud pro Prahu 5, jak byl stěžovatel již poučen v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 4. 2002, sp.zn. .

Protože Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost stěžovatele důvodnou, zamítl ji podle

V řízení o kasační stížnosti měla úspěch žalovaná. Náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti jí však nemohl Nejvyšší správní soud přiznat vzhledem k ust. za použití Ve věci byl totiž úspěšný správní orgán ve věci důchodového pojištění, přičemž citované ustanovení brání tomuto správnímu orgánu přiznat právo na náhradu nákladů řízení ve věcech důchodového pojištění. Žalobce ve věci neměl úspěch a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Tomu odpovídá výrok podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné

V Brně dne 23. 10. 2003

JUDr. Ludmila Valentová

předsedkyně senátu