Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 A 626/2002 - 21

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy, v právní věci žalobkyně MUDr. Y. K., jako jediné dědičky po zemřelé M. G., proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem v Praze 5, Křížová 25, v řízení o opravném prostředku žalobkyně proti rozhodnutí žalované ze dne 10. 9. 2002, , o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle ,

t a k t o :

I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 10. 9. 2002, č. j. xxxx, se z r u š u j e pro nezákonnost a v r a c í se správnímu orgánu k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení (dále jen „žalovaná“) ze dne 10. 9. 2002, byla zamítnuta žádost M. G. o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle (o poskytnutí jednorázové peněžní částky účastníkům národního boje za osvobození, politickým vězňům a osobám z rasových nebo náboženských důvodů soustředěných do vojenských pracovních táborů – dále též jen „zákon“), o kterou žádala jako vdova po svém manželovi A. G., narozeném dne …. 1910 a zemřelém dle sdělení žadatelky v roce 1977. V odůvodnění žalovaná uvedla, že paní M. G. uplatnila žádost o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle z důvodu účasti manžela v národním boji za osvobození v době od 1. 4. 1942 do 29. 8. 1944 jako československého politického vězně, od 29. 8. 1944 do 25. 3. 1945 jako účastníka Slovenského národního povstání (dále jen „SNP“) a domácího odboje. Dle názoru žalované však nárok na poskytnutí jednorázové peněžní částky podle nevznikl, protože manželství s panem A. G. žadatelka uzavřela až dne 18. 8. 1945, netrvalo tedy v době manželovy účasti v národním boji za osvobození a vzhledem k úmrtí paní G. již také není možné, aby předložila prohlášení, že manželství bylo z důvodu nemožnosti uzavřeno v období do 31. 12. 1945.

Ve včas podaném opravném prostředku považuje dědička zemřelé M. G. MUDr. Y. K. dané rozhodnutí žalované za chybné, neboť manželství paní G. s panem G. bylo uzavřeno již dne xx 8. 1945, tři měsíce po osvobození ČSR, tedy dříve než 31. 12. 1945. K nemožnosti její zesnulé matky předložit prohlášení, že manželství nebylo možno uzavřít v době účasti pana G. v národním boji za osvobození, uvedla následující argumentaci: 1) paní G. nebyla až do své smrti Českou správou sociálního zabezpečení nikdy vyzvána, aby takové prohlášení dodala, 2) nikde neuvádí, že by takové prohlášení musel žadatel dodat, stačí pouhý fakt, že manželství nebylo možno uzavřít, 3) pan G. byl v dané době čs. politickým vězněm, později partyzánem SNP na území Slovenského státu, matka žalobkyně byla v dané době z rasových důvodů ukrývána v Budapešti; oba jako občané židovského původu žili v ilegalitě, za což jim oběma bylo vydáno osvědčení podle zákona č. 255/1946 Sb. Nebylo tedy v žádném případě možné, aby jejich manželství bylo uzavřeno před osvobozením ČSR. Žalobkyně rovněž přiložila prohlášení, ve kterém deklaruje nemožnost uzavření sňatku svých rodičů z důvodů rasové perzekuce a nutnosti žít v ilegalitě, kdy otec žalobkyně byl partyzánem na Slovensku a matka se ukrývala na území Maďarska.

Žalovaná se ve svém vyjádření k opravnému prostředku ztotožnila s názorem žalobkyně, že zákon 261/201 Sb. neukládá oprávněné osobě – vdově, která uzavřela manželství po skončení manželovy účasti v odboji, avšak do 31. 12. 1945, povinnost předložit čestné prohlášení o nemožnosti uzavřít manželství v době manželovy účasti v národním boji za osvobození. Důvodem, proč žalovaná v daných případech požaduje předložit čestné prohlášení, má svůj původ ve skutečnosti, že zákon vůbec nespecifikuje, které důvody nemožnosti uzavřít manželství mají být považovány za relevantní. Právní úprava obsažená v zákoně tedy dle názoru žalované umožňuje i takový výklad, podle něhož důvodem nemožnosti uzavřít manželství je i skutečnost, že v době manželovy účasti v odboji se pozdější manželé vůbec neznali, popř. pozdější manželka v té době byla ve věku nepřicházejícím v úvahu pro uzavření manželství apod. Žalovaná proto shodně s žalobkyní navrhuje, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a vrátil ji věc k dalšímu řízení.

Uvedená právní věc vedená u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. byla tímto soudem postoupena Nejvyššímu správnímu soudu podle ustanovení ( – dále jen „ “). Podle uvedeného ustanovení, nestanoví-li zákon jinak, věci správního soudnictví, v nichž nebylo rozhodnuto do dne účinnosti tohoto zákona (do 1. 1. 2003) a v nichž byla dána věcná příslušnost k řízení vrchním soudům nebo Nejvyššímu soudu, převezme a dokončí Nejvyšší správní soud. Podle postupuje Nejvyšší správní soud v tomto řízení podle ustanovení části třetí hlavy druhé dílu prvního Účinky procesních úkonů v těchto řízeních učiněných zůstávají zachovány a posoudí se přiměřeně podle ustanovení naposledy označeného zákona. O takový případ jde i v projednávané věci, a proto Nejvyšší správní soud postupoval v řízení podle ustanovení a násl.

Nejvyšší správní soud postupoval v řízení podle uvedené části a shledal žalobu (opravný prostředek) žalobce důvodnou.

upravující nároky na poskytnutí jednorázové peněžní částky, se podle ustanovení § 1 odst. 1 vztahuje na občany České republiky, kteří splňují podmínky uvedené v § 1 odst. 1 bodě 1 písm. c) až f), bodě 2 a odst. 2 zákona č. 255/1946 Sb. (o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození) a bylo jim o tom vydáno podle ustanovení § 8 citovaného zákona osvědčení nebo kteří mají doklad, který toto osvědčení nahrazuje. Podle ustanovení § 1 odst. 2 se zákon vztahuje rovněž na vdovy nebo vdovce po účastníku národního boje za osvobození, pokud jsou občany České republiky, jejichž manželství trvalo v době účasti manžela v národní boji za osvobození nebo bylo z důvodu nemožnosti uzavřít manželství uzavřeno nejpozději do 31. prosince 1945 a jejichž manžel buď padl nebo kdykoliv později zemřel. Výše jednorázové peněžní částky pro účastníka národního boje za osvobození za účast v tomto boji trvající alespoň 1 rok přitom činí 120 000 Kč. Za každý další měsíc účasti v národním boji za osvobození se výše jednorázové peněžní částky zvyšuje o 1 000 Kč (§ 5 odst. 1 zákona). V případě účasti v národním boji za osvobození kratším než 1 rok, trvajícím však alespoň tři měsíce nebo alespoň dva měsíce v případě služba v partyzánské jednotce jako československý partyzán podle zvláštního zákona činí jednorázová peněžní částka 60 000 Kč (§ 5 odst. 3 zákona). Podle § 5 odst. 7 zákona výše jednorázové peněžní částky pro vdovu a vdovce činí vždy její polovinu částky, která by připadla samotnému účastníkovi.

Z obsahu správního spisu vyplývá, že matka žalobkyně, paní M. G., požádala dne 11. 9. 2001 o poskytnutí jednorázové peněžní částky z více právních titulů – jednak jako vdova po A. G., dále jako dcera M. B. a konečně též jako dcera I. B. O jednotlivých typech nároku žalovaná rozhodla rozhodnutími ze dne 10. 9. 2002, přičemž žalobkyně podala odvolání pouze proti rozhodnutí č. I., kterým žalovaná zamítla žádost M. G. o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle , o niž požádala jako vdova po panu A. G., narozeném ….. 1910, který dle jejího sdělení zemřel v r. 1977. Vzhledem k tomu, že žadatelka dne 28. 1. 2002 zemřela, bylo rozhodnutí ve smyslu zákona vydáno její jediné dědičce – dceři MUDr. Y. K., která se stala účastníkem správního řízení namísto zemřelé. Rozhodnutí je odůvodněno tak, že nárok na peněžní částku nevznikl, protože manželství M. G. s A. G. bylo uzavřeno dne 18. 8. 1945, netrvalo tedy v době manželovy účasti v národním boji za osvobození a vzhledem k úmrtí žadatelky již není možné, aby předložila prohlášení, že manželství bylo z důvodu nemožnosti učinit tak do skončení okupace uzavřeno později, byť v období do 31. 12. 1945. Ostatní podmínky stanovené zákonem pro možnost poskytnutí jednorázové peněžní částky vdově po účastníkovi boje za národní osvobození ve smyslu žalovaná nezpochybňuje.

Na základě ustanovení o správním řízení (dále jen „ “) je správní orgán povinen zjistit přesně a úplně skutečný stav věci a za tím účelem si opatřit potřebné doklady pro rozhodnutí. Uvedený postup je nezbytným předpokladem pro vydání rozhodnutí, které musí být v souladu se zákony a ostatními právními předpisy a musí vycházet ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu ( a ). V dané věci tedy bylo povinností žalované přesně a úplně zjistit, které důvody bránily žadatelce v uzavření sňatku s jejím zemřelým manželem v době jeho účasti v národním boji za osvobození. Na základě skutečnosti, že žadatelka zemřela a nemohla žalované poskytnout požadované čestné prohlášení osvědčující nemožnost uzavření manželství, aniž by žalovaná učinila další kroky ke zjištění skutkového stavu, došlo k porušení procesních pravidel, kterými je žalovaná při svém rozhodování vázána, a tedy k vydání nezákonného rozhodnutí. Čestné prohlášení účastníka řízení je v souladu s ustanovením pouze podpůrným prostředkem, který správní orgán může připustit namísto důkazu.

V souvislosti s došetřením skutečného stavu věci soud poukazuje zejména na skutečnost tvrzenou žalobkyní v jejím odvolání, a to, že oba její rodiče byli židovského původu a byli nuceni žít v ilegalitě. To samo o sobě, s ohledem na právní předpisy týkající se židovského obyvatelstva v době nacistické okupace na území dnešní České i Slovenské republiky, a ostatně i všech okolních států, by zakládalo nemožnost uzavření manželství ve smyslu ustanovení § 1 odst. 2 zákona. Pokud tedy oba rodiče žalobkyně (nebo alespoň jeden z nich) byli židovského původu, je bez dalšího prokázána nemožnost uzavřít manželství v době účasti manžela v národním boji za osvobození; to vše ovšem za předpokladu, že se budoucí manželé v době okupace znali. Jen v tomto ohledu je třeba doplnit dokazování dalšími prostředky předpokládanými (listinné materiály, svědecké výpovědi, čestným prohlášením nového účastníka řízení, na kterého přešel nárok po zemřelé žadatelce apod.).

V návaznosti na uvedené proto soud postupoval podle ustanovení a odst. 4 a napadené rozhodnutí pro nezákonnost zrušil a věc vrátil správnímu orgánu k dalšímu řízení, při němž je vázán právním názorem soudu (odst. 5 téhož ustanovení).

Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 18. 9. 2003

JUDr. Dagmar Nygrínová předsedkyně senátu