Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Azs 3/2003 - 36

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce V. K., zastoupeného Mgr. Václavem Vondráškem, advokátem se sídlem v Praze, Ve Smečkách 22, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, odboru azylové a migrační politiky, se sídlem v Praze, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2003, č. j. - 16,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á.

II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2003, č. j. – 16, byla zamítnuta žaloba žalobce proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „žalovaného“), ze dne 7. 1. 2002, č. j. OAM 1007/VL-07-P11-2000, kterým bylo rozhodnuto o neudělení azylu žalobci z důvodu nesplnění podmínek uvedených v ust. , , 2 a , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), a současně bylo vysloveno, že na žalobce se nevztahuje překážka vycestování ve smyslu . Žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že po posouzení důvodů uvedených žalobcem, tj. legalizace pobytu v České republice, nesouhlas otce se sňatkem s přítelkyní, která je občankou České republiky, a po zhodnocení informací o situaci na Ukrajině (státě původu žalobce) dospěl k závěru, že žalobcem uvedené důvody nelze podřadit pod důvody

uvedené v ust. , a proto žalobce podmínky pro udělení azylu podle tohoto ustanovení nesplňuje. Rovněž podle žalovaného nebyly shledány důvody pro udělení azylu podle ust. a 2 a ani důvody uvedené v ust. tohoto zákona. Žalovaný neshledal ani překážky vycestování ve smyslu .

Městský soud v Praze po přezkoumání rozhodnutí žalovaného shledal žalobu podanou proti tomuto rozhodnutí za nedůvodnou, neboť rozhodnutím žalovaného nebyl porušen zákon, protože žalobce nesplnil podmínky stanovené zákonem pro udělení azylu, a proto žalobu zamítl.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce včas kasační stížnost, ve které namítá nesprávnost napadeného rozhodnutí z důvodu nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem a dále z důvodu, že skutková podstata, z níž správní orgán vycházel, nemá oporu ve spisech, tedy z důvodů uvedených v ust. a b) , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Žalobce je srozuměn s tím, že ve smyslu ust. a neprokázal dostatečným způsobem svá tvrzení o odůvodněném strachu z pronásledování při návratu do vlasti, je však přesvědčen, že splňoval kritéria pro udělení azylu, a to z důvodu případu hodného zvláštního zřetele z humanitárního důvodu ve smyslu . Dle jeho tvrzení uváděl v průběhu řízení skutečnosti, které by umožnily správnímu orgánu a následně i soudu postup podle citovaného zákona, což se ale vlivem nesprávného posouzení nestalo. Žalobce dále navrhl přiznání odkladného účinku kasační stížnosti z toho důvodu, že by pro něj právní následky rozhodnutí mohly znamenat nenahraditelnou újmu spočívající v nutnosti odcestování z České republiky.

Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že nebyly shledány okolnosti, pro které by žalobce mohl být dle ust. ve své zemi pronásledován. Žalobce měl ve skutečnosti rodinné problémy a do České republiky přijel za prací. Na udělení azylu z humanitárních důvodů není právní nárok, jeho neudělení bylo tedy zcela v mezích práva.

Ze správního spisu, který soudu předložil žalovaný, vyplynuly následující podstatné skutečnosti:

Žalobce podal dne 6. 9. 2000 návrh na zahájení řízení o udělení azylu. V návrhu uvedl, že v červnu roku 1998 opustil z rodinných důvodů Ukrajinu. O azyl žádá, protože má v České republice přítelkyni a chce založit rodinu, což kategoricky odmítá jeho rodina na Ukrajině. Z protokolu o pohovoru k důvodům návrhu na zahájení řízení o udělení azylu na území ČR ze dne 9. 10. 2001 je zřejmé, že žalobce odešel do České republiky za prací. Součástí spisu je i Zpráva o dodržování lidských práv za rok 2000 na Ukrajině vydaná Úřadem pro demokracii, lidská práva a práci Ministerstva zahraničí Spojených států v únoru roku 2001.

Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Podle ust. lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit azyl z humanitárního důvodu, jestliže v řízení o udělení azylu nebude zjištěn důvod pro udělení

azylu podle § 12. Podle § 12 citovaného zákona azyl se cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení azylu zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

Ze zákonné dikce je zřejmé, že na udělení azylu dle cit. zákona není právní nárok. Žalovanému správnímu orgánu zákon dává možnost posuzovat na základě správního uvážení případ od případu. O udělení azylu na základě nelze podat žádost, takže žalovaný sám posoudí, v případě, že žadatel nesplňuje podmínky pro udělení azylu taxativně stanovené citovaného zákona, zda je možné udělit azyl z humanitárního důvodu, přičemž v případě žalobce podmínky pro jeho udělení v zákonem stanovených mezích správního uvážení neshledal. Samotná skutečnost, že žalobce má v úmyslu se v České republice oženit a založit zde rodinu, nemůže na věci nic měnit. Žalovaný vycházel zcela ze skutečností, které jsou součástí spisového materiálu, a po jejich vyhodnocení dospěl, stejně jako soud, ke správným právním závěrům.

Ze shora uvedeného vyplývá, že ani soudu nelze v dané věci vytýkat, že stejně jako žalovaný nezohlednil dikci ustanovení . Jak bylo již uvedeno, azyl z humanitárního důvodu lze udělit pouze v případě hodného zvláštního zřetele, proto na něj není právní nárok a zůstává tak pouze v režimu správního uvážení posoudit důvody žadatele o azyl. Žalovaný se pečlivě zabýval nejen obecnou situací na Ukrajině z hlediska podmínek udělení azylu, včetně okolností týkajících se možného návratu žalobce do vlasti, a to na základě podkladů, které citoval v napadeném rozhodnutí, ale i konkrétní osobní situací žalobce. Pokud poté rozhodl na základě takto obsáhle a podrobně provedeného dokazování, soud mu nemohl nic vytknout, jestliže se rozhodl nevyužít možnosti udělit azyl z humanitárního důvodu dle . Stejně tak nelze nic vytknout ani soudu, který přezkoumával zákonnost postupu žalovaného a který žalobu proti rozhodnutí žalovaného zamítl.

Pokud důvod kasační stížnosti je spatřován v nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem a v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán vycházel, nemá oporu ve spisech, nelze se s touto stížností ztotožnit. Soud totiž vyšel ze skutkového stavu, který byl zodpovědně a řádně zjištěn žalovaným, a to i pokud jde o aplikaci . Ani kasační soud neshledal žádné důvody hodné zvláštního zřetele, o které by mohl opřít použití citovaného ustanovení , když žalobce takové důvody v průběhu řízení o udělení azylu ani netvrdil. Skutková podstata může být se spisy v rozporu tehdy, pokud skutkový materiál, jinak dostačující k učinění správného skutkového závěru, ve spisu obsažený vede k jiným skutkovým závěrům, než jaké učinil rozhodující orgán. Skutková podstata nemá oporu ve spisech tehdy, chybí-li v těchto spisech podklad pro skutkový závěr učiněný rozhodujícím orgánem nebo je-li nedostačující k učinění správného skutkového závěru. Ani o tento důvod, který je uveden v , však nelze danou kasační stížnost s úspěchem opřít. Žalovaný po obsáhlém dokazování dospěl ke správnému právnímu závěru, který potvrdil v souladu se zákonem i soud. I když soud vzal na vědomí zjištěné skutečnosti o Ukrajině, a to že tato uskutečňuje obtížný

přechod z centrálně plánované ekonomiky na tržní a země zůstává ve vážné ekonomické krizi, a zda nepřistoupila v případě žaloby k těmto skutečnostem žádná další skutečnost,

která by jejich obecnou povahu jakkoliv kvalitativně změnila a povýšila tak na důvody, které by vyvolaly úvahu o udělení humanitárního azylu, v daném případě osobní situace žalobce ve vazbě na aktuální situaci v jeho vlasti žádnou takovou mimořádnost nepředstavuje. Soud proto nepochybil, jestliže žalobu zamítl.

Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí soudu přezkoumal v souladu s ustanovením a 3 , vázán rozsahem a důvody, které uplatnil žalobce ve své kasační stížnosti, a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 3, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Ze všech shora uvedených důvodů shledal kasační stížnost jako nedůvodnou, a proto ji podle ustanovení zamítl bez jednání postupem dle citovaného zákona, dle kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.

Žalobce podal současně s kasační stížností návrh, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek dle ust. Nejvyšší správní soud o návrhu nerozhodl, neboť se jedná o věc, která byla vyřízena v souladu s ust. , ve spojení s , přednostně.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení , větu první, , dle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce v soudním řízení úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný nárok na náhradu nákladů řízení nevznesl, proto mu ho soud nepřiznal.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 24. září 2003

JUDr. Eliška Cihlářová

předsedkyně senátu