Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 A 104/2002 - 39

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce Z. B., a. s., zastoupeného JUDr. Petrem Vališem, advokátem v Praze 8, Sokolovská 49, proti žalovanému Ministerstvu průmyslu a obchodu se sídlem v Praze 1, Na Františku 32, zastoupeného JUDr. Martinem Mikyskou, advokátem v Praze 4, Za Mlýnem 1562/25, v řízení o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ve věci uložení pokuty,

t a k t o :

I. Rozhodnutí Ministerstva průmyslu a obchodu ze dne 11. 6. 2002, č. j. 24015/02/2920/1000 s e z r u š u j e a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 4 650,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. Petra Vališe, Praha 8, Sokolovská 49.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou podanou v zákonné lhůtě u Vrchního soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného, kterým byl zamítnut jeho rozklad ze dne 12. 4. 2002 a potvrzeno rozhodnutí správního orgánu I. stupně, jímž byla žalobci uložena pokuta ve výši 1 250 000,- Kč za porušení o zahraničním obchodu s vojenským materiálem za to, že žalobce uzavřel se švýcarskou společností O. C. P. A. C. dohodu o vývoji, marketingu a výrobě subkaliberní munice, aniž by byl držitelem povolení k provádění zahraničního obchodu s vojenským materiálem. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že jádrem pro právní posouzení věci je výklad obsahu pojmu zahraniční obchod s vojenským materiálem ve smyslu a 2 a posléze jeho aplikace na předmětnou dohodu. Z citovaného ustanovení vyplývá, že obchod s vojenským materiálem je pro účely tohoto zákona vymezen jinak a šířeji než jak by bylo možné tento pojem obecně chápat ve smyslu obchodního zákoníku. Smyslem a funkcí je udělování povolení k provádění zahraničního obchodu s vojenským materiálem a udělování licencí k jednotlivým obchodním případům regulovat a monitorovat veškeré obchodní aktivity podnikatelských subjektů, které pak mohou vést ve své finální fázi k uzavření a realizaci vlastního obchodu s vojenským materiálem ve smyslu např. obchodní kupní smlouvy. Při aplikaci obecného výkladu pojmu zahraniční obchod s vojenským materiálem na dohodu uzavřenou mezi žalobcem a švýcarskou společností, jejímž předmětem je spolupráce smluvních stran při vývoji, marketingu a výrobě subkaliberní munice, je pak zřejmé, že práva a závazky žalobce vyplývající mu z této dohody, se zahraničního obchodu s vojenským materiálem ve smyslu týkají, a proto dohoda neměla být uzavřena bez uděleného povolení k provádění zahraničního obchodu s vojenským materiálem.

Žalobce v podané žalobě uvedl, že předmětnou dohodu lze charakterizovat jako rámcovou dohodu o určité spolupráci na výrobě a vývoji určitého zboží a podmínek, za kterých budou obě smluvní strany takto vyvinutý výrobek prodávat. Nejedná se tedy o projev vůle směřující k uzavření smluv, jak předpokládá , kde je definováno, co se považuje za obchod s vojenským materiálem. Dále žalobce vyslovil pochybnost, zda bylo předcházející správní řízení řádně zahájeno a zda bylo vůbec možno vydat v něm rozhodnutí, když žalobce byl označen nesprávným identifikačním číslem a na toto nesprávné identifikační číslo bylo vydáno i správní rozhodnutí. Žalobce rovněž namítal, že napadené rozhodnutí je nejasné, protože z něj nelze zjistit, v čem měl žalobce porušit zákon. Žalovaný tak porušil ustanovení , a ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) v tom, že vydal rozhodnutí, aniž byl spolehlivě zjištěn skutečný stav věci a niž se dostatečně přesvědčil o existenci relevantního důvodu pro zahrnutí smlouvy pod režim Kromě toho, že je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné ve výše naznačeném směru, je také nezákonné i z toho důvodu, že neexistuje žádný věcný důvod, aby bylo možno ohrožení bezpečnostních zájmů státu jakkoliv dovodit.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě odkázal na podrobný výklad základní otázky, zda žalobcem uzavřená dohoda o vývoji, marketingu a výrobě subkaliberní munice obsažený v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Z hlediska věcného žalovaný poukázal na čl. 2 a 6 předmětné dohody, z nichž se podává, že předmět dohody se týká střeliva pro dělo, tedy vojenského materiálu, uvažuje se s dodávkami takového materiálu do České republiky a uzavření takové dohody je jednáním žalobce, které spadá do rámce ustanovení Dále poukázal také na to, že v průběhu správního řízení žalobce své pochybení spočívající v tom, že uzavřel předmětnou dohodu, aniž byl držitelem povolení pro provádění zahraničního obchodu s vojenským materiálem, v rámci ústního jednání uznal. Další argumenty žalobce týkající se svobody podnikání ve smyslu d, jakož i poukaz na podporu podnikání žalobce z úrovně jiných útvarů žalovaného

označil žalovaný pro posouzení právního merita této věci za právně nerozhodné a navrhl, aby žaloba byla zamítnuta.

Protože Vrchní soud v Praze ve věci do 31. 12. 2002 nerozhodl, převzal dnem 1. 1. 2003, kdy nabyl účinnosti , (dále jen ), v souladu s ustanovením neskončenou věc, u níž byla dána věcná příslušnost vrchního soudu, Nejvyšší správní soud a dokončí v ní řízení.

Podle ust. postupuje Nejvyšší správní soud v tomto řízení podle ustanovení části třetí hlavy druhé dílu prvního Účinky procesních úkonů v těchto řízeních učiněných zůstávají zachovány a posoudí se přiměřeně podle ustanovení tohoto zákona.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně správního řízení, které jeho vydání předcházelo a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

Podle ustanovení , 2 může obchod s vojenským materiálem provádět pouze právnická osoba se sídlem na území České republiky na základě povolení, které vydává Ministerstvo průmyslu a obchodu po souhlasném vyjádření Ministerstva zahraničního obchodu a ministerstva obrany, a to s přihlédnutím k obchodním zájmům České republiky. Obchodem s vojenským materiálem se podle , 2 citovaného zákona rozumí vývoz vojenského materiálu z České republiky, dovoz vojenského materiálu do České republiky, nakládání s vojenským materiálem v zahraničí osobami oprávněnými podle tohoto zákona, jakož i plnění závazků vůči zahraničním osobám a přijímání plnění od zahraničních osob, jejichž předmětem je vojenským materiál uvedený v tohoto zákona osobami oprávněnými podle tohoto zákona. Za obchod s vojenským materiálem se pro účely tohoto zákona považuje také písemný projev vůle osob oprávněných podle tohoto zákona směřující k uzavření smluv, které upravují vztahy podle odstavce 1, jakož i s tím související přenos informací a reklama.

V daném případě, jak na to také správně poukázal žalovaný, má pro právní posouzení věci zásadní význam interpretace pojmu zahraniční obchod s vojenským materiálem ve vztahu k dohodě uzavřené žalobcem, když žalobce především namítá, že Legální definice tohoto pojmu je obsažena v a 2 Žalovaný však uložení pokuty v podstatě odůvodnil jen tím, že práva a povinnosti žalobce vyplývající mu z předmětné dohody se zahraničního obchodu s vojenským materiálem ve smyslu týkají, z čehož není zřejmé, pod jakou činnost definovanou v citovaného zákona jednání žalobce podřadil, v důsledku čehož je napadené rozhodnutí v tomto směru nepřezkoumatelné.

V dalším žalobním bodě žalobce vyslovil pochybnost, zda bylo správní řízení řádně zahájeno a zda bylo vůbec možno vydat v něm rozhodnutí, když žalobce byl označen nesprávným identifikačním číslem a na toto nesprávné identifikační číslo bylo vydáno i rozhodnutí správního orgánu I. stupně. V tomto směru neshledal Nejvyšší správní soud nezákonnost, protože jednak ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) neupravuje, jakým způsobem mají být účastníci správního řízení označováni, jednak ani žalobce neměl v průběhu správního řízení v tomto směru žádné pochybnosti a v neposlední řadě tuto nesprávnost opravil správní orgán v souladu s .

Stejně tak nedůvodný je poslední žalobní bod týkající se porušení ustanovení , a v tom, že bylo vydáno rozhodnutí, aniž byl spolehlivě zjištěn skutečný stav věci a niž se dostatečně přesvědčil o existenci relevantního důvodu pro zahrnutí smlouvy pod režim V daném případě je spornou právní otázka a i když žalobce namítá porušení citovaných ustanovení, neuvádí, jaké další důkazy by měly v rámci spolehlivého zjištění skutečného stavu věci provedeny, zejména když jediným relevantním důkazem je předmětná dohoda uzavřená žalobcem se švýcarskou společností.

Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí žalovaného podle ust. pro vady řízení zrušil a podle odst. 4 citovaného ustanovení vyslovil, že se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení. Ve věci bylo rozhodnut bez jednání v souladu s ust.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení , když žalobci, který měl ve věci úspěch, vznikly s tímto řízením náklady zaplacením soudního poplatku v částce 1000,- Kč a odměny právnímu zástupci v částce 3 650,- Kč (odměna 3 500,- Kč podle vyhl. č. a náhrada hotových výdajů 2 x 75,- Kč podle vyhl. č. ve znění pozdějších předpisů).

Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 30. září 2003

JUDr. Eliška Cihlářová předsedkyně senátu