Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 A 1166/2002 - 12

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ludmily Valentové a soudců JUDr. Václava Novotného a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce B. B., proti žalované České správě sociálního zabezpečení, Praha 5, Křížová 25, o poskytnutí jednorázové peněžní částky, o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalované ze dne 17. 10. 2002,

takto:

I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 17. 10. 2002, č. xx se zrušuje pro vady řízení a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím ze dne 17. 10. 2002, č. xxx žalovaná zamítla žádost žalobce o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle s odůvodněním, že nárok za dobu od 3. 4. 1948 do 24. 6. 1948 uplatněný v žádosti ze dne 26. 9. 2001 mu nevznikl, protože rozhodnutí vydané Okresním soudem v Opavě v roce 1948 o jeho věznění ve shora uvedené době nebylo zrušeno podle

Žalobce podal proti rozhodnutí žalované opravný prostředek v němž namítal, že byl z politických důvodů vězněn šest měsíců v Opavě a po propuštění chtěl opustit republiku, avšak byl zadržen v Chebu a tam vězněn od 3. 4. 1948 do 24. 6. 1948, kdy byl na amnestii propuštěn. Žádal, aby mu byla poskytnuta jednorázová peněžní částka.

Řízení u Vrchního soudu v Olomouci bylo zahájeno dne 17. 12. 2002. Vrchní soud v Olomouci ve věci nerozhodl do 31. 12. 2002 a věc tak přešla na Nejvyšší správní soud, který ji dokončí podle části třetí hlavy druhé dílu prvního (, ), tedy jako v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu.

Podle obsahu správního podal žalobce u České správy sociálního zabezpečení - žalované - žádost o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle prostřednictvím Okresní správy sociálního zabezpečení v Hodoníně dne 26. 9. 2002, jako politický vězeň. V žádosti uvedl, že ve výkonu trestu odnětí svobody byl od 3. 4. 1948 do 24. 6. 1948. Dále v žádosti uvedl, že již v roce 1991 snad prokazoval v rámci řízení o úpravu důchodu podle zákona o soudní rehabilitaci své věznění, není si však jist, zda obdržel rozhodnutí. K žádosti připojil dvě svědecká prohlášení z roku 1993 a podotkl, že svědkové již nežijí a poukázal na korespondenci s Okresním soudem v Opavě. K žádosti je připojena zpráva Okresního soudu v Opavě ze dne 18. 5. 1993, z níž vyplývá, že odsuzující soudní rozhodnutí Okresního soudu v Opavě ve věci žalobce z roku 1948 pod rehabilitaci nespadá, neboť jde o majetkový delikt ( trestního zákona z roku 1852) spáchaný mladistvou osobou, přičemž toto ustanovení není uvedeno v zákonu o soudní rehabilitaci. Součástí správního spisu je i potvrzení vystavené Generálním ředitelstvím VS potvrzující, že žalobce B. B., nar. xxx vykonal trest odnětí svobody od 3. 4. 1948 do 24. 6. 1948. Součástí správního spisu jsou i místopřísežná prohlášení K. K., ze dne 25. 4. 1993 a M.K. ze dne 25. 4. 1993.

se dále vztahuje na občany ČR, kteří byli vězněni mezi 25. 2. 1948 a 1. 1. 1990 a u kterých bylo rozhodnutí o jejich věznění zcela nebo částečně rušeno podle , o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, nebo podle , o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu (). Zákon pro přiznání nároku v této kategorii stanoví tři podmínky. Jednak věznění v období od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990, jednak byť částečně zrušení rozhodnutí o věznění, které je doplněno třetí podmínkou, že se tak muselo stát buď podle nebo podle Je tedy zapotřebí zjišťovat, zda jsou kumulativně splněny všechny tři tyto podmínky.

Žalobce sice žádost o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle jako politický vězeň podle zákona podal, avšak nedoložil jí ověřenými doklady osvědčujícími nárok ve smyslu zákona a žalovaná ho k předložení takových dokladů, podle obsahu správního spisu, nevyzvala. Především jde o to, po jakou dobu byl skutečně vězněn, neboť jeho údaje v tomto směru jsou nepřesné. Doložil jen dobu výkonu trest odnětí svobody od 3. 4. 1948 do 24. 6. 1948, tedy za necelé tři měsíce, v průběhu řízení však tvrdí, že byl ve výkonu trestu po delší dobu. Žalobce však vůbec nedoložil splnění podmínky stanovené zákonem, a to zrušení jeho věznění zcela nebo částečně, a to podle , o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, nebo podle , o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu. Jestliže žalobce v podání – žádosti – neuvedl všechny náležitosti a nedoložil je, tak ve smyslu ust. a měla žalovaná žalobci pomoci nedostatky podání odstranit, popřípadě jej vyzvat, aby je ve stanovené lhůtě odstranil a zároveň ho poučit, jaký význam může mít

neodstranění nedostatku podání pro další průběh řízení. Pokud takto žalovaná nepostupovala, trpí řízení vadami řízení a žalovaná ve věci rozhodla na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu.

Soud proto postupoval posle ust. , 4, 5 a napadené rozhodnutí žalované zrušil pro vady řízení a věc vrátil žalované k dalšímu řízení, v němž je vázána názorem soudu, že je třeba, aby žalobce vyzvala k odstranění vad jeho podání a poučila ho i o tom, jak má nedostatky podání odstranit i o tom, jaký význam může mít neodstranění nedostatku podání pro další průběh řízení.

Žalobce měl ve věci úspěch v tom směru, že rozhodnutí žalované bylo zrušeno a měl by tedy právo na náhradu nákladů řízení ve smyslu ust. , avšak žalobce náklady jednak neúčtoval a jednak mu prokazatelné náklady podle obsahu spisu nevznikly. Soud proto rozhodl tak, jak je ve výroku tohoto rozhodnutí uvedeno.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 30. 9. 2003

JUDr. Ludmila Valentová

předsedkyně senátu