Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 A 535/2002 - 21

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové a soudců JUDr. Antonína Koukala a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobkyně MUDr. E. K., proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 6. 3. 2002

t a k t o:

Žaloba se z a m í t á.

Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení (dále jen „žalovaná“) uvedeným ve výroku tohoto rozhodnutí byla zamítnuta žádost žalobkyně o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle , o poskytnutí jednorázové peněžní částky účastníkům národního boje za osvobození, politickým vězňům, a osobám z rasových nebo náboženských důvodů soustředěných do vojenských pracovních táborů a o změně zákona , o poskytnutí jednorázové finanční částky příslušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939-1945 (dále též „zákon“) s odůvodněním, že žalobkyni nárok na poskytnutí jednorázové peněžní částky nevznikl, neboť bylo sice prokázáno, že se žalobkyně v době od 5. 4. 1942 do dubna roku 1945 z rasových důvodů ukrývala, avšak na území Maďarska a nikoliv na území Československa v jeho hranicích z 29. 9. 1938, jak je vyžadováno v ustanovení zákona.

Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně včas opravný prostředek, ve kterém pouze uvedla, že nepokládá odmítnutí své žádosti o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle zákona za odůvodněné.

Žalovaná ve svém vyjádření k opravnému prostředku uvedla, že v daném případě není sporu o tom, že se žalobkyně v době od 5. 4. 1942 do dubna roku 1945 ukrývala z rasových důvodů v Maďarsku. Tuto skutečnost žalobkyně doložila potvrzením Ministerstva obrany České republiky ze dne 15. 9. 1999 dokládajícím, že se žalobkyně od roku 1942 do osvobození Budapešti v dubnu 1945 ukrývala na území Maďarska. Podle se za účastníky národního boje za osvobození považují též občané České republiky, kteří byli v době od 15. 3. 1939 do 8. 5. 1945 z rasových nebo náboženských důvodů soustředěni do vojenských pracovních táborů na území Československa v jeho hranicích z 29. 9. 1938 nebo se z týchž důvodů na tomto území ukrývali po dobu celkem nejméně tří měsíců a pokud za tuto dobu již neobdrželi jednorázovou peněžní částku podle Žalovaná uvádí, že žalobkyně se v kritickou dobu ukrývala, ale ne na území Československa; není tedy osobou oprávněnou ve smyslu zákona.

Ze správního spisu, který soudu předložila žalovaná, vyplynuly následující podstatné skutečnosti:

Dne 18. 2. 2002 byla žalované doručena žádost žalobkyně ze dne 13. 2. 2002 o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle , jako osobě oprávněné podle K žádosti byl přiložena ověřená kopie potvrzení Ministerstva obrany České republiky ze dne 15. 9. 1999 čj. 326 054/1999 dokládající, že se žalobkyně od 5. 4. 1942 do dubna 1945 z důvodu rasové perzekuce ukrývala na území Maďarska; je zde ovšem zdůrazněno, že potvrzení nenahrazuje osvědčení podle § 8 zákona č. 255/1946 Sb., které je vyžadováno Dne 6. 3. 2002 vydala žalovaná žalobou napadané rozhodnutí, kterým zamítla žádost žalobkyně o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle zákona. Dne 3. 4. 2002 podala žalobkyně opravný prostředek, na základě něhož byla věc postoupena Vrchnímu soudu v Praze.

Věc nebyla skončena Vrchním soudem v Praze do 31. 12. 2002, proto byla podle ustanovení , ), postoupena Nejvyššímu správnímu soudu k dokončení v řízení podle ustanovení části třetí hlavy druhé dílu prvního – tedy v řízení o žalobách proti rozhodnutím správního orgánu.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalované a dospěl k názoru, že žaloba není důvodná.

Podle se za účastníky národního boje za osvobození podle tohoto zákona považují též občané České republiky, kteří se v době od 15. 3. 1939 do 8. 5. 1945 z rasových nebo náboženských důvodů ukrývali na území Československa v jeho hranicích z 29. 9. 1938, pokud za toto období již neobdrželi jednorázovou peněžní částku podle Je zřejmé, že žalobkyně se v době od 5. 4. 1942 do dubna roku 1945 z rasových důvodů ukrývala, ne však na území Československa; není tedy osobou oprávněnou ve smyslu zákona a nárok na poskytnutí jednorázové peněžní částky podle tohoto zákona jí nevznikl. Podmínkou pro vznik nároku podle zákona je jednak skutečnost, že oprávněná osoba byla z rasových nebo náboženských důvodů v kritické době ukrývána, místem ukrývání pak dle dikce zákona muselo být výhradně území Československa v jeho hranicích z 29. 9. 1938. Nesplnění této podmínky nelze „prominout“, a to ani s přihlédnutím ke zvláštním okolnostem konkrétního případu. Absence jakéhokoliv zmírňovacího ustanovení nedává soudu možnost se od podmínek nároku stanovených zákonem jakkoliv odchýlit. Soudu nepřísluší vůli zákonodárce podle své úvahy měnit, doplňovat či nahrazovat, neboť je zákonem vázán.

Proto soud žalobu jako nedůvodnou podle ustanovení zamítl. O věci přitom rozhodl bez jednání za podmínky souhlasu účastníků řízení ( ).

Žalobkyně, která neměla v tomto soudním řízení úspěch, podle ustanovení nemá právo na náhradu nákladů řízení, žalovaná nárok na náhradu nákladů řízení nevznesla. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 7. 8. 2003

JUDr. Marie Součková

předsedkyně senátu