Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 A 132/2002 - 31

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce P. V., zastoupeného JUDr. Pavlem Fišerem, advokátem se sídlem ve Zlíně, Benešovo nábř. 3954, proti žalovanému Ministerstvu životního prostředí, se sídlem v Praze 10, Vršovická 65, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ve věci uložení pokuty,

t a k t o :

I. Žaloba se z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou podanou v zákonné lhůtě u Vrchního soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 7. 2002, č. j. 580/418/008/A-20/2002, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání jako opožděné s odůvodněním, že z dodejky, která je součástí spisového materiálu, je zřejmé, že žalobce byl dne 3. 6. 2002 vyrozuměn o uložení zásilky, kterou si vyzvedl dne 10. 6. 2002. Ve smyslu ustanovení ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) byl dnem doručení zásilky 6. červen 2002 a od následujícího dne začala běžet 15-ti denní lhůta pro podání odvolání, která skončila dne 21. 6. 2002. Dnem 22. 6. 2002 nabylo rozhodnutí právní moci, a proto odvolání podané k poštovní přepravě dne 24. 6. 2002 bylo podáno opožděně.

V podané žalobě žalobce namítal, že v době oznámení o uložení zásilky byl dlouhodobě mimo své bydliště, a proto neměla být fikce doručení podle aplikována. Současně upozornil, že se jednalo o první doručení. Pokud soud připustí, že způsob doručení a výpočet lhůt pro podání odvolání je zákonný a v souladu se , pak se žalobce domnívá, že je naprosto protiústavní. Podle názoru žalobce spočívá nezákonnost napadeného rozhodnutí zejména v poučení o odvolání, protože by mělo obsahovat aplikovatelné fikce doručení, neboť v případě, že zásilka byla vyzvednuta po více než třech dnech, stává se předmětné poučení o odvolání zcela matoucí. Pochybení žalovaného spatřuje v této souvislosti žalobce v tom, že opominul . Žalobce dále namítal, že uložená pokuta je nepřiměřeně vysoká míře pochybení, které do jisté míry přiznal. Zejména zdůraznil skutečnost, že nechtěl jakkoliv mařit evidenci exemplářů C. Nezákonnost spatřuje v tom, že nebyly objektivně posouzeny všechny okolnosti případu. Své pochybení označil žalobce pouze za nedbalostní bez významné újmy na společenských zájmech.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že se neztotožňuje s námitkou žalobce, že uložená pokuta je nepřiměřeně vysoká míře jeho pochybení, protože žalovaný přihlédl ke skutečnosti, že žalobci bylo za protiprávní jednání uvedené v ve znění pozdějších předpisů uloženo pravomocně více pokut. Jedná se tedy o dlouhodobé porušování povinností stanovených zákonem a vyhláškou. Nesplnění povinností vyplývajících z citovaného zákona a vyhl. ve znění pozdějších předpisů bylo v případě žalobce hodnoceno jako správní delikt fyzické osoby při výkonu podnikatelské činnosti založený na principu objektivní odpovědnosti. Nejde o odpovědnost za zavinění ve smyslu ve znění pozdějších předpisů, kde je posuzována nedbalost. K dalšímu žalobnímu bodu žalovaný poukázal na , kde je uvedeno, jaké údaje má poučení o odvolání či rozkladu obsahovat a tyto náležitosti poučení obsažené v napadeném rozhodnutí má. Žalovaný nekrátil žalobce na jeho právech, což nelze vyvrátit ani žalobní námitkou, že žalobce v době oznámení o uložení zásilky byl dlouhodobě mimo své bydliště. Proto navrhl, aby žaloba byla zamítnuta.

Protože Vrchní soud v Praze ve věci do 31. 12. 2002 nerozhodl, převzal dnem 1. 1. 2003, kdy nabyl účinnosti , (dále jen ), v souladu s ustanovením neskončenou věc, u níž byla dána věcná příslušnost vrchního soudu, Nejvyšší správní soud a dokončí v ní řízení.

Podle ust. postupuje Nejvyšší správní soud v tomto řízení podle ustanovení části třetí hlavy druhé dílu prvního Účinky procesních úkonů v těchto řízeních učiněných zůstávají zachovány a posoudí se přiměřeně podle ustanovení tohoto zákona.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně správního řízení, které jeho vydání předcházelo a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Při přezkoumávání napadeného rozhodnutí vycházel Nejvyšší správní soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu ( ).

Z obsahu správního spisu má Nejvyšší správní soud za prokázané, a žalobce tato skutková zjištění ani nezpochybňuje, že dne 3. 6. 2002 byla žalobci uložena zásilka obsahující rozhodnutí České obchodní inspekce o uložení pokuty a o této skutečnosti byl žalobce uvědoměn. Zásilku si poté žalobce vyzvedl dne 10. 6. 2002.

Podle ustanovení , 2 ve znění platném do 30. 6. 2002 se důležité písemnosti, zejména rozhodnutí, doručují do vlastních rukou. Nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, doručovatel uloží písemnost v místně příslušné provozovně držitele poštovní licence nebo u obecního úřadu a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát písemnost do tří dnů od uložení, poslední den této lhůty se považuje za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl. V daném případě postupoval doručovatel zcela v souladu s citovaným ustanovením, když žalobce, který nebyl při doručování zastižen, uvědomil o uložení zásilky, neboť od účinnosti postačuje jen jeden bezvýsledný pokus o doručení. Předpokladem pro to, aby došlo k náhradnímu doručení, tzn. aby nastala fikce doručení, je ve smyslu citovaného ustanovení splnění několika podmínek, z nichž jedna je, že se adresát písemnosti v místě doručení zdržuje. O zdržování v místě, kam je adresována poštovní zásilka nejde, pokud adresát pobývá na jiném místě v době dovolené nebo proto, že byl vyslán na služební cestu, byl hospitalizován apod. Žalobce sice namítal, že v době oznámení o uložení zásilky byl dlouhodobě mimo své bydliště, ale toto své tvrzení nejen, že neprokázal, ale ani nijak nekonkretizoval. Proto nelze učinit závěr, že se v místě svého bydliště nezdržoval a že by z tohoto důvodu nebyly splněny všechny podmínky pro to, aby došlo k náhradnímu doručení.

Za nedůvodný je nutno označit i další žalobní bod, v němž žalobce namítal pochybení žalovaného, které spatřuje v tom, že opominul . V tomto ustanovení je upraven postup v případech, kdy účastník řízení zaviněním správního orgánu podal odvolání až po uplynutí odvolací lhůty. Může k tomu dojít tehdy, jestliže byl účastník řízení nesprávně poučen, že může podat odvolání v delší lhůtě než je stanovena, popř. lhůta nebyla uvedena vůbec, bylo-li rozhodnutí nesprávně označeno jako konečné, byl-li uveden nesprávný správní orgán, u něhož se má odvolání podat nebo postrádalo-li rozhodnutí zcela poučení o opravném prostředku. Žádná z uvedených situací však v případě žalobce nenastala, protože žalobce byl v napadeném rozhodnutí řádně poučen v souladu s , který stanoví skutečnosti, jež má poučení obsahovat.

Vzhledem k tomu, že žalovaný, který odmítl odvolání žalobce jako nepřípustné pro opožděnost, postupoval v souladu se , nejsou splněny předpoklady, aby Nejvyšší správní soud zkoumal napadené rozhodnutí ve smyslu druhého žalobního bodu obsaženého v žalobě.

Z důvodů výše uvedených Nejvyšší správní soud podle ust. žalobu zamítl. V souladu s ust. rozhodl Nejvyšší správní soud ve věci bez nařízení jednání.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. , když žalobce neměl ve věci úspěch a žalovanému žádné náklady tímto řízením nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s o u přípustné opravné prostředky.

V Brně dne 27. srpna 2003

JUDr. Eliška Cihlářová

předsedkyně senátu