Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 A 530/2002 - 30

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Antonína Koukala v právní věci žalobce A. U., proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5, o opravném prostředku proti rozhodnutí žalované ze dne 6. 3. 2002,

č. j. - 31

t a k t o :

I. Žaloba se z a m í t á .

II. Žalované se n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení (dále jen „žalovaná“) ze dne 6. 3. 2002 byla zamítnuta žádost žalobce o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle ustanovení o poskytnutí jednorázové peněžní částky účastníkům národního boje za osvobození, politickým vězňům, a osobám z rasových nebo náboženských důvodů soustředěných do vojenských pracovních táborů a o změně zákona , o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945 (dále též „zákon“) s odůvodněním, že zákon se vztahuje pouze na občany České republiky, kteří byli vězněni mezi 25. únorem 1948 a 1. lednem 1990 a u kterých bylo rozhodnutí o jejich věznění zcela nebo zčásti zrušeno podle , o soudní rehabilitaci, nebo podle o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu, přičemž podmínka občanství České republiky se považuje za splněnou, pokud občanství trvá ke dni podání žádosti o poskytnutí jednorázové peněžní částky.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce včas opravný prostředek, ve kterém uvádí, že je sice skutečností, že není občanem České republiky, ale byl zatčen, souzen a vězněn na území České republiky. Skutečnost, že jeho zatčení i věznění bylo v rozporu se zákonem, dokazuje i rozhodnutí o rehabilitaci. Žalobce dále uvádí, že pro tyto skutečnosti se domnívá, že má nárok na odškodnění.

Žalovaná ve svém vyjádření k opravnému prostředku uvedla, že se vztahuje pouze na občany České republiky a podmínka občanství se považuje za splněnou, pokud občanství trvá ke dni podání žádosti o poskytnutí jednorázové peněžní částky. Žalobce však podmínku občanství České republiky ke dni žádosti o poskytnutí jednorázové peněžní částky nesplňoval, proto se na něho nevztahuje. Stanovit rozsah právní normy je právem zákonodárce, správnímu orgánu pak přísluší právní normu aplikovat, nikoli ji rozšiřovat nebo měnit, proto žalovaná nemohla žádosti žalobce vyhovět. Z uvedeného důvodu žalovaná navrhuje, aby soud žalobu zamítl a žalobou napadené rozhodnutí potvrdil.

Ve svém vyjádření podaném k Nejvyššímu správnímu soudu dne 25. 6. 2003 žalobce uvedl, že Slovenská sociální pojišťovna, kterou žádal jako občan Slovenské republiky o poskytnutí jednorázového finančního příspěvku podle zákona č. 462/2002 Z. z. o poskytnutí jednorazového finančného príspevku politickým vazňom rozhodla, že jeho žádosti nemůže vyhovět, protože v rozhodné době nebyl ani zatčen ani trestán na území Slovenské republiky, ale na území České republiky a že se tedy na něho zákon č. 462/2002 Z. z., nevztahuje. Žalobce uvedl, že pociťuje velkou nespravedlnost ve skutečnosti, že byl souzen a trestán v České republice a je občanem Slovenské republiky a žádná z obou republik jej podle platné právní úpravy nehodlá odškodnit.

Ze správního spisu, který soudu předložila žalovaná, vyplynuly následující podstatné skutečnosti:

č. j. - 32

Dne 17. 9. 2001 byla ministerstvu spravedlnosti doručena žádost žalobce o poskytnutí jednorázového odškodnění podle o soudní rehabilitaci, která se vztahuje na politické vězně z období let 1948-1989, což byl i případ žalobce a uvedl, že byl rehabilitován Okresním soudem v Bruntále rozhodnutím ze dne 11. 1. 1991 č. j. 759/1990 - 4. Ministerstvo spravedlnosti zaslalo žádost žalované, neboť ta byla oprávněna o takové

žádosti rozhodnout. Žalovaná zaslala žalobci v příloze k dopisu ze dne 12. 10. 2001, všeobecné informace s údaji o okruhu oprávněných osob, podmínkách, nároku, výši jednorázové peněžní částky a způsobu prokazování rozhodných skutečností, rovněž tak formulář o poskytnutí částky.

Dne 1. 11. 2001 byla žalované zpět doručena žádost žalobce o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle , o kterou žádal jako politický vězeň vězněný na území České republiky. K žádosti přiložil potvrzení vojenské správy pro žadatele mimosoudní rehabilitaci, o výkonu služby v Ostravě a Karviné a usnesení Okresního soudu v Bruntále ze dne 11. 1. 1991 sp. zn. -4 a ze dne 28. 2. 1991 – Rt 109/91 o rehabilitaci. Ve správním spise je dále založeno žalobou napadené rozhodnutí ze dne 6. 3. 2002, žalobci doručené dne 11. 3. 2002 a opravný prostředek proti tomuto rozhodnutí.

Protože věc nebyla Vrchním soudem v Praze skončena do 31. 12. 2002, byla dle ustanovení („ “) postoupena Nejvyššímu správnímu soudu k dokončení řízení.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalované a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Podle ustanovení se tento vztahuje na občany České republiky, kteří splňují podmínky uvedené v § 1 odst. 1 bodě 1 písm. c) až f), bodě 2 a odst. 2 zákona č. 255/1946 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození, a bylo jim o tom vydáno podle § 8 citovaného zákona osvědčení nebo kteří mají doklad, který toto osvědčení nahrazuje, (dále jen „účastník národního boje za osvobození“). Účastníkem národního boje za osvobození je i občan České republiky, který splňuje podmínky uvedené v § 1 odst. 1 písm. a) citovaného zákona, pokud byl příslušníkem československého armádního sboru ve Svazu sovětských socialistických republik a konal tam službu sice kratší než tři měsíce, avšak společně se službou příslušníka první československé armády na Slovensku jeho vojenská služba trvala alespoň tři měsíce.

Základní podmínkou, za které lze poskytnout jednorázovou peněžní částku osobám, které byly vězněny mezi 25. únorem 1948 a 1. lednem 1990, a u kterých bylo věznění zcela nebo zčásti zrušeno podle o soudní rehabilitaci nebo podle o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu, je podmínka občanství České republiky. Podmínka občanství se považuje za splněnou, pokud občanství trvá ke dni podání žádosti o poskytnutí jednorázové peněžní částky. Žalobce však podmínku občanství České republiky ke dni podání žádosti o poskytnutí jednorázové peněžní částky nesplňoval, jak konečně i sám v žalobě uvádí, a proto se na něho nevztahuje a jednorázovou peněžní částku mu nelze proto poskytnout.

č. j. - 33

Podle ustanovení zákona o soudních rehabilitacích je nárok na odškodnění třeba uplatnit u soudu ve lhůtě tří roků od právní moci zprošťujícího rozhodnutí nebo rozhodnutí odsuzujícího k mírnějšímu trestu a nebo rozhodnutí, kterým bylo trestní stíhání zastaveno; jinak nárok zaniká. Po dobu předchozího projednávání nároku podle , nejdéle však po dobu šesti měsíců, tato lhůta pro uplatnění nároku neběží.

Absence rozhodnutí podle v dané věci nemá právní význam, neboť jako občan cizího státu nemá žalobce nárok na poskytnutí jednorázové peněžní částky.

Soud nezpochybňuje nesporné utrpení a lidské strádání pana žalobce, avšak striktní vymezení podmínek nároku zákonem bez toho, že by bylo do zákona zakotveno ustanovení pro zmírnění tvrdosti zákona či přiznání výjimek neumožňuje ani soudu v rámci jeho rozhodovací pravomoci vážit okolnosti konkrétního případu a od podmínek nároku stanovených zákonem se jakkoli odchýlit. Soudu nepřísluší vůli zákonodárce podle své úvahy jakkoli měnit či nahrazovat, neboť je zákonem vázán.

Proto soud žalobu jako nedůvodnou podle ustanovení zamítl. O věci přitom rozhodl bez jednání za podmínky souhlasu účastníků řízení ( ).

Žalovaná, která měla ve věci úspěch, nárok na náhradu nákladů nevznesla, ostatně ze spisu je patrno, že jí náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly, proto jí soud právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e n í přípustný žádný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 8. 2003

JUDr. Marie Součková

předsedkyně senátu