Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 A 542/2002 - 14

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobce J. K., proti žalované České správě sociálního zabezpečení se sídlem v Praze 5, Křížová 25, o přezkoumání rozhodnutí žalované ve věci poskytnutí jednorázové peněžní částky podle ,

takto:

I. Žaloba se z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím žalované ze dne 14. 2. 2002 byla zamítnuta žádost žalobce o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle s odůvodněním, že žalobci, který požádal o poskytnutí částky z důvodu otcovy účasti v národním boji za osvobození, nárok na poskytnutí jednorázové peněžní částky nevznikl, protože druhý z rodičů nepadl v národním boji za osvobození ani nezemřel dříve než padl otec.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce v zákonné lhůtě odvolání, v němž žádal o přezkoumání rozhodnutí žalované podle , příp. a jako důvod uvedl, že v jeho obci byly naprosto totožné případy řešeny s pozitivním výsledkem. Proto nadále trvá na poskytnutí jednorázové peněžní částky jako náhrady obětem nacistické perzekuce.

Žalovaná ve svém vyjádření poukázala na ustanovení , 2 a uvedla, že žalobce není osobou oprávněnou ve smyslu , neboť jeho otec sice v národním boji za osvobození padl, ale jeho matka zemřela až v roce 1969. Žalovaná proto navrhla, aby soud napadené rozhodnutí potvrdil.

Protože Vrchní soud v Praze ve věci nerozhodl od 31. 12. 2002, byla tímto soudem postoupena Nejvyššímu správnímu soudu s poukazem na ustanovení , (dále jen “ “). Podle uvedeného ustanovení, nestanoví-li zákon jinak, věci správního soudnictví, v nichž nebylo rozhodnuto do dne účinnosti tohoto zákona (do 1. 1. 2003) a v nichž byla dána věcná příslušnost k řízení vrchním soudům nebo Nejvyššímu soudu, převezme a dokončí Nejvyšší správní soud.

Podle ustanovení postupuje Nejvyšší správní soud v tomto řízení podle ustanovení části třetí hlavy druhé dílu prvního Účinky procesních úkonů v těchto řízeních učiněných zůstávají zachovány a posoudí se přiměřeně podle ustanovení naposledy označeného zákona.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Z obsahu správního spisu má Nejvyšší správní za prokázané, že žalobce požádal o poskytnutí jednorázové peněžní částky jako dítě, jehož otec P. K. jako účastník národního boje za osvobození v národním boji padl. Podle osvědčení Ministerstva národní obrany ze dne 31. 10. 1969 č. j. 72181/VHÚ-1969 vydaného podle zákona č. 255/1946 Sb. byl P. K. účastníkem národního boje za osvobození od 4. 5. 1945 do 7. 5. 1945 jako účastník květnového povstání a jeho práva podle zákona č. 255/1946 Sb. přešla na jeho manželku M. K. Podle úmrtního listu ze dne 31. 7. 1945 zemřel P. K. dne 7. 5. 1945. Podle křestního a rodného listu byli rodiče žalobce P. a M. K.

Podle ustanovení se tento zákon vztahuje na občany České republiky, kteří splňují podmínky uvedené v ustanovení § 1 odst. 1 bodě 1 písm. c) až f), bodě 2 a odst. 2 zákona č. 255/1946 Sb., a bylo jim o tom vydáno podle ustanovení § 8 citovaného zákona osvědčení nebo kteří mají doklad, který toto osvědčení nahrazuje. Pro tyto osoby zákon stanoví legislativní zkratku účastník národního boje za osvobození. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se zákon vztahuje také na děti, jejichž oba rodiče jako účastníci národního boje za osvobození padli nebo jeden z rodičů jako účastník národního boje za osvobození v národním boji padl a druhý z rodičů v té době již nežil, pokud ke dni úmrtí později zemřelého rodiče nedosáhli věku 18 let. V § 3 odst. 1 citovaného zákona je vymezen okruh oprávněných osob, které mají nárok na poskytnutí jednorázové částky. Jsou jimi účastník národního boje za osvobození, vdovy nebo vdovci a děti podle § 1 odst. 2 citovaného zákona.

Jak vyplývá ze skutkových zjištění, ze kterých vycházela i žalovaná v napadeném rozhodnutí, nesplňuje žalobce zákonné podmínky pro přiznání nároku ve smyslu Podle citovaného zákona je vázáno přiznání nároku na vyplacení jednorázové peněžní částky na splnění několika podmínek. První z nich je, jedná-li se o dítě účastníka národního boje za osvobození, aby jeden z rodičů dítěte jako účastník národního boje v tomto boji padl. Tuto podmínku žalobce splňuje, neboť jak vyplývá listinných důkazů, jeho otec padl jako účastník národní boje za osvobození dne 7. 5. 1945. Další podmínkou je, že druhý z rodičů buď padl také jako účastník boje za národní osvobození nebo v té době již nežil. Žalobcova matka M. K. však v době smrti svého manžela žila, jak je prokázáno osvědčením Ministerstva národní obrany. Žalobce proto nelze považovat za osobu oprávněnou podle ustanovení taxativně (jmenovitě) vymezuje kategorie oprávněných osob, které mají nárok na poskytnutí jednorázové peněžní částky a pokud žalobce takovou osobou není, nelze mu přiznat nárok na jednorázovou peněžní částku, neboť ani správnímu orgánu ani soudu nepřísluší se v rámci své rozhodovací pravomoci od podmínek vymezených zákonem odchýlit a jsou zněním zákona vázáni.

Z důvodů výše uvedených Nejvyšší správní soud žalobu v souladu s zamítl, neboť v postupu žalované nebyla shledána nezákonnost. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání ve smyslu

Žádnému z účastníků nebyla přiznána náhrada nákladů řízení, když žalobce neměl ve věci úspěch a žalované žádné náklady s tímto řízením nevznikly ( ).

Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 27. srpna 2003

JUDr. Eliška Cihlářová

předsedkyně senátu