Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 A 1088/2002 - 16

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobkyně A. D., proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem v Praze 5, Křížová 25, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 17. 1. 2002,

t a k t o :

I. Žaloba s e z a m í t á.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í

Česká správa sociálního zabezpečení (dále jen žalovaná) rozhodnutím ze dne 17. 1. 2002, zamítla žádost žalobkyně o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle , o poskytnutí jednorázové peněžní částky účastníkům národního boje za osvobození, politickým vězňům a osobám z rasových nebo náboženských důvodů soustředěných do vojenských pracovních táborů a o změně , o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945 (dále jen ), o kterou

požádala jako vdova po zemřelém manželovi F. D. Svoje rozhodnutí odůvodnila tím, že žalobkyni uvedený nárok nevznikl, protože manžel žalobkyně byl vězněn v době od 5. 5. 1941 do 23. 4. 1945, tedy v době, na kterou se nevztahuje.

Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně u žalované včas opravný prostředek, v němž uvedla, že jí není jasné, proč jí nebyla přiznána jednorázová částka, neboť se považovala za osobu mající na toto odškodnění nárok.

Žalovaná ve svém vyjádření k opravnému prostředku uvedla, že se vztahuje i na vdovy nebo vdovce po účastníku národního boje za osvobození, pokud jsou občany České republiky, jejichž manželství trvalo v době účasti manžela v národním boji za osvobození nebo bylo z důvodu nemožnosti uzavřít manželství uzavřeno nejpozději do 31. 12. 1945, a jejichž manžel buď padl nebo zemřel kdykoliv později. Žalobkyně uplatnila nárok na poskytnutí jednorázové peněžní částky jako vdova po účastníku národního boje za osvobození, s nímž však uzavřela manželství až dne 14. 11. 1998. Žalobkyně tedy nesplňuje podmínku uvedenou v ustanovení , tj. trvání manželství v době účasti zemřelého manžela v národním boji za osvobození či jeho vznik nejpozději do 31. 12. 1945. Žalovaná proto navrhla, aby soud napadené rozhodnutí jako věcně správné a zákonu odpovídající potvrdil.

Ze správního spisu, který soudu předložila žalovaná, vyplynuly následující podstatné skutečnosti:

Žalobkyně podala dne 25. 9. 2001 u žalované žádost o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle jako vdova po účastníku národního boje za osvobození. K této žádosti, ze které je patrné, že její manžel byl od 5. 5. 1941 do 23. 4. 1945 československým politickým vězněm, připojila oddací list, z něhož je zřejmé, že manželství s F. D. uzavřela dne 14. 11. 1998, a úmrtní list svého manžela, dle kterého F. D. zemřel dne 16. 2. 1999.

Protože daná věc nebyla skončena Vrchním soudem v Olomouci, u kterého bylo zahájeno řízení, do 1. 1. 2003, kdy nabyl účinnosti , (dále jen ), věc byla předložena Nejvyššímu správnímu soudu s odkazem na ustanovení , větu druhou, , podle kterého věci správního soudnictví, v nichž nebylo rozhodnuto do dne účinnosti tohoto zákona a v nichž byla dána věcná příslušnost k řízení vrchním soudům, převezme a dokončí Nejvyšší správní soud v řízení podle ustanovení části třetí hlavy druhé dílu prvního , tedy v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalované a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Podle se zákon vztahuje na občany České republiky, kteří splňují podmínky uvedené v § 1 odst. 1 bodě 1 písm. c) až f), bodě 2 a odst. 2 zákona č. 255/1946 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození, a bylo jim o tom vydáno podle § 8 citovaného zákona osvědčení nebo kteří mají doklad, který toto osvědčení nahrazuje (dále jen „účastník národního boje za osvobození“). Účastníkem národního boje

za osvobození je i občan České republiky, který splňuje podmínky uvedené v § 1 odst. 1 bodě 1 písm. a) citovaného zákona, pokud byl příslušníkem československého armádního sboru ve Svazu sovětských socialistických republik a konal tam službu sice kratší než tři měsíce, avšak společně se službou příslušníka první československé armády na Slovensku jeho vojenská služba trvala alespoň tři měsíce.

Podle § 1 odst. 1 bodu 1. písm. g) zákona č. 255/1946 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození, ve znění , je účastníkem národního boje za osvobození ten, kdo byl v letech 1939 až 1945 československým politickým vězněm.

Jak vyplývá ze shora uvedených skutkových zjištění, ze kterých vycházela žalovaná v napadeném rozhodnutí, žalobkyně nesplňuje podmínky pro vznik nároku na poskytnutí jednorázové peněžní částky podle , neboť provedenými důkazy bylo zcela nepochybně najisto postaveno, že manžel žalobkyně byl československým politickým vězněm, a to v době od 5. 5. 1941 do 23. 4. 1945, tedy osobou, na kterou se citovaný zákon nevztahuje. Vzhledem k okolnosti, že manžel žalobkyně nesplnil podmínky stanovené pro to, aby byl uznán osobou oprávněnou, není ani žalobkyně, která odvozuje své právní postavení od postavení zemřelého manžela, takovou osobou, a proto jí nevzniká nárok na přiznání jednorázové peněžní částky. Na účastníky národního boje za osvobození, kteří byli v letech 1939 až 1945 československými politickými vězni, se vztahuje zákon č. 255/1946 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození, ve znění , který upravuje jednotlivé nároky vyplývající z jejich postavení. S ohledem na tyto skutečnosti není již pro rozhodnutí, zda je žalobkyně osobou oprávněnou či nikoliv, podstatné datum uzavření jejího sňatku s F. D., neboť toto nic nemění na skutečnosti, že žalobkyni nárok dle nevznikl.

Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud shledal žalobu jako nedůvodnou, a proto ji podle ustanovení zamítl. O věci přitom soud rozhodl bez jednání za podmínky souhlasu účastníků řízení ( ).

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení , větu první, , dle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce v soudním řízení úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení, žalovaná nárok na náhradu nákladů řízení nevznesla. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 27. 8. 2003

JUDr. Eliška Cihlářová předsedkyně senátu