Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 A 1053/2002 - 25

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobce J. O., proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem v Praze 5, Křížová 25, o přezkoumání rozhodnutí žalované ve věci poskytnutí jednorázové peněžní částky podle ,

takto:

I. Žaloba se z a m í t á .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím žalované ze dne 19. 3. 2002, xxx, byla zamítnuta žádost žalobce o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle uplatněná z důvodu jeho věznění z politických důvodů v době od 12. 3. 1965 do 12. 3. 1966 s odůvodněním, že žalobci nárok na toto plnění nevznikl, protože rozhodnutí Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 11. 1964, sp. zn. o jeho věznění v uvedené době nebylo zrušeno podle ve znění pozdějších předpisů ani

Odvoláním podaným v zákonné lhůtě se žalobce domáhal kladného vyřízení svého odvolání a poukázal na to, že v roce 1992 uplatnil nárok na odškodnění, byl předvolán k Okresnímu soudu v Ostravě, kde mu bylo sděleno, že bude předvolán ještě k nějakému

projednání, ale v nutnou dobu byl hospitalizován, takže se omluvil a tím ztratil nárok na odškodné. Vyjádřil naději, že soud vezme jeho odvolání v potaz a sdělí mu nějaký verdikt.

Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že žalobce na podkladě odsuzujícího rozsudku Okresního soudu v Ostravě vykonal v době od 12. 3. 1965 do 12. 3. 1966 nepodmíněný trest odnětí svobody. Předmětným rozsudkem byl odsouzen za trestné činy, které nejsou uvedeny v ve znění pozdějších předpisů. Žalobce mohl dosáhnout rehabilitace jen cestou přezkumného řízení. Návrh na zahájení tohoto řízení žalobce sice podal, ale vzal jej zpět dříve než o něm soud rozhodl. Odsuzující rozsudek tedy v rámci rehabilitačního řízení nebyl zrušen a v důsledku toho nelze na výkon trestu odnětí svobody vykonaný na základě tohoto rozsudku hledět jako na dobu neoprávněného věznění. Za této situace nemohla žalovaná o žádosti žalobce rozhodnout jinak než zamítavě, jak to vyplývá z ustanovení ve znění pozdějších předpisů a , které vznik nároku výslovně podmiňuje skutečností, že odsuzující rozhodnutí bylo zrušeno podle ve znění pozdějších předpisů, popř. podle zákona Proto žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozhodnutí.

Vzhledem k tomu, že Vrchní soud v Olomouci, který byl věcně a místně příslušný k projednání a rozhodnutí ve věci, tak do 31. 12. 2003 neučinil, byla věc tímto soudem postoupena Nejvyššímu správnímu soudu v souladu s ust. (dále jen “ “), podle něhož nestanoví-li zákon jinak, věci správního soudnictví, v nichž nebylo rozhodnuto do dne účinnosti tohoto zákona (tj. 1. 1. 2003) a v nichž byla dána věcná příslušnost k řízení vrchním soudům nebo Nejvyššímu soudu, převezme a dokončí Nejvyšší správní soud.

Podle ustanovení postupuje Nejvyšší správní soud v tomto řízení podle ustanovení části třetí hlavy druhé dílu prvního Účinky procesních úkonů v těchto řízeních učiněných zůstávají zachovány a posoudí se přiměřeně podle ustanovení tohoto zákona.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně správního řízení, které jeho vydání předcházelo a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Z obsahu správního spisu má Nejvyšší správní soud za prokázané, že žalobce byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 11. 1964, sp. zn. uznán vinným, že veřejně a pohoršlivým způsobem hanobil skupinu obyvatelů republiky proto, že jsou stoupenci socialistického a státního zřízení a užil násilí v úmyslu působit na výkon pravomoci veřejného činitele a spáchal takový čin se zbraní, čímž spáchal trestný čin hanobení národa, rasy a přesvědčení, trestný čin útoku na veřejného činitele a trestný čin ublížení na zdraví. Za spáchání těchto trestných činů byl odsouzen k úhrnnému a nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Přípisem ze dne 24. 6. 1991 adresovaným Okresnímu soudu v Ostravě požádal žalobce o odškodnění podle zákona o soudní rehabilitaci a následně dne 27. 8. 1992 se dostavil k Okresnímu soudu v Ostravě ohledně svého návrhu ze dne 24. 6. 1991 na přezkum a případné rehabilitační řízení ve své trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. a prohlásil, že podle bere svůj návrh zpět.

Podle ustanovení se zákon vztahuje na občany České republiky, kteří byli vězněni mezi 25.2.1948 a 1.1.2001 a u kterých bylo rozhodnutí o jejich věznění zcela nebo částečně zrušeno podle ve znění pozdějších předpisů nebo podle

Jak vyplývá ze skutkových zjištění, ze kterých vycházela i žalovaná v napadeném rozhodnutí, žalobce nesplňuje stanovené podmínky pro poskytnutí jednorázové peněžní částky podle citovaného zákona, protože rozhodnutí o jeho věznění mezi 25. 2. 1948 a 1. 1. 1990, tj. v době od 12. 3. 1965 do 12. 3. 1966, nebylo zrušeno podle ve znění pozdějších předpisů ani podle , jak je stanoveno v ustanovení , když svou žádost o rehabilitaci podle ve znění pozdějších předpisů vzal zpět.

Z důvodů výše uvedených Nejvyšší správní soud žalobu v souladu s ustanovením zamítl, neboť v postupu správního orgánu nebyla shledána nezákonnost. Ve věci bylo rozhodnuto bez jednání v souladu s ust. , když účastníci řízení s tímto postupem vyslovili souhlas.

Účastníkům nebyla přiznána náhrada nákladů řízení, když žalobce neměl v řízení úspěch a žalované žádné náklady s tímto řízením nevznikly ( ).

Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 27. srpna 2003

JUDr. Eliška Cihlářová

předsedkyně senátu