Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 A 527/2002 - 19

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudců JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci žalobkyně V. D. proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 21. 1. 2002, č. j. xxx,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím uvedeným v záhlaví Česká správa sociálního zabezpečení (žalovaná) zamítla žádost žalobkyně o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle , o poskytnutí jednorázové peněžní částky účastníkům národního boje za osvobození, politickým vězňům a osobám z rasových nebo náboženských důvodů soustředěných do vojenských pracovních táborů a o změně , o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945. Rozhodnutí odůvodnila tím, že se na uplatněný nárok žalobkyně nevztahuje , nýbrž Pro účely posléze uvedeného zákona však nebyla žádost uplatněna v zákonné lhůtě.

Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně včas opravný prostředek k Vrchnímu soudu v Praze. V něm uvedla, že o možnosti získat jednorázové odškodnění jako vdova

po příslušníkovi československého armádního sboru v SSSR se dozvěděla koncem měsíce září roku 2001. Uvádí, že o uvedeném zákoně nevěděla, neboť je v invalidním důchodu

a není členkou žádné organizace jako je např. Svaz bojovníků za svobodu. Z tohoto důvodu žádá o zmírnění tvrdosti zákona.

Žalovaná setrvala ve svém vyjádření k žalobě na důvodech obsažených v odůvodnění napadeného rozhodnutí a navrhla, aby soud napadené rozhodnutí v zamítavém výroku potvrdil. Poukázala na to, že na rozhodování o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československé armády v zahraničí jako účastníkům národního boje

za osvobození se vztahuje Nárok podle tohoto zákona však musel být uplatněn do 30. 6. 2001, jinak zanikl. Žalobkyně však podala žádost podle , který se na příslušníky československé armády v zahraničí nevztahuje. Uvádí, že žádost žalobkyně nebylo možno posoudit podle , neboť ji podala až dne

1. 10. 2001.

Ze správního spisu vyplynulo, že žalobkyně uplatnila dne 1. 10. 2001 nárok

na poskytnutí jednorázové peněžní částky jako vdova po M. D., který byl

od 4. 4. 1944 do 5. 5. 1945 účastníkem národního boje za osvobození jako příslušník československé armády v zahraničí, což je doloženo osvědčením podle § 8 zákona

č. 255/1946 Sb. Ze správního spisu dále vyplývá, že manželství žalobkyně a M. D. bylo uzavřeno dne xx 11. 1940, a že M. D. zemřel dne xx. 4. 1978.

V daném případě jde o věc, která na Nejvyšší správní soud přešla z Vrchního soudu v Praze podle , (dále jen „“),

podle něhož Nejvyšší správní soud ve věcech neskončených vrchními soudy, v nichž byla přede dnem účinnosti dána jejich věcná příslušnost, dokončí řízení zahájená

před těmito soudy. V předmětné věci bylo přede dnem 1. 1. 2003 zahájeno řízení u Vrchního soudu v Praze a byla dána věcná příslušnost tohoto soudu, neboť obsahem žaloby byl návrh na přezkoumání rozhodnutí vydaného podle Jde-li o věci správního soudnictví, pak podle řízení o opravných prostředcích, o nichž nebylo rozhodnuto do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se dokončí podle ustanovení části třetí hlavy druhé dílu prvního tohoto zákona (tedy podle ustanovení o řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu).

Nejvyšší správní soud proto podaný opravný prostředek posoudil jako žalobu proti rozhodnutí správního orgánu, o čemž žalobkyni vyrozuměl a vyzval ji, aby označila důkazy k prokázání žalobních bodů a současně ji vyrozuměl o možnosti dokončit řízení rozhodnutím ve věci samé bez nařízení jednání. Žalobkyně se ve stanovené lhůtě k možnosti rozhodnutí

ve věci samé bez nařízení jednání nevyjádřila, a proto je třeba mít podle za to,

že s tímto postupem souhlasí. Výslovný souhlas s rozhodnutím o věci bez nařízení jednání vyjádřila ve svém přípisu ze dne 6. 3. 2003 žalovaná. Žádný z účastníků rovněž nevznesl námitku podjatosti senátu Nejvyššího správního soudu, který věc podle rozvrhu práce rozhoduje.

Nejvyšší správní soud po zjištění, že jsou dány podmínky řízení, přezkoumal napadené

rozhodnutí po věcné stránce z důvodů uplatněných žalobkyní a v rozsahu jí vymezeném.

se nevztahuje na odškodnění všech účastníků národního boje za osvobození ve smyslu zákona č. 255/1946 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození, resp. vdov

a vdovců po těchto osobách, nýbrž pouze na některé skupiny těchto osob, které jsou uvedeny v Tento zákon se tak vztahuje na občany České republiky,

kteří splňují podmínky uvedené v § 1 odst. 1 bodě 1 písm. c) až f), bodě 2 a odst. 2 zákona

č. 255/1946 Sb. Jelikož příslušníci československé armády v zahraničí jsou uvedeni

v § 1 odst. 1 bodě 1 písm. a) zákona č. 255/1946 Sb., nespadá jejich odškodnění pod režim

Na odškodnění příslušníků československé armády v zahraničí a vdov a vdovců

po těchto osobách se vztahuje (, 2 tohoto zákona). Nároky vzniklé podle tohoto zákona však bylo nutné uplatnit do 30. června 2001, jinak zanikly. Vzhledem k tomu, že žádost žalobkyně byla podána až po uplynutí této lhůty, nepochybila žalovaná, když žádost žalobkyně neposoudila jako žádost podle tohoto zákona.

Vhledem k tomu, že se lhůtou podle spojuje vznik, resp. zánik určitého práva (v daném případě zánik práva na jednorázovou peněžní částku), nejedná se o lhůtu procesněprávní, jejíž zmeškání by správní orgán mohl podle prominout, nýbrž o lhůtu hmotněprávní. Hmotněprávní lhůtu nelze zásadně prominout. Důsledky jejího zmeškání však mohou být napraveny, jestliže zákon výslovně takovou možnost v konkrétním případě zakotvuje (tzv. zmírnění tvrdosti).

ani však takové ustanovení neobsahuje.

Z těchto důvodů proto soud dospěl k závěru, že žalobkyni nárok na přiznání jednorázové peněžní částky podle ani podle nepřísluší a že žalovaná rozhodla správně, pokud její žádost zamítla. Nejvyšší správní soud proto podle žalobu jako nedůvodnou zamítl.

Žalovaná měla ve věci plný úspěch, takže by měla právo na náhradu nákladů řízení ( ), protože však tuto náhradu nepožadovala, bylo rozhodnuto,

že se jí náhrada nákladů řízení nepřiznává.

P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 28. srpna 2003

JUDr. Bohuslav Hnízdil

předseda senátu