Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 A 1114/2002 - 23

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce J. P., proti žalované České správě sociálního zabezpečení, Křížová 25, 225 08 Praha 5, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 2. 4. 2002,

takto:

I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 2. 4. 2002 se zrušuje pro vady řízení.

II. Věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobci se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

Žalobou napadeným rozhodnutím zamítla žalovaná žádost žalobce o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle , o poskytnutí jednorázové peněžní částky účastníkům národního boje za osvobození, politickým vězňům a osobám z rasových nebo náboženských důvodů soustředěných do vojenských pracovních táborů a o změně , o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce podle procesních předpisů účinných do konce roku 2002 opravný prostředek, který byl předložen Vrchnímu soudu v Olomouci v červnu 2002; po provedení přípravných úkonů však již tento soud o věci samé nerozhodl; podle přechodných ustanovení k reformě správního soudnictví byla věc předána Nejvyššímu správnímu soudu k dokončení řízení ( a ). Nejvyšší správní soud proto poté v řízení pokračoval, jako by byla podána žaloba proti správnímu rozhodnutí, a protože žádný z účastníků netrval na nařízení jednání, rozhodl o věci bez toho, aby jednání nařizoval.

Žalobce namítl, že rozhodovací důvod, o který žalovaná opřela zamítavé rozhodnutí, že totiž žalobce nebyl ve vazbě ani ve výkonu trestu odnětí svobody, není dán. Uvedl, že v době služby u vojenských technických praporů byl zatčen 14. 4. 1953 (pro trestný čin snižování vážnosti prezidenta republiky), převezen do vojenského vězení, kde byl asi deset až čtrnáct dnů a poté eskortován do vojenského vězení N. V. P. (zkratka není z podání jasná, pravděpodobně „n. v. p.“) na H. (do tzv. „domečku“), odkud byl propuštěn 31. 7. 1953 ještě s dalšími vojíny. Poukázal na to, že potřebné dokumenty není možno opatřit z Vojenského historickéhou, kde jsou uloženyy jen do roku 1952. Proto připojil prohlášení dvou bývalých vojáků (O. Ch. a Z. K.).

Z tohoto prohlášení (je založeno ve spise žalované ve fotokopii) se podává, že J. P. byl koncem května (rukou - neznámo čí - přepsáno na „března“) eskortován do NVP P. – H., že důvody eskortování a důvody vazební jsou zřejmé z kopie přiložené žaloby, a že zpět k útvaru PTP byl J. P. převelen z NVP asi za 3 - 4 měsíce. Dále oba podepsaní uvedli, že ve věci J. P. vypovídali jako svědci. Dále spis obsahuje fotokopii žaloby nižšího vojenského prokurátora ze dne 11. 6. 1953, podle které se žalobce a vojín J. H. dopustili dne 14. 3. 1953 v souvislosti s úmrtím Klementa Gottwalda trestného činu snižování vážnosti prezidenta republiky. Ohledně žalobce uvádí žaloba, že „t. č. koná službu u svého útvaru“ (u J. H. tato doložka chybí). V důkazních návrzích žaloby se navrhuje „předvolati oba obviněné k hlavnímu líčení od PSP 22/P Kladno“.

Dále je v kopii založen rozsudek Nižšího vojenského soudu v Praze ze dne 31. 7. 1953, jímž byli oba obvinění odsouzeni k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců nepodmíněně. Také v rozsudku se uvádí, že oba obvinění „konají službu u svého útvaru“. Za rozsudkem je připojena doložka, z níž je patrné, že rozsudek nabyl právní moci dnem vyhlášení, a dále, že usnesením ze stejného dne (31. 7. 1953) byl trest odnětí svobody oběma odsouzeným amnestován (amnestie prezidenta republiky ze dne 4. 5. 1953).

Žaloba i rozsudek jsou jak uvedeno založeny v kopiích, pořízených zřejmě Vojenským historickým ústavem.

Konečně jsou založeny dvě fotokopie rehabilitačního usnesení Vojenského obvodového soudu v Praze z 21. 12. 1990 (sp. zn. ), z nichž v jedné (pravděpodobně před kopírováním pozměněné) se uvádí, že žalobce ve výkonu vazby a trestu odnětí svobody byl, ve druhé se uvádí, že nebyl; dalším pro věc podstatným dokumentem je potvrzení Vězeňské služby ČR ze dne 8. 3. 2002, podle které J. P. není veden v centrální evidenci.

Žaloba je důvodná. Skutkový stav, který vzala žalovaná za základ svého rozhodnutí, vyžaduje zásadní doplnění a důvody, o které se rozhodnutí opírá, nejsou dostatečné.

Dokazování, které bylo provedeno, nevycházelo z originálních dokumentů, ač je zřejmé, že ze soustředěných důkazů plynou zřetelné rozpory. Podle sdělení Vojenského historickéhou z 8. 10. 1991, které je rovněž v kopii založeno ve správním spisu, neexistují vu archívní dokumenty vojenské věznice v Praze z roku 1953, a není patrno, kde vlastně jsou uloženy. V tomtéž sdělení (adresováno Okresní správě sociálního zabezpečení ve Frýdku - Místku) se uvádí, že byly zhotoveny fotokopie rozkazů 57. PTP, kde je uveřejněn rozsudek a „odeslání jmenovaného k hlavnímu líčení“. Součástí spisu tyto dokumenty nejsou, ač je zřejmě měla okresní správa, kde žalobce svou žádost podával, k dispozici, byť i nejspíše v jiném spise z doby před deseti lety.

Všechny zmíněné rozpory je třeba dalším řízení řádným dokazováním odstranit. Za tím účelem žalovaná opatří originály původního trestního spisu z roku 1953 i spisu rehabilitačního k věci se vztahujících, zjistí, kde se nalézají archivní materiály vojenské věznice v Praze z roku 1953 a opatří si z nich věrohodnou zprávu, a vyslechne jako svědky také obě osoby, jichž se žalobce v opravném prostředku dovolává (O. Ch. a Ing. Z. K.), případně i osoby další, ukáže-li se toho potřeba. Vyslechne i žalobce k rozdílům mezi oběma předloženými kopiemi rehabilitačního usnesení, nahlédne do originálu rehabilitačního usnesení v držení žalobce, přičemž jej před výslechem bude třeba poučit i o trestní odpovědnosti za padělání a pozměňování veřejnéy.

Protože se žalovaná s rozpory v dosud soustředěných důkazech nijak nevypořádala (naříkané rozhodnutí neuvádí, proč důkazy svědčící pro nárok jsou považovány za vyvrácené), dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že dosavadní řízení trpí takovými vadami, pro které je namístě napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit žalované k dalšímu řízení [ a b) ].

O nákladech řízení rozhodl soud podle tak, že žalobci právo na náhradu nákladů nepřiznal, neboť žalobce náklady nežádal a podle obsahu spisu mu v řízení před soudem náklady ani nevznikly. Žalovaná právo na náhradu nákladů řízení nemá, protože ve věci neměla úspěch.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 29. srpna 2003

JUDr. Michal Mazanec

předseda senátu