Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 A 535/2002 - 22

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci žalobce J. P., proti žalované České správě sociálního zabezpečení, Křížová 25, 225 08 Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 5. 3. 2002, č. j. xxx,

t a k t o :

I. Rozhodnutí žalované České správy sociálního zabezpečení ze dne 5. 3. 2002,

č. j. xxxx, se z r u š u j e pro vady řízení a věc se v r a c í žalované k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení (dále jen „žalovaná“)

ze dne 5. 3. 2002 byla žalobci přiznána jednorázová peněžní částka 60 000 Kč podle § 5

odst. 4 (dále též „zákon“) z důvodu jeho věznění z politických důvodů v době od 3. 1. 1973 do 3. 11. 1973.

Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí včas opravný prostředek (který je podle nyní platných předpisů posuzován jako žaloba) u věcně a místně příslušného Vrchního soudu v Praze, v němž poukázal na to, že nebyla odškodněna doba jeho věznění od 26. 5. 1975

do 26. 3. 1976 a požádal, aby uvedená doba věznění byla dodatečně zhodnocena

pro poskytnutí jednorázové peněžní částky.

Žalovaná ve vyjádření k žalobě poukázala na to, že žalobce byl sice vězněn po dobu dvaceti měsíců, byl mu však rehabilitován pouze trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců, takže mu náleží jednorázová peněžní částka za 10 měsíců věznění, tj. částka 60 000 Kč, která mu byla přiznána. Žalovaná proto navrhla zamítnutí žaloby.

Vrchní soud v Praze o věci nerozhodl do 1. 1. 2003, proto v souladu s § 132 zákona

č. , (dále jen „ “), věc postoupil Nejvyššímu správnímu soudu k dokončení v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního (

) jako soudu věcně příslušnému.

Žaloba je důvodná. S ohledem na souhlas žalované s rozhodnutím o věci bez jednání

a s přihlédnutím k nevyjádření nesouhlasu s takovým projednáním žalobcem, soud rozhodl

o věci samé bez jednání ( ).

Podle ustanovení se tento zákon rovněž vztahuje

na občany České republiky, kteří byli vězněni mezi 25. únorem 1948 a 1. lednem 1990

a u kterých bylo rozhodnutí o jejich věznění zcela nebo částečně zrušeno podle zákona

č. , o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, nebo podle zákona

č. , o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu (dále jen „ “).

Z obsahu správního spisu žalované vyplývá, že žalobce uplatnil žádost o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle dne 19. 12. 2001 u Pražské správy sociálního zabezpečení. Přestože žádost byla sepsána na předtištěném formuláři správním orgánem, nemá potřebné náležitosti, když z ní není zřejmé, za jakou dobu věznění žalobce poskytnutí jednorázové peněžní částky požaduje. K upřesnění doby, za níž žalobce odškodnění požaduje, nebyl žalobce vůbec vyzván, přestože předložil potvrzení Vězeňské služby ČR o výkonu vazby a trestu na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3

ve věci sp. zn. (doba vazby a trestu od 3. 1. 1973 do 3. 11. 1973) a na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ve věci sp. zn. (doba trestu

od 26. 5. 1975 do 26. 3. 1976), pouze však předložil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 2. 11. 1990, sp. zn. , jímž byl podle § 2 odst. 1, písm. d) zákona

č. prohlášen za zrušený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3

ze dne 6. 4. 1973, sp. zn. , kterým byl žalobce uznán vinným trestným činem opuštění republiky podle § 109 odst. 2 tr. zákona.

I přes uvedené nejasnosti žalovaná řízení nedoplňovala a napadeným rozhodnutím žalobci přiznala odškodnění pouze za dobu věznění od 3. 1. 1973 do 3. 11. 1973 a vůbec

se nezabývala otázkou, zda žalobci náleží odškodnění i za další doloženou dobu věznění v době od 26. 5. 1975 do 26. 3. 1976. Z podaného opravného prostředku přitom vyplývá, že žalobce požaduje poskytnutí odškodnění i za posledně uvedenou dobu věznění, na žalované proto bude, aby v dalším řízení objasnila, zda žalobci náleží poskytnutí jednorázové částky

i za dobu věznění od 26. 5. 1975 do 26. 3. 1976. Za tím účelem musí žalovaná vést žalobce k předložení soudního rozhodnutí, jímž bylo rozhodnutí o jeho věznění v době od 26. 5. 1975 do 26. 3. 1976 zrušeno podle , nebo podle ; žalobce zatím takovéto rozhodnutí nepředložil, a to ani na základ výzvy zaslané mu Vrchním soudem v Praze.

Napadené rozhodnutí nebylo vydáno na základě spolehlivě zjištěného stavu věci ( ), Nejvyšší správní soud proto toto rozhodnutí zrušil pro vady řízení a věc vrátil žalované k dalšímu řízení ( , 4 ).

Žalobce měl ve věci plný úspěch, takže podle by měl právo

na náhradu nákladů řízení proti žalované, protože však toto právo neuplatnil, bylo vysloveno, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 1. července 2003

JUDr. Bohuslav Hnízdil

předseda senátu