Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 A 115/2002 - 37

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobce MUDr. PhDr. P. Č., CSc., zastoupeného JUDr. Josefem Burketem advokátem V Praze 6, Verdunská 37 proti žalovanému Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy se sídlem v Praze 1, Karmelitská 7, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ve věci neudělení vědecké hodnosti,

t a k t o :

I. Žaloba se z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Žalobou podanou v zákonné lhůtě u Vrchního soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 4. 2002 č. j. -30, kterým bylo zrušeno rozhodnutí vědecké rady Univerzity Karlovy v Praze ze dne 29. 10. 2001 č. j. 4966/2001-IV/Klap/CVIII, jímž byl zamítnut návrh komise pro obhajoby doktorských disertačních prací v oboru gynekologie a porodnictví ze dne 25. 10. 2001 na udělení vědecké hodnosti doktora lékařských věd žalobci. V odůvodnění žalovaný uvedl, že zohlednil skutečnost, že v průběhu řízení došlo k zásadní změně právní úpravy spočívající v tom, že k 31. 12. 2001 byly zrušeny předpisy upravující udělování vědeckých hodností, zejména a vyhl. č. , tj. předpisy, podle nichž bylo napadené rozhodnutí vydáno. Žalovaný pak pro provedeném řízení dospěl k závěru, že je třeba zrušit napadené rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost, protože v něm nejsou uvedeny dostatečně věcné důvody pro odmítnutí udělení vědecké hodnosti žalobci a také proto, že v době, kdy žalovaný o odvolání rozhodoval byly předpisy, na základě nichž bylo napadené rozhodnutí vydáno byly zrušeny a napadené rozhodnutí je podle předpisů platných v době rozhodování o odvolání považováno za rozhodnutí vydané orgánem, který pozbyl pravomoc udělovat vědeckou hodnost doktora věd.

V podané žalobě žalobce uvedl, že se cítí zkrácen na svých právech a napadené rozhodnutí žalovaného označil za nezákonné. S poukazem na ve znění pozdějších předpisů namítal, že ačkoliv žalovaný mohl rozhodnout na podkladě dokladů předložených žalobcem, rozhodl o jeho odvolání až zhruba po pěti měsících. Žalovaný tak svou nečinností zabránil tomu, aby o právech a povinnostech žalobce rozhodla vědecká rada Univerzity Karlovy ještě v době, kdy nebylo pochyb o účinnosti a Žalovaný nerozhodl ve lhůtách podle odst. 2 citovaného ustanovení a ani žalobce neuvědomil o tom, v jaké lhůtě a z jakých důvodů o odvolání rozhodne. Tím byla žalobci odňata možnost činit kroky k tomu, aby o jeho žádosti rozhodla vědecká rada UK ještě v době, kdy nebylo pochyb o účinnosti a (dále jen zákon o vysokých školách), o jehož (body 1 a 5) žalovaný opřel napadené rozhodnutí, zcela neodůvodněně předpokládal, že všechna řízení, na jejichž základě by mohla být udělena vědecká hodnost „doktor věd“, zahájená po dni účinnosti zákona o vysokých školách, budou automaticky ukončena nejpozději do 31 .12. 2001. Citovaný zákon nestanovuje, jak má být postupováno v případě, kdy řízení o udělení vědecké hodnosti, které bylo zahájeno přede dnem účinnosti zákona o vysokých školách, nebude z jakéhokoli důvodu do 31. 12. 2001 ukončeno. Došlo tak k porušení jednoho z principů právního státu, podle kterého mají práva a povinnosti účastníků právních vztahů a postup při jejich uplatňování vyplývat ze zákona a nemají vznikat pochybnosti při jejich realizaci. Rozhodnutí žalovaného žalobce diskriminuje, ačkoliv základních práva svobod v diskriminaci zakazuje. Základním žalobcovým právem, zaručeným u, které bylo v daném případě porušeno, bylo právo na spravedlivé řízení, které se vztahuje i na řízení před správním orgánem. Bylo porušeno i právo na to, aby o návrhu na udělení vědecké hodnosti žalobci bylo rozhodnuto bez zbytečných průtahů. Napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě ustanovení zákona o vysokých školách, které podle názoru žalobce zasahuje do jeho veřejného subjektivního práva zaručeného d a Úmluvou o ochraně lidských práva základních svobod, jíž je Česká republika vázána. Podle názoru žalobce je tedy toto ustanovení v rozporu s ústavním pořádkem. Pokud soud dospěje ke stejnému závěru, žádal žalobce, aby postoupil věc Ústavnímu soudu.

Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že rozhodování o udělení vědecké hodnosti není možné považovat za jednoduchou věc. Postup při udělování vědeckých hodností na základě zmocnění uvedeného v zákoně č. obsáhle upravovala ve znění pozdějších předpisů. S ohledem především na této vyhlášky a nebylo možno věc vyřešit bezodkladně. Pokud jde o další námitku žalovaný obdržel spisový materiál od předsedy vědecké rady Univerzity Karlovy dne 10. 1. 2002 a ve lhůtě stanovené informoval žalobce o prodloužení lhůty a o důvodech prodloužení. Žalovaný požádal v zákonné lhůtě o stanovisko vědeckou radu a termíny zasedání tohoto orgánu nemůže ovlivnit. K otázce udělování vědecké hodnosti „doktor věd“ žalovaný uvedl, že za situace, kdy nabylo účinnosti ust. zákona o vysokých školách o zrušení právních předpisů o udělování vědeckých hodností, aniž by zákon o vysokých školách stanovil, jak v zahájených a dosud neskončených řízeních o udělení vědecké hodnosti pokračovat, je možno mimo jiné konstatovat, že v případě, že do 31. 12. 2001 bylo o udělení vědecké hodnosti v prvním stupni rozhodnuto vědeckou radou vysoké školy a účastník řízení se proti tomuto rozhodnutí odvolal, žalovaný by měl vydat rozhodnutí o odvolání. V něm by měl zohlednit, že dojde-li v průběhu řízení ke změně právní úpravy, musí tuto novou právní úpravu v době vydání svého rozhodnutí žalovaný akceptovat. Žalovaný tedy musí odvoláním napadené rozhodnutí vědecké rady vysoké školy zrušit s ohledem na skutečnost, že orgán, který je vydal, pozbyl pravomoc o otázce udělování vědecké hodnosti rozhodovat, resp. proto, že institut udělování vědecké hodnosti „doktor věd“ zrušením příslušných právních předpisů zanikl. Rozhodnutí je tedy zákonné, je-li vydáno v souladu se zákonem platným v době jeho vydání. Udělení či neudělení vědecké hodnosti „doktor věd“ nemůže být založeno na ustanoveních zrušeného zákona, protože zákon o vysokých školách nemá příslušné přechodné ustanovení, které by umožňovalo řízení dokončit podle dosavadních předpisů. Proto od 1. 1. 2002 nelze bez jakýchkoli pochybností v řízení pokračovat a hodnosti doktora věd udělovat. Žalovaný se ztotožnil s názorem žalobce, že v řízení došlo v průběhu předchozích let k závažným chybám, pro něž bylo nutno rozhodnutí vydaná vědeckou radou jako nezákonná a též jako nepřezkoumatelná a řádně neodůvodněná zrušit. Celková délka správního řízení je nepřiměřená a výsledkem je meritorně neskončené řízení. Nicméně k diskriminaci žalobce nedošlo, neboť u ostatních účastníků neskončených řízení o udělení vědecké hodnosti „doktor věd“ proběhlo odvolací řízení podle a o jejich odvoláních rozhodl žalovaný obdobně jako o odvolání žalobce. Žalovaný vyslovil názor, že napadené rozhodnutí nepodléhá přezkoumání soudem ve správním soudnictví a řízení by mělo být podle , resp. podle (podle právní úpravy platné a účinné do 31. 12. 2002) zastaveno, a to s ohledem na , popř. s ohledem na

Protože Vrchní soud v Praze ve věci do 31. 12. 2002 nerozhodl, převzal dnem 1. 1. 2003, kdy nabyl účinnosti , (dále jen ), v souladu s ustanovením neskončenou věc, u níž byla dána věcná příslušnost vrchního soudu, Nejvyšší správní soud a dokončí v ní řízení.

Podle ust. postupuje Nejvyšší správní soud v tomto řízení podle ustanovení části třetí hlavy druhé dílu prvního Účinky procesních úkonů v těchto řízeních učiněných zůstávají zachovány a posoudí se přiměřeně podle ustanovení tohoto zákona.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně správního řízení, které jeho vydání předcházelo a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Při přezkoumávání napadeného rozhodnutí vycházel Nejvyšší správní soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu ( ). Z obsahu správního spisu má za prokázané, že žalobce požádal dne 15. 9. 1998 o povolení obhajoby doktorské disertační práce. Vědecká rada Univerzity Karlovy rozhodla dne 30. 9. 1999 pod č. j. 4092/99-IV/Klap/CVIII o neudělení vědecké hodnosti žalobci. K odvolání žalobce žalovaný rozhodnutím ze dne 4. 2. 2000 č. j. rozhodnutí vědecké rady zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Vědecká rada Univerzity Karlovy znovu rozhodla dne 26.4.2001 pod č. j. 397/2001-IV/Klap/CVIII o neudělení vědecké hodnosti žalobci. K odvolání žalobce žalovaný rozhodnutím ze dne 8. 10. 2001 č. j. rozhodnutí vědecké rady zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Vědecká rada poté dne 25. 10. 2001 pod č. j. 4966/2001-IV/Klap/CVIII znovu rozhodla o neudělení vědecké hodnosti žalobci a k odvolání žalobce žalovaný napadeným rozhodnutím opět toto rozhodnutí zrušil.

Pokud jde o námitku žalobce, že ustanovení zákona o vysokých školách je v rozporu s ústavním pořádkem, Nejvyšší správní soud neshledal důvod pro postup podle ustanovení ve znění pozdějších předpisů

Nedůvodná je námitka žalobce, v níž namítal, že napadené rozhodnutí je nezákonné, protože žalovaný rozhodl v rozporu s ust. a 2 . Lhůty stanovené v citovaném ustanovení jsou zásadně povahy pořádkové, což znamená, že jejich nedodržení nemá bezprostřední vliv na práva účastníka řízení.

V meritu věci vycházel Nejvyšší správní soud ze , o udělování vědeckých hodností a o Státní komisi pro vědecké hodnosti, a z , o řízení při udělování vědeckých hodností, ve znění pozdějších předpisů. Citovaný zákon mj. upravoval možnost udělit hodnost doktora věd a citovaná vyhláška prováděla některá ustanovení zákona, zejména pokud jde o řízení při udělování vědeckých hodností. Podle těchto právních předpisů bylo možno postupovat do 31. 12. 2001, kdy pozbyly platnosti a účinnosti. Zákon o vysokých školách dnem 31. 12. 2001 v body 1 a 5 totiž zrušil i Zákon o vysokých školách neobsahuje žádná přechodná ustanovení o tom, jak postupovat ve věcech, kdy řízení o udělení vědecké hodnosti nebylo ke dni 31. 12. 2001 pravomocně skončeno. Vzhledem k této skutečnosti není možné od 1. 1. 2002 v řízení o udělení vědecké hodnosti pokračovat. Žalovaný však nemohl řízení zastavit, protože mu to neumožňuje ust. . Podle ust. , jsou-li pro to důvody, odvolací orgán rozhodnutí zruší. Podle tohoto ustanovení postupoval žalovaný, když napadené rozhodnutí zrušil, aniž by věc vrátil správnímu orgánu, který je vydal, k novému projednání a rozhodnutí. Vzhledem ke zrušení a neexistuje od 1. 1. 2002 správní orgán, který by měl kompetenci v řízení o udělení vědecké hodnosti pokračovat.

Námitku žalovaného uvedenou v jeho vyjádření, že napadené rozhodnutí nepodléhá přezkoumání soudem s odkazem na ust. 248 odst. 1 a 2 písm. e) je nutno označit v současné době za neopodstatněnou, protože s účinností od 1. 1. 2003 postupuje soud při přezkoumávání rozhodnutí vydaného v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné podle Ust. bylo sice zčásti převzato do , ale je zúženo na kompetenční výluku úkonů správního orgánu, jimž se upravuje vedení řízení před správním orgánem.

Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud podle žalobu zamítl. Ve věci rozhodl bez jednání v souladu s ust.

Výrok o nákladech řízení se opírá o , když žalobce ve věci úspěch neměl a žalovaný žádné náklady nevynaložil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 3. července 2003

JUDr. Eliška Cihlářová

předsedkyně senátu