Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 A 547/2002 - 21

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci žalobce PhDr. S. K. proti žalované České správě sociálního zabezpečení, Křížová 25, 225 08 Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 16. 5. 2002, č. j. xxx,

t a k t o :

I. Žaloba se z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím žalované ze dne 16. 5. 2002 byla zamítnuta žádost žalobce o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle (dále též „zákon“) s odůvodněním, že nárok na poskytnutí jednorázové peněžní částky žalobci nevznikl, protože rozhodnutí Státního soudu v Praze ze dne 17. 5. 1949, č. j. PsT I 30/49 o žalobcově obžalobě nebylo zrušeno podle , nebo podle ; podle předloženého potvrzení Státního soudu v Praze ze dne 22. 6. 1949 vzal prokurátor obžalobu proti žalobci zpět.

Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí včas opravný prostředek (který je podle nyní platné právní úpravy posuzován jako žaloba) u věcně a místně příslušného Vrchního soudu v Praze, v němž pouze popsal, že byl vězněn od 23. 12. 1948 do 23. 6. 1949, nejprve v policejní vazbě v Bartolomějské ulici a později až do soudního přelíčení na oddělení

pro mladistvé v Praze na Pankráci. U Státního soudu byla dne 22. 6. 1949 vzata obžaloba zpět. Konkrétní námitky proti rozhodnutí žalované neuvedl.

Žalovaná ve vyjádření k žalobě poukázala na to, že žalobce byl stíhán státní prokuraturou v Praze mezi jiným i za trestný čin uvedený v § 2 odst. 1, písm. b) zákona

č. , avšak státní prokurátor v průběhu trestního řízení vzal obžalobu zpět. Z toho důvodu nebylo a ani nemohlo být rozhodnutí, kterým byl žalobce vzat do vazby, zrušeno podle , ani podle Žalovaná dále uvedla, že jí nepřísluší obecně řešit otázku omezení osobní svobody žalobce, ale musí se zabývat výlučně existencí podmínek pro vznik nároku podle Ty v daném případě naplněny nebyly, neboť neexistuje rozhodnutí o věznění, které by bylo, byť částečně, zrušeno podle uvedených zákonů, žalovaná proto navrhla potvrzení napadeného rozsudku.

Vrchní soud v Praze o věci nerozhodl do 1. 1. 2003, proto v souladu s § 132 zákona

č. , (dále jen „ “), věc postoupil Nejvyššímu správnímu soudu k dokončení v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního (

) jako soudu věcně příslušnému.

Žaloba není důvodná.

Podle se tento zákon vztahuje na občany České republiky, kteří byli vězněni mezi 25. únorem 1948 a 1. lednem 1990 a u kterých bylo rozhodnutí o jejich věznění zcela nebo částečně zrušeno podle ,

o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, nebo podle ,

o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu.

Podle citovaného ustanovení zákon stanoví pro vznik nároku tři podmínky: české státní občanství, věznění mezi 25. 2. 1948 a 1. lednem 1990 a zrušení rozhodnutí o věznění podle uvedených zákonů.

Z obsahu správního spisu nevyplývá, že by žalobce doložil splnění uvedených podmínek (doloženo není ani české občanství žalobce); pokud pak lze předpokládat existenci českého občanství žalobce a jeho věznění ve vazbě až do soudního přelíčení (tj. až do zpětvzetí obžaloby proti němu), ani žalobce netvrdí (a nijak nedokládá), že by rozhodnutí o jeho věznění bylo zcela nebo částečně zrušeno podle , nebo podle Pokud tedy žalovaná žádost žalobce o poskytnutí jednorázové peněžní částky zamítla s odůvodněním, že rozhodnutí o věznění žalobce nebylo, a ani nemohlo být zrušeno, postupovala v souladu se zákonem. Uvedený závěr správního orgánu pak žalobce ve své žalobě nijak nezpochybňuje.

Z vyložených důvodů nebyla žaloba shledána důvodnou, Nejvyšší správní soud ji proto zamítl ( ).

S ohledem na souhlas žalované s rozhodnutím o věci bez jednání a s přihlédnutím k nevyjádření nesouhlasu s takovým projednáním žalobcem, soud rozhodl o věci samé bez jednání ( ).

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn tím, že žalovaná, která by měla podle výsledku řízení na jejich náhradu právo, tuto náhradu neuplatnila.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 8. července 2003

JUDr. Bohuslav Hnízdil

předseda senátu