Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 A 523/2002 - 23

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Valentové a soudců JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Václava Novotného v právní věci žalobkyně O. S., proti žalované České správě sociálního zabezpečení, Praha 5, Křížová 25, o žalobě žalobkyně proti rozhodnutí žalované ze dne 19. 3. 2002 číslo xx,

takto:

I. Rozhodnutí žalované ze dne 19. 3. 2002 číslo xxx se zrušuje pro nezákonnost a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 19. 3. 2002 číslo xxx (jímž změnila své rozhodnutí ze dne 30. 5. 2000) žalovaná přiznala žalobkyni podle jednorázovou peněžní částku 65 000 Kč s odůvodněním, že prokázala, že její manžel J. S. konal vojenskou službu od 21. 3. 1944 do 5. 5. 1945, tedy po dobu jednoho roku a jednoho měsíce a v souladu s cit. zákona jí náleží peněžní částka 65 000 Kč. V rozhodnutí žalovaná dále uvedla, že toto rozhodnutí vydává na podkladě nově zjištěných skutečností. V oznámení o výplatě pak dále uvedla, že jednorázová peněžní částka činí celkem 65 000 Kč, z toho bylo již žalobkyni na základě původního rozhodnutí ze dne 30. 5. 2000 poukázáno 60 000 Kč. Na doplatku jí proto náleží rozdíl 5000 Kč, který je jí poukazován.

Dne 3. 4. 2002 se žalobkyně dostavila na Okresní správu sociálního zabezpečení v Chomutově, kde s ní byl, podle obsahu, sepsán opravný prostředek proti rozhodnutí žalované ze dne 19. 3. 2002 v němž tomuto rozhodnutí žalobkyně především vytýká, že je nezákonné, neboť by měla být odškodněna celkem dvakrát, jednak jako vdova po příslušníku národního boje za osvobození tj. manželovi, jednak za sebe, neboť se rovněž účastnila národního boje za osvobození. Dále namítla i to, že v napadeném rozhodnutí jí žalovaná sdělila částku k výplatě 5000 Kč, avšak zaslala jí poukázku jen na 500 Kč.

Žalovaná postoupila opravný prostředek žalobkyně Vrchnímu soudu v Praze dne 17. 5. 2002 a tímto dnem bylo zahájeno soudní řízení ve věci. Vrchní soud v Praze ve věci nerozhodl do 31. 12. 2002 a věc tak přešla podle § a 129 odst. 2 na Nejvyšší správní soud, který v řízení postupuje podle části třetí hlavy druhé dílu prvního , tedy v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu.

Z obsahu připojeného správního spisu vyplývá, že žalobkyně podala žádost o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 – 1945 celkem dvakrát, a to poprvé dne 6. 3. 2000 prostřednictvím Okresní správy sociálního zabezpečení v Chomutově, v níž uplatnila nárok za sebe jako oprávněnou osobu – příslušníka československé armády v zahraničí od 15. 7. 1944 do 5. 5. 1945 a k žádosti předložila osvědčení vydané jí podle § 8 zákona č. 255/1946 Sb., Ministerstvem národní obrany č. j. xxxx evidenční číslo xx, z něhož vyplývá, že O. S. nar. xxx 1926 je účastníkem národního boje za osvobození a započítává se jí doba od 15. 7. 1944 do 5. 5. 1945 jako příslušníku československé armády v zahraničí. Dne 30. 5. 2000 vydala žalovaná rozhodnutí, kterým žalobkyni O. S. podle přiznala jednorázovou peněžní částku 60 000 Kč za prokázanou vojenskou službu od 15. 7. 1944 do 5. 5. 1945. Toto rozhodnutí bylo doručeno žalobkyni dne 20. 6. 2000. Dne 11. 2. 2002 podala žalobkyně u Okresní správy sociálního zabezpečení Chomutov žádost o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 – 1945 jako vdova po J. S. nar. xxx 1920, zemřelém xx 1989, přičemž k žádosti přiložila i fotokopii osvědčení vydaného podle § 8 zákona č. 255/1946 Sb. Ministerstvem národní obrany pod č. j. 33.565 – Si – 201 – 1948, evidenční číslo xx, podle něhož J. S. nar. dne xx. 1920 je účastníkem národního boje za osvobození a započítává se mu doba od 21. 3. 1944 do 5. 5. 1945 jako příslušníku československé armády v zahraničí. K žádosti přiložila žalobkyně i fotokopii úmrtního listu vystaveného Městským národním výborem v Chomutově, z něhož vyplývá, že J. S.nar. xxx 1920 zemřel dne xxx 1989. Jméno a příjmení pozůstalého manžela je uvedeno O. S. roz. Č. K žádosti přiložila žalobkyně i čestné prohlášení o tom, že manželství s J. S. nar. xx 1920 uzavřela dne 21. 10. 1945. V obsahu správního spisu se nenachází rozhodnutí žalované ze dne 30. 5. 2000 přiznávající žalobkyni jednorázovou peněžní částku podle jako vdově za vojenskou službu jejího manžela v době od 21. 3. 1944 do 5. 5. 1945, jak žalovaná tvrdí ve svém písemném vyjádření ze dne 13. 5. 2002. Nenachází se v něm ani oddací list potvrzující uzavření manželství žalobkyně s J. S. Nevyplývá z něho ani proč žalobkyně oddací list nemůže předložit resp. kde a před jakým orgánem manželství uzavírala. Podle obsahu správního spisu žalovaná neodstranila rozpor mezi označením příjmení žalobkyně a jejího manžela „S.“, „S.“ a mezi příjmením uvedeným v osvědčení podle § 8 zákona č. 255/1946 Sb. vystaveným na jméno a příjmení „J. S.“ a „O. S.“.

Rozhodnutí ze dne 19. 3. 2002, které je předmětem přezkumné činnosti soudu v této věci, je nezákonné z toho důvodu, že tímto rozhodnutím žalovaná změnila své rozhodnutí ze dne 30. 5. 2000. Podle obsahu správního spisu předloženého soudu rozhodnutí žalované ze dne 30. 5. 2000 č. 265 105 958 přiznávající žalobkyni podle jednorázovou peněží částku 60 000 Kč za prokázanou vojenskou službu žalobkyně od 15. 7. 1944 do 5. 5. 1945 bylo žalobkyni doručeno dne 20. 6. 2000 a podle obsahu správního spisu proti němu žalobkyně opravný prostředek nepodala. Toto rozhodnutí tedy nabylo právní moci ( , ). Podle obsahu správního spisu žalobkyně nepodala návrh na obnovu řízení a obnova řízení nebyla nařízena ani rozhodnutím správního úřadu ve smyslu . Ve věci nešlo ani o přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení ve smyslu . O poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 – 1945 jako vdova po J. S. požádala žalobkyně poprvé dne 11. 2. 2002 u Okresní správy sociálního zabezpečení v Chomutově. Mohla tak učinit teprve v důsledku změny , jímž byla účinnost zákona vztažena i na vdovy a vdovce po osobách uvedených v , jejichž manželství bylo z důvodu nemožnosti uzavřít manželství uzavřené nejpozději do 31. 12. 1945. Na žalované bylo, aby o této žádosti rozhodla a své rozhodnutí vyjádřila ve výroku rozhodnutí. Takto žalovaná v rozhodnutí ze dne 19. 3. 2002, které je předmětem přezkumné činnosti soudu, nepostupovala. Výrokem citovaného rozhodnutí žalobkyni přiznala jednorázovou peněžní částku 65 000 Kč a v oznámení o výplatě jí sdělila, že jí již na základě rozhodnutí ze dne 30. 5. 2000 zaplatila 60 000 Kč a že jí tedy poukazuje rozdíl 5000 Kč (poštovní poukázkou jí však zaslala jen 500 Kč).

Ve věci je nutné vycházet z toho, že žalobkyně podle podala dvě žádosti o poskytnutí jednorázové peněžní částky, jednak jako příslušnice národního boje za osvobození podle dne 6. 3. 2000 a jednak jako vdova po příslušníku národního boje za osvobození podle ust. 11. 2. 2002. Žalobkyně prokázala, že je účastníkem národního boje za osvobození příslušníkem československé armády v zahraničí od 15. 7. 1944 do 5. 5. 1945 a dále prokázala, že její zemřelý manžel je účastníkem národního boje za osvobození, příslušníkem československé armády v zahraničí od 21. 3. 1944 do 5. 5. 1945. Při současném splnění podmínek podle a ( ) mají oprávněné osoby nárok na jednorázovou peněžní částku podle tohoto zákona, která je vyšší ( ). Žalobkyně konala vojenskou službu v československých zahraničních armádách 9 celých měsíců, tedy kratší než rok, avšak delší než 3 měsíce a náleží jí jednorázová peněžní částka ve výši 60 000 Kč podle Manžel žalobkyně J. S. konal vojenskou službu v československých zahraničních armádách v době od 21. 3. 1944 do 5. 5. 1945, tedy rok a jeden měsíc a žalobkyni jako vdově po něm náleží jednorázová peněžní částka ve výši 60 500 Kč (polovina z částky 120 000 Kč za dobu alespoň jednoho roku a polovina z 1000 Kč za každý jeden další měsíc přesahující jeden rok - , 4 ). Žalobkyni tedy náleží z důvodu jí uplatněných podle jednorázová peněžní částka ve výši 60 500 Kč. Protože žalovaná žalobkyni již přiznala podle 60 000 Kč pravomocným rozhodnutím ze dne 30. 5. 2000, může jí dalším rozhodnutím přiznat jen rozdíl mezi částku již přiznanou a částkou, na kterou žalobkyni podle vznikl nárok. Citované ust. brání tomu, aby žalovaná, tak jak si přeje žalobkyně, přiznala a vyplatila žalobkyni v celém rozsahu jednorázovou peněžní částku podle citovaného zákona jako účastnici národního boje za osvobození konající vojenskou službu v československých zahraničních armádách i jako vdově po účastníku národního boje za osvobození konajícího vojenskou službu v československých zahraničních armádách.

Z důvodu uvedených v tomto rozsudku soud zrušil pro nezákonnost napadené rozhodnutí a věc vrátil žalované k dalšímu řízení ( , 4 ).

Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, protože žalobkyni, která měla ve věci úspěch (rozhodnutí žalované bylo zrušeno) prokazatelné náklady nevznikly a žalovaná ve věci neměla úspěch.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 9. 7. 2003

JUDr. Ludmila Valentová

předsedkyně senátu