Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 A 515/2002 - 22

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Valentové a soudců JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Václava Novotného, v právní věci žalobce M. R., proti žalované České správě sociálního zabezpečení, Praha 5, Křížová 25, o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalované ze dne 18. 1. 2002, č. xx,

t a k t o:

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím ze dne 18. 1. 2002 č. xx Česká správa sociálního zabezpečení (dále „žalovaná“) zamítla žádost M. R. (dále „žalobce“) o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle s odůvodněním, že prokázal splnění podmínek uvedených v ve spojení s téhož zákona za dobu od 1. 4. 1970 do 27. 5. 1970, tedy za jeden měsíc. Nárok mu nevznikl, protože jde o dobu kratší 3 měsíců. Podle , o soudní rehabilitaci, za trestný čin rehabilitací nedotčený byl stanoven nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 7 měsíců.

V opravném prostředku žalobce namítal, že byl odsouzen k trestu odnětí svobody v souhrnné délce 12 měsíců, z nichž vykonal 9 měsíců ve věznici s ostrahou a zbylé 3 měsíce mu byly prominuty a byl mu stanoven trest podmíněný na dobu 3 let včetně zákazu výkonu povolání, což mělo značně vliv na jeho budoucí profesní uplatnění. Do doby konání soudu strávil ve vazbě 3 měsíce, do které byl vzat na základě spáchání trestného činu hanobení republiky a jejího představitele podle § 103 zákona č. 140/1961 Sb. a nikoliv za napadení veřejného činitele, kterého by se nedopustil, kdyby nedošlo k onomu zatýkání. Jednalo se o srpen 1969, tedy o mimořádnou dobu. Žádal o přezkumné řízení podle a , o soudní rehabilitaci, což umožňuje ustanovení o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu. Tvrdil, že žádost o přezkumné řízení současně podává k Obvodnímu soudu pro Prahu 4, který rozhodoval v původním řízení ve věci . Domnívá se, že na základě výsledku přezkumného řízení dojde ke změně rozhodných skutečností a proto žádal, aby o jeho odvolání bylo rozhodnuto až po jeho ukončení.

Žalovaná ve svém písemném vyjádřením ze dne 24. 4. 2002 navrhla potvrzení svého rozhodnutí.

Řízení u Vrchního soudu v Praze bylo zahájeno 30. 4. 2002. Vrchní soud v Praze ve věci nerozhodl do 31. 12. 2002 a věc přešla na Nejvyšší správní soud podle ustanovení , který ji dokončí podle části třetí hlavy druhé dílu prvního ( ), tedy jako o řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu.

Z obsahu správního spisu vyplývá, že žalobce podal žádost o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle dne 10. 9. 2001 u Okresní správy sociálního zabezpečení Tachov, žalované tato žádost došla dne 21. 9. 2001. Žádost podal jako politický vězeň vězněný mezi 25. 2. 1948 a 1. 1. 1990. V žádosti poukázal na potvrzení o celkové době vazby a době výkonu trestu vydaném vězeňskou službou ČR dne 14. 9. 2001 a poukázal na rozhodnutí podle č. j. Rt 601/90 ze dne 10. 9. 1990. Z potvrzení generálního ředitelství vězeňské služby 2187/48149/53/2001 ze dne 14. 9. 2001 vyplývá, že žalobce M. R. vykonal vazbu od 30.8. 1969 do 16. 12. 1969 a trest odnětí svobody od 17. 12. 1969 do 27. 5. 1970 podle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. . Z přiloženého usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 10. 9. 1990 sp. zn. vyplývá, že ve věci rehabilitace odsouzeného M. R. podle se prohlašuje za zrušený výrok o vině trestným činem hanobení republiky a jejího představitele podle zákona č. 140/61 Sb. v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. ze dne 6. 11. 1969, jakožto i veškerá další rozhodnutí v téže trestní věci obsahově na tento navazující k datu jeho vydání a podle , o soudní rehabilitaci, se zastavuje trestní stíhání pro tento čin hanobení republiky a jejího představitele podle zákona č. 140/61 Sb. a podle zákona č. 119/90 Sb. se stanoví za trestný čin rehabilitací nedotčený (útoku na veřejného činitele) podle zákona č. 140/61 Sb. nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 7 měsíců.

Žalobce v žalobě ze dne 19. 2. 2002 (dříve opravném prostředku) poukázal na to, že podává žádost o přezkumné řízení k Obvodnímu soudu pro Prahu 4, který rozhodoval v původním řízení v prvním stupni ve věci . Rozhodnutí soudu o této žádosti procesnímu soudu tj. Nejvyššímu správnímu soudu nepředložil. Neučinil tak ani po té, kdy mu dne 31. 3. 2003 bylo doručeno poučení Nejvyššího správního soudu, v němž byl také vyzván, že hodlá-li navrhnout důkazy k prokázání žalobních námitek (žalobních bodů), které uvedl v žalobě, aby tak učinil ve lhůtě 1 měsíce ode dne doručení této výzvy. Nejvyšší správní soud tedy vychází z toho, že žalobce ve smyslu ustanovení předložil jen ty doklady, které jsou obsahem správního spisu a z nichž vycházela již ve svém rozhodnutí žalovaná.

Žalobce potvrzením Vězeňské služby ČR ze dne 14. 9. 2001 prokázal, že byl ve vazbě od 30. 8. 1969 do 16. 12. 1969 a ve výkonu trestu odnětí svobody od 17. 12. 1969 do 27. 5. 1970 na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. , tedy celých 8 měsíců. Podle usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 10. 9. 1990 sp. zn. Rt 601/90 podle , o soudní rehabilitaci, byl prohlášen za zrušený výrok o vině trestným činem hanobení republiky a jejího představitele podle § 103 zákona č. 140/1961 Sb. v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. ze dne 6. 11. 1969 a trestní stíhání pro tento trestný čin bylo zastaveno. Tentýž soud však postupem podle , o soudní rehabilitaci, za trestný čin rehabilitací nedotčený (podle odůvodnění se jednalo o trestný čin útoku na veřejného činitele podle § 156 odst. 2 zákona č. 140/1961 Sb.) stanovil podle vzájemného poměru závažnosti podle § 156 odst. 2 zákona č. 140/1961 Sb. nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 7 měsíců. Za věznění žalobce v rozsahu těchto 7 měsíců nelze poskytnout jednorázovou peněžní částku podle , neboť žalobce nesplňuje podmínku stanovenou v citovaného zákona, neboť tento zákon se vztahuje na občany České republiky, kteří byli vězněni mezi 25. 2. 1948 a 1. 1. 1990 a u kterých bylo rozhodnutí o jejich věznění zcela nebo částečně zrušeno podle , o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, nebo podle , o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu. Za zbývající část věznění v rozsahu jednoho celého měsíce a jednoho nedokončeného měsíce nelze žalobci poskytnout jednorázovou peněžní částku podle , neboť ten v stanoví, že výše jednorázové peněžní částky pro politického vězně při věznění kratším než 1 rok, trvajícím však alespoň 3 měsíce, činí 60 000 Kč. V daném případě věznění ve smyslu netrvalo alespoň 3 měsíce. Rozhodnutí žalované nelze vytýkat nezákonnost, protože žalovaná rozhodla v souladu s předloženými doklady žalobcem a v souladu se Žalobce ani v řízení před soudem nepředložil další doklady, ačkoliv k jejich předložení měl dostatečně dlouhou dobu a neučinil tak ani když k tomu byl Nejvyšším správním soudem vyzván. Žalobu žalobce považuje soud za nedůvodnou a podle ustanovení v ji zamítl.

Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, protože žalobce ve věci neměl úspěch a žalovaná náhradu nákladů neúčtovala a podle obsahu spisu jí prokazatelné náklady ani nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 9. 7. 2003

JUDr. Ludmila Valentová

předsedkyně senátu