Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 A 562/2002 - 14

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobce Z. P., proti žalované České správě sociálního zabezpečení se sídlem v Praze 5, Křížová 25, v řízení o přezkoumání rozhodnutí žalované ve věci poskytnutí jednorázové peněžní částky podle ,

takto:

I. Žaloba se z a m í t á.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím žalované ze dne 24. 9. 2002 byla žalobci přiznána jednorázová peněžní částka podle ve výši 60 000,- Kč za dobu jeho účasti v národním boji za osvobození od 1. 1. do 5. 5. 1945.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce v zákonné lhůtě opravný prostředek, v němž uvedl, že došlo k omylu v zápočtu doby jeho účasti v národním boji za osvobození, neboť se účastnil národního boje již od října 1943. Dne 15. 9. 2002 si podal žádost na Ministerstvo obrany o rozšíření platnosti osvědčení podle zákona č. 255/1946 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození (dále jen “zákon č. 255/1946 Sb.“), ale zatím nemá odpověď. K opravnému prostředku připojil žalobce potvrzení z roku 1989 podepsané MUDr. J. K. o tom, že žalobce byl od podzimu 1943 do 9.5.1945 členem zpravodajské brigády, které velel V. W.

Žalovaná ve vyjádření uvedla, že výše jednorázové peněžní částky je diferencována v závislosti na době účasti v národním boji za osvobození. Za účast v národním boji za osvobození kratším než 1 rok, trvajícím však alespoň 3 měsíce, náleží podle peněžní částka ve výši 60 000,- Kč. Žalobce v žádosti zcela jednoznačně vymezil druh i rozsah uplatněného nároku tak, že peněžní částku požadoval za dobu účasti v domácím hnutí v době od 1. 1. do 5. 5. 1945. Napadeným rozhodnutím tak byla žalobci přiznána částka odpovídající době jeho účasti v domácím hnutí. Tvrzený nárok prokázal žalobce osvědčením podle § 8 zákona č. 255/1946 Sb., což byl jediný doklad, jímž žádost doložil. Za této situace žalovaná neměla důvod zjišťovat, zda se žalobce případně účastnil odboje také jiným způsobem nebo zda doba jeho účasti v odboji nebyla delší. Žalovaná rozhodla o žalobcově žádosti, a to tak, že uplatněný nárok v plném rozsahu přiznala. Opravný prostředek žalobce je proto třeba považovat za novou žádost a rozhodnout o ní v novém řízení samostatným rozhodnutím. Žalovaná proto navrhla, aby soud napadené rozhodnutí jako věcně správné a zákonu odpovídající potvrdil.

Vzhledem k tomu, že Vrchní soud v Praze, který byl věcně a místně příslušný k projednání a rozhodnutí ve věci, tak do 31.12.2002 neučinil, byla věc tímto soudem postoupena Nejvyššímu správnímu soudu s poukazem na ust. (dále jen “ “), podle něhož nestanoví-li zákon jinak, věci správního soudnictví, v nichž nebylo rozhodnuto do dne účinnosti tohoto zákona (tj. 1. 1. 2003) a v nichž byla dána věcná příslušnost k řízení vrchním soudům nebo Nejvyššímu soudu, převezme a dokončí Nejvyšší správní soud.

Podle ustanovení postupuje Nejvyšší správní soud v tomto řízení podle ustanovení části třetí hlavy druhé dílu prvního Účinky procesních úkonů v těchto řízeních učiněných zůstávají zachovány a posoudí se přiměřeně podle ustanovení tohoto zákona.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně správního řízení, které jeho vydání předcházelo a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Žalobce požádal o poskytnutí jednorázové peněžní částky jako oprávněná osoba uvedená v , tj. jako účastník národního boje za osvobození podle § 1 odst. 1 písm. e) zákona 255/1946 Sb., tedy účastník domácího hnutí. Podle osvědčení Federálního ministerstva obrany ze dne 27. 3. 1992 vydaného podle § 8 zákona č. 255/1946 Sb. byl žalobce účastníkem národního boje za osvobození jako účastník domácího hnutí od 1. 1. do 5. 5. 1945.

Podle ustanovení se zákon vztahuje na občany České republiky, kteří splňují podmínky uvedené v ustanovení § 1 odst. 1 bodě 1 písm. c) až f), bodě 2 a odst. 2 zákona č. 255/1946 Sb., a bylo jim o tom vydáno podle ustanovení § 8 citovaného zákona osvědčení nebo kteří mají doklad, který toto osvědčení nahrazuje. V je vymezen okruh oprávněných osob, které mají nárok na poskytnutí jednorázové částky. Jsou jimi účastník národního boje za osvobození, vdovy nebo vdovci a děti podle citovaného zákona. Výši jednorázové peněžní částky pak vymezuje citovaného zákona. Pro účastníka národního boje za osvobození, jehož účast v národním boji byla kratší než 1 rok, trvala-li však alespoň tři měsíce, je stanovená v odst. 3 citovaného ustanovení ve výši 60 000,- Kč.

Jak vyplývá z obsahu žádosti žalobce, tak i osvědčení ministerstva, což byly podklady, z nichž vycházela žalovaná, je žalobce oprávněnou osobou pro poskytnutí jednorázové peněžní částky podle jako účastník národního boje za osvobození, neboť žalobce se účastnil domácího hnutí od 1. 1. do 5. 5. 1945, tedy po dobu kratší než 1 rok trvající minimálně tři měsíce. Protože pro řízení podle platí zásada dispoziční, tzn., že se zahajuje na návrh účastníka řízení, nemůže správní orgán rozhodnout o nároku v jiném rozsahu než v jakém byl uplatněn. Z tohoto důvodu nelze vytýkat žalované nezákonnost, když jiné údaje ani důkazy o žalobcově účasti v národním boji za osvobození po celou dobu řízení neměla k dispozici a žalobce ani o jiné době své účasti v národním boji za osvobození nic v žádosti neuvedl.

Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší správní soud žalobu v souladu s zamítl. Ve věci bylo rozhodnuto bez jednání podle ustanovení

Účastníkům nebyla přiznána náhrada nákladů řízení, když žalobce neměl v řízení úspěch a žalované žádné náklady s tímto řízením nevznikly ( ).

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 10. července 2003

JUDr. Eliška Cihlářová

předsedkyně senátu