Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 A 565/2002 - 15

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobce O. M., proti žalované České správě sociálního zabezpečení se sídlem v Praze 5, Křížová 25, v řízení o přezkoumání rozhodnutí žalované ve věci poskytnutí jednorázové peněžní částky podle ,

takto:

I. Žaloba se z a m í t á.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím žalované ze dne 16. 1. 2002 byla zamítnuta žádost žalobce o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle V odůvodnění rozhodnutí žalovaná uvedla, že žalobci nárok na poskytnutí částky za dobu od 11. 10. 1949 do 12. 12. 1950 nevznikl, protože v této době nebyl ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, ale v táboře nucených prací, přičemž podle ustanovení citovaného zákona se zákon vztahuje pouze na dobu věznění mezi 25. 2. 1948 a 1. 1. 1990, která byla zcela nebo zčásti zrušena podle , o soudních rehabilitacích.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce v zákonné lhůtě opravný prostředek k Vrchnímu soudu v Praze. Žalobce v něm popsal okolnosti svého zařazení do tábora nucených prací a následky, které měl pro něj a jeho rodinu pobyt v táboře. Vzhledem ke svému věku a špatnému zdravotnímu stavu žádal o kladné vyřízení své žádosti.

Žalovaná ve svém vyjádření poukázala na ustanovení a zdůraznila, že citovaný zákon se nevztahuje na osoby, které byly umístěny do tábora nucených prací. Žalobce tudíž není osobou oprávněnou pro poskytnutí jednorázové peněžní částky podle citovaného zákona, a proto navrhla, aby soud napadené rozhodnutí potvrdil.

Vzhledem k tomu, že Vrchní soud v Praze, který byl věcně a místně příslušný k projednání a rozhodnutí ve věci, tak do 31. 12. 2002 neučinil, byla věc tímto soudem postoupena Nejvyššímu správnímu soudu s poukazem na ust. (dále jen “ “), podle něhož nestanoví-li zákon jinak, věci správního soudnictví, v nichž nebylo rozhodnuto do dne účinnosti tohoto zákona (tj. 1. 1. 2003) a v nichž byla dána věcná příslušnost k řízení vrchním soudům nebo Nejvyššímu soudu, převezme a dokončí Nejvyšší správní soud.

Podle ustanovení postupuje Nejvyšší správní soud v tomto řízení podle ustanovení části třetí hlavy druhé dílu prvního Účinky procesních úkonů v těchto řízeních učiněných zůstávají zachovány a posoudí se přiměřeně podle ustanovení tohoto zákona.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně správního řízení, které jeho vydání předcházelo a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Žalobce požádal v zákonné lhůtě o poskytnutí jednorázové peněžité částky z titulu oprávněné osoby uvedené v , neboť měl za to, že splňuje zákonné předpoklady. Rozhodnutím Ministerstva vnitra ČR ze dne 29. 1. 1992 č.j. VSC/1-2151/91 bylo v souladu se , o mimosoudních rehabilitacích (dále jen ), vyhověno žádosti žalobce o odškodnění za dobu od 11. 10. 1949 do 12. 12. 1950 strávenou v táboře nucených prací a byla mu přiznána peněžní náhrada ve výši 35 083,- Kč.

Podle ustanovení se zákon vztahuje na občany České republiky, kteří byli vězněni mezi 25. 2. 1948 a 1. 1. 1990 a u kterých bylo rozhodnutí o jejich věznění zcela nebo částečně zrušeno podle , o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů nebo podle , o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu.

Žalobce není ve smyslu ustanovení oprávněnou osobou, protože nebyl v době od 25.2.1948 do 1. 1. 1990 vězněn. Žalobce byl v době od 11.10.1949 do 12.12.1950 zařazen do tábora nucených prací. Rozhodnutí o zařazení do tábora nucených prací vydaná podle zákona č. 247/1948 Sb., o táborech nucené práce, byla zrušena ustanovením a podle odst. 2 citovaného ustanovení byl příslušný ústřední orgán státní správy povinen poskytnout peněžní náhradu za dobu strávenou v táboře nucených prací. O poskytnutí peněžní náhrady v souladu s citovaným ustanovením Ministerstvo vnitra ČR rozhodlo.

Vzhledem ke shora uvedenému Nejvyšší správní soud žalobu v souladu s zamítl. Ve věci bylo rozhodnuto bez jednání v souladu s ustanovením

Účastníkům nebyla přiznána náhrada nákladů řízení, když žalobce neměl v řízení úspěch a žalované žádné náklady s tímto řízením nevznikly ( ).

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 10. července 2003

JUDr. Eliška Cihlářová

předsedkyně senátu