Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 A 524/2002 - 21

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Miluše Doškové a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce JUDr. J. M., zastoupeného JUDr. Janou Novákovou, advokátkou se sídlem v Kostelci nad Labem, Neratovická 218, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 28. 2. 2002 č. j. xxx,

t a k t o :

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou (opravným prostředkem) podaným v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 28. 2. 2002 č. j. xxx, kterým byla zamítnuta jeho žádost o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle (dále též zákon) s odůvodněním, že zákon se nevztahuje na děti účastníků národního odboje, kteří v národním boji za osvobození nepadli.

Proti tomu žalobce namítl, že žalovaná pouze odkázala na znění zákona a řádně nezhodnotila podmínky stanovené v Matka žalobce a jeho sourozenců L. a A. zemřela v roce 1942 a jejich otec byl od října 1944

č. j. -22

do května 1945 partyzánem, neměl se tedy o ně kdo starat a z toho dovozuje nárok na odškodnění, které mu bylo nedůvodně odepřeno.

Žalovaná v písemném vyjádření poukázala na důvody rozhodnutí a zejména na skutečnost, že na žalobce se zákon nevztahuje, neboť jeho otec v boji za národní osvobození nepadl, ale zemřel až v r. 1982. Žalobce proto nelze považovat za osobu oprávněnou ve smyslu Napadené rozhodnutí proto považuje za vydané v souladu se zákonem.

Věc nebyla skončena Vrchním soudem v Praze do 31. 12. 2002, proto byla podle zákona , , postoupena Nejvyššímu správnímu soudu k dokončení v řízení podle ustanovení části třetí hlavy druhé dílu prvního (dále jen ) - tedy v řízení o žalobách proti rozhodnutím správního orgánu.

K výzvě Nejvyššího správního soudu žalobce poukázal na svůj rodný list a rodné listy jeho rodičů, na úmrtní listy jeho rodičů, jejich oddací list a na osvědčení podle § 8 zákona č. 255/1946 Sb. vystavené J. M. (otci), když tyto doklady založil do správního spisu žalované.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalované v mezích žalobních bodů ( ) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Podle , o poskytnutí jednorázové peněžní částky účastníkům národního boje za osvobození, politickým vězňům a osobám z rasových nebo náboženských důvodů soustředěných do vojenských pracovních táborů a o změně , o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945, se tento zákon vztahuje na občany České republiky, kteří byli vězněni mezi 25. únorem 1948 a 1. lednem 1990 a u kterých bylo rozhodnutí o jejich věznění zcela nebo částečně zrušeno podle , o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, nebo podle , o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu, (dále jen " ") a podle odst. 2 téhož ustanovení se rovněž vztahuje na vdovy a vdovce po osobách uvedených v odstavci 1, pokud jsou občany České republiky, jejichž manželství trvalo po celou dobu věznění, či vzniklo během jejich věznění a jejich manžel kdykoliv později zemřel; stejně tak se zákon vztahuje na vdovy a vdovce, pokud jsou občany České republiky, kteří uzavřeli nové manželství a na děti, jejichž oba rodiče jako účastníci národního boje za osvobození padli nebo jeden z rodičů jako účastník národního boje za osvobození v národním boji za osvobození padl a druhý z rodičů v té době již nežil, pokud ke dni úmrtí později zemřelého rodiče nedosáhli věku 18 let (dále jen"děti").

Podle cit. zákona jsou oprávněnými osobami, které mají nárok na poskytnutí jednorázové peněžní částky, účastníci národního boje za osvobození, vdovy nebo vdovci a děti podle , anebo a vdovy a vdovci podle zákona.

K tomu ze spisu předloženého žalovanou vyplynulo, že žalobce požádal o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle jako sirotek po účastníku národního boje za osvobození po svém otci J. M., který byl účastníkem boje za národní osvobození jako československý partyzán v době od 27. 10. 1944 do 5. 5. 1945 a zemřel dne 2. 4. 1982, když jeho matka zemřela již 29. 10. 1942. K žádosti připojil svůj rodný list a úmrtní listy rodičů, osvědčení vydané podle § 8 zákona č. 255/1946 Sb. J. M. (nar. xx). Z osvědčení je zřejmé, že jmenovaný byl účastníkem národního boje za osvobození jako československý partyzán se započtením doby od 27. 10. 1944 do 5. 5. 1945, z úmrtního listu plyne, že zemřel dne xx 4. 1982.

Je tak nepochybné, že otec žalobce byl účastníkem národního boje za osvobození. Jeho děti by ovšem měly nárok na poskytnutí jednorázové částky, jen za předpokladu, že by splňovaly podmínky postavení sirotků po účastníku národního boje za osvobození, tak jak jsou vymezeny v § 1 odst. 2 zákona. Jak výše uvedeno museli, by oba rodiče žalobce padnout jako účastníci národního boje za osvobození, nebo by musel padnout jeden z rodičů jako účastník boje za národní osvobození, za situace, kdy druhý v té době již nežil; v obou případech by pak takto oboustranně osiřenému nesmělo být v době úmrtí druhého rodiče více než 18 let. Žalobce dané podmínky nesplňuje z více důvodů. Jeho matka zemřela sice již v r. 1942, jeho otec, který byl účastníkem národního boje za osvobození, ovšem při této účasti nepadl a zemřel až v r.1982. Že v té době bylo žalobci více než 18 let již není podstatné. Žalobce tak nesplňuje podmínky, za nichž by byl podle osobou oprávněnou s nárokem na poskytnutí jednorázové peněžní částky podle (který navíc předpokládá dobu účasti v národním boji za osvobození trvající alespoň 1 rok).

, jako jeden ze zákonů odškodňujících účastníky národního boje za osvobození a křivdy komunistického režimu vymezuje osoby, kterých se týká a jaké podmínky musí splňovat; jiným nárok přiznat nelze i když na ně podmínky spojené např. s účastí jednoho z rodičů v boji za národní osvobození nepochybně tíživě dolehly.

Rozhodnutí žalované tak odpovídá zákonu. Soud v přezkumném řízení je oprávněn pouze posuzovat zákonnost napadeného rozhodnutí ( , 2 ), nemůže uvážit sám možnost odškodnění nad rámec zákona. Ani v době podání opravného prostředku nemohl soud v řízení podle hlavy třetí části páté účinného do 31. 12. 2003 postupovat jinak.

Proto Nejvyšší správní soud žalobu jako nedůvodnou podle zamítl. O věci přitom rozhodl bez jednání za podmínky souhlasu účastníků řízení ( ).

Žalobkyně, která neměla v tomto soudním řízení úspěch, podle nemá právo na náhradu nákladů řízení, žalované náklady spojené s tímto řízením nevznikly. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení : Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 23. července 2003

JUDr. Marie Žišková

předsedkyně senátu