Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 A 548/2002 - 26

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Miluše Doškové a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce M. G., zastoupeného zmocněnkyní M. G., proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 25. 4. 2002, č. j. xxx,

t a k t o :

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou (opravným prostředkem) podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 25. 4. 2002 č. j. xxx, kterým mu byla přiznána jednorázová peněžní částka podle , o poskytnutí jednorázové peněžní částky některým obětem nacistické perzekuce, ve znění , ve výši 46 000 Kč jako občanu postiženému nacistickou perzekucí, a to za období od 2. 10. 1941 do 30. 5. 1943, kdy byl československým politickým vězněm.

Proti tomu žalobce namítl, že za přiznání této částky děkuje, ovšem domnívá se, že jde o výsledek omylu. Nežádal o příspěvek podle , ale podle , podle něhož by měl jako účastník národního boje za osvobození získat 128 000 Kč a se započítáním dalšího období, kdy byl československým partyzánem dokonce

-27

133 000 Kč. Za nejasné považuje rozdělení doby v rozhodnutí na 19 měsíců a další dobu od 2. 5. 1943 do 30.5.1943, tedy další měsíc. Proto žádá o přezkoumání rozhodnutí.

Žalovaná v písemném vyjádření poukázala na skutečnost, že napadeným rozhodnutím byla žalobci přiznána jednorázová peněžní částka podle ve výši 46 000 Kč, neboť prokázal, že byl československým politickým vězněm v době od 2. 10. 1941 do 30. 5. 1943, tedy po dobu plných 19 měsíců, a v době od 2. 5. 1943 do 30. 5. 1943, tedy jeden další započatý měsíc, celkem 20 měsíců, když za každý i jen započatý měsíc věznění náleží peněžní částka ve výši 2300 Kč. Nárok na tuto jednorázovou peněžní částku žalobce uplatnil již 14. 8. 1995 a o žádosti nemohlo být rozhodnuto dříve, neboť nárok nebyl doložen. Teprve z dokladů připojených k další žádosti podané podle bylo doloženo i naplnění podmínek nároku podle zákona O další žádosti o přiznání jednorázové peněžní částky podle zákona č. 261/2201 Sb. bylo rozhodnuto samostatně dne 14. 5. 2002, tedy až po podání této žaloby (opravného prostředku). Žalobce se podle osvědčení vydaného podle § 8 zákona č. 255/1946 Sb. účastnil národního boje za osvobození jednak jako československý politický vězeň (odškodněn napadeným rozhodnutím), jednak jako československý partyzán ( odškodněn rozhodnutím ze dne 14.5.2002). Napadené rozhodnutí považuje žalovaná za správné a žalobu za nedůvodnou.

Věc nebyla skončena Vrchním soudem v Praze do 31. 12. 2002, proto byla podle zákona , , postoupena Nejvyššímu správnímu soudu k dokončení v řízení podle ustanovení části třetí hlavy druhé dílu prvního (dále jen ) - tedy v řízení o žalobách proti rozhodnutím správního orgánu.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalované v mezích žalobních bodů ( ) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Podle je postiženým občanem pro účely tohoto zákona občan, který byl československým politickým vězněm podle zvláštního zákona ( § 2 odst. 1 bod 5 zákona č. 255/1946 Sb.); vzniká mu nárok podle § 3, a to ve výši uvedené v § 4 odst. 1 zákona; tedy nárok na jednorázovou peněžní částku ve výši 2300 Kč za každý i jen započatý měsíc, když podle odst. 2 téhož ustanovení se měsícem rozumí 30 kalendářních dnů.

K tomu ze spisu předloženého žalovanou vyplynulo, že žalobce požádal o poskytnutí jednorázové peněžní částky dne 14. 8. 1995, aniž ji konkretizoval a doložil potřebné doklady. Jednalo se však o žádost uplatněnou podle Teprve z osvědčení vydaného podle § 8 zákona č. 255/1946 Sb. dne 28. 2. 2002 a předloženého k jiné žádosti u žalované rovněž uplatněné, žalovaná zjistila, že žalobce byl v době od 2. října 1941 do 30. května 1943 československým politickým vězněm. Za tuto dobu byl v souladu se odškodněn napadeným rozhodnutím, když žalobcem nepochopené rozdělení doby má význam jen pro určení doby plných měsíců a posledního neúplného, což ovšem nemá praktický dopad, neboť i neúplný měsíc je odškodňován jako měsíc úplný. Způsob počítání měsíců přitom stanoví zákon a žalovaná podle něho postupovala.

Žalobce v žalobě zaměňuje dvě své podané žádosti o odškodnění, když podle dalšího žalovanou předloženého spisu podal dne 10. 4. 2002 žádost o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle z titulu účasti na národním boji za osvobození jako

-28

československý partyzán v době od 1. 9. 1944 do 1. 2. 1945. To bylo doloženo osvědčením podle § 8 zákona č. 255/1946 Sb. a jednorázová peněžní částka byla přiznána rozhodnutím žalované ze dne 14. 5. 2002. Zákonnost tohoto dalšího rozhodnutí soudu nepřísluší v tomto řízení posuzovat; žaloba byla podána před jeho vydáním a proti němu ani směřovat nemůže.

Žalobní námitky zjevně vycházejí ze záměny vztahu mezi podanou žádostí o odškodnění podle a rozhodnutím o odškodnění podle na základě žádosti podané v r. 1995, když žalobce byl osobou oprávněnou podle obou právních předpisů. Přitom nároky podle obou předpisů nelze sčítat ani zaměňovat; každý z nich má jiné podmínky a jinou výši přiznávaných jednorázových částek.

Žalovaná v daném případě rozhodla na základě dostatečně zjištěného skutečného stavu věci a její rozhodnutí odpovídá zákonu ( , o správním řízení, , 3, 4 v znění pozdějších předpisů.).

Proto Nejvyšší správní soud žalobu jako nedůvodnou podle zamítl. O věci přitom rozhodl bez jednání za podmínky souhlasu účastníků řízení ( ).

Žalobce, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, podle nemá právo na náhradu nákladů řízení, žalované náklady řízení překračující běžnou úřední činnost nevznikly. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení : Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 23. července 2003

JUDr. Marie Žišková

předsedkyně senátu