Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 A 1095/2002 - 23

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Miluše Doškové a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobkyně E. M., proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 5. 3. 2002, č. j. xx,

t a k t o :

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou (opravným prostředkem) podaným v zákonné lhůtě se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 5. 3. 2002, č. j. xxx, kterým byla zamítnuta její žádost o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle s odůvodněním, že zákon se nevztahuje na děti politických vězňů.

Proti tomu žalobkyně namítla, že její otec O. G. byl z politických důvodů vězněn a celá rodina byla v padesátých letech pronásledována. I při odkazu na znění zákona nepovažuje rozhodnutí žalované za spravedlivé a žádá o jeho soudní přezkoumání.

Žalovaná v písemném vyjádření poukázala na důvody rozhodnutí a osobní rozsah zákona, který žalobkyni z nároku vylučuje.

-24

Věc nebyla skončena Vrchním soudem v Olomouci do 31. 12. 2002, proto byla podle zákona , , postoupena Nejvyššímu správnímu soudu k dokončení v řízení podle ustanovení části třetí hlavy druhé dílu prvního (dále jen ) - tedy v řízení o žalobách proti rozhodnutím správního orgánu.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalované v mezích žalobních bodů ( ) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Podle o poskytnutí jednorázové peněžní částky účastníkům národního boje za osvobození, politickým vězňům a osobám z rasových nebo náboženských důvodů soustředěných do vojenských pracovních táborů a o změně , o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945 se tento zákon vztahuje na občany České republiky, kteří byli vězněni mezi 25. únorem 1948 a 1. lednem 1990, a u kterých bylo rozhodnutí o jejich věznění zcela nebo částečně zrušeno podle , o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, nebo podle , o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu, (dále jen " ") a podle odst. 2 téhož ustanovení se rovněž vztahuje na vdovy a vdovce po osobách uvedených v odstavci 1, pokud jsou občany České republiky, jejichž manželství trvalo po celou dobu věznění, či vzniklo během jejich věznění a jejich manžel kdykoliv později zemřel; stejně tak se zákon vztahuje na vdovy a vdovce, pokud jsou občany České republiky, kteří uzavřeli nové manželství.

Podle jsou političtí vězni, vdovy a vdovci po nich oprávněnými osobami, které mají nárok na poskytnutí jednorázové částky.

K tomu ze spisu předloženého žalovanou vyplynulo, že žalobkyně požádala o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle po svém otci O. G., který byl vězněn v letech 1954-1955 ve věznici Bory a k žádosti připojila svůj rodný list, úmrtní list otce a usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 21. 3. 1991, č. j. Rt 124/1990-18, kterým byl podle zrušen rozsudek Lidového soudu v Pardubicích ze dne 18. 3. 1954, zn. ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Pardubicích ze dne 14. 4. 1954, sp. zn. 2To 151/54 o odsouzení pro trestný čin sdružování proti republice podle a současně trestní stíhání zastaveno.

Je tak nepochybné, že O. G. splňoval podmínky stanovené zákonem v , a že žalobkyně je jeho dcerou.

, jako jeden ze zákonů odškodňujících křivdy komunistického režimu vymezuje osoby, kterých se týká a jaké podmínky musí splňovat. Nárok na jednorázovou částku v důsledku odsouzení pro trestný čin politického charakteru ovšem přiznává pouze politickému vězni samotnému nebo vdově či vdovci po něm. Nevztahuje se tedy na děti politických vězňů, a žalovaná tak nemohla podané žádosti vyhovět. Zákon nepředpokládá možnost poskytnutí jednorázové částky jiným osobám v žádném případě, tedy ani v případě dětí politických vězňů, na které nepochybně rovněž tíživě dopadaly důsledky odsouzení jejich rodiče. Rozhodnutí žalované tak odpovídá zákonu. Soud v přezkumném řízení je oprávněn pouze posuzovat zákonnost napadeného rozhodnutí ( , 2 ), nemůže uvážit sám o možnosti odškodnění nad rámec zákona. Ani v době podání opravného

-25

prostředku nemohl soud v řízení podle hlavy třetí části páté účinného do 31. 12. 2003 postupovat jinak.

Proto Nejvyšší správní soud žalobu jako nedůvodnou podle zamítl. O věci přitom rozhodl bez jednání za podmínky souhlasu účastníků řízení ( ).

Žalobkyně, která neměla v tomto soudním řízení úspěch, podle nemá právo na náhradu nákladů řízení, žalované náklady překračující běžnou úřední činnost nevznikly. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení : Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 23. července 2003

JUDr. Marie Žišková

předsedkyně senátu