Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 A 531/2002 - 25

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Miluše Doškové ve věci žalobce JUDr. M. M., proti žalované České správě sociálního zabezpečení se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 13. 2. 2002,

t a k t o :

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou (opravným prostředkem) podaným v zákonné lhůtě se žalobce domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí žalované ČSSZ, kterým byla zamítnuta jeho žádost o poskytnutí jednorázové peněžní částky dle , o poskytnutí jednorázové peněžní částky účastníkům národního boje za osvobození, politickým vězňům a osobám z rasových nebo náboženských důvodů soustředěných do vojenských pracovních táborů a o změně , o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945. Důvodem zamítnutí žádosti žalobce byla skutečnost, že žalobce nárokoval poskytnutí jednorázové peněžní částky z důvodu jeho začlenění do táborů nucených prací (dále jen „TNP“) v období od 15. 11. 1949 do 26. 4. 1951, nicméně ustanovení se prý vztahuje toliko na výkon vazby nebo na výkon trestu, nikoliv však na TNP.

Žalobce v odvolání (doplněném přípisy ze dne 6. 8. 2002 a 15. 4. 2003) především namítá, že TNP byly zřízeny zákonem č. 247/1948 Sb. a jejich smyslem byla resocializace osob, nepřátelských socialistickému zřízení. O začlenění do TNP rozhodovaly komise KNV, a to v nepřítomnosti postižených osob a bez jakékoliv reálné možnosti obrany. Žalobce poukazuje na skutečnost, že svůj trest odpykával v táboře Vojna, který byl srovnatelný s „jinými kriminály“, a podrobně popisuje zcela nevyhovující pracovní podmínky a celkovou persekuci probíhající v tomto zařízení. Rozhodnutím Okresního soudu v Příbrami ze dne 18. 6. 1969, sp. zn. , bylo zrušeno rozhodnutí KNV v Pardubicích o zařazení žalobce do TNP, a žalobce se proto domnívá, že věznění v TNP je nutno posuzovat stejně jako jiné formy věznění a z tohoto důvodu je jeho nárok na poskytnutí předmětné peněžní částky důvodný.

Žalovaná ČSSZ ve svém vyjádření odkazuje na dikci ustanovení a uvádí, že o zařazení do TNP rozhodovaly zvláštní komise v administrativním řízení a na zrušení příslušných rozhodnutí proto nelze aplikovat ustanovení ani a na odškodnění za dobu v nich strávenou se vztahuje , o mimosoudních rehabilitacích. Proto žalobce není osobou oprávněnou ve smyslu a dobu strávenou v TNP nelze považovat za dobu věznění ve smyslu citovaného zákona.

Proto žalovaná navrhuje napadené rozhodnutí potvrdit.

Protože věc nebyla Vrchním soudem v Praze skončena do 31. 12. 2002, byla dle ustanovení , („ “), postoupena Nejvyššímu správnímu soudu k dokončení v řízení podle ustanovení části třetí hlavy druhé dílu prvního – tedy v řízení o žalobách proti rozhodnutím správního orgánu.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalované ČSSZ v mezích žalobních bodů ( ) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

V souzené věci z předloženého správního spisu vyplývá, že žalobce dne 27. 8. 2001 uplatnil žádost o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle , když tvrdil, že byl – jakožto osoba začleněná v TNP - politickým vězněm. Podle ustanovení se však tento zákon vztahuje „na občany České republiky, kteří byli vězněni mezi 25. únorem 1948 a 1. lednem 1990 a u kterých bylo rozhodnutí o jejich věznění zcela nebo zčásti zrušeno podle , o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, nebo podle , o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu“.

Jakkoliv tedy je možno se – přinejmenším v obecné rovině - ztotožnit s tvrzením žalobce o srovnatelné politické persekuci, které byl vystaven v předmětném období v TNP, s jinými formami represí, prováděnými totalitním komunistickým režimem především v zařízeních výkonu trestu, nezbývá než konstatovat, že úprava obsažená v citovaném ustanovení na případ žalobce nedopadá a že tedy rozhodnutí žalované není protizákonné. Podmínkou aplikace tohoto ustanovení je totiž nejen materiálně chápaná skutečnost „věznění“ oprávněných osob v rozhodném období, jehož řadu atributů omezení osobní svobody v TNP nepochybně naplňovalo, nýbrž (kumulativně) i zrušení rozhodnutí o věznění dle nebo dle V tomto směru je však nutno poukázat na to, že v daném případě bylo administrativní rozhodnutí o zařazení žalobce do TNP zrušeno shora označeným usnesením Okresního soudu v Příbrami, vydaným podle , přičemž účelem je zrušit odsuzující soudní rozhodnutí za legálně definované činy ( ) a stanoví, že soud na návrh zruší či zmírní trest uložený za blíže vymezený trestný čin, na který se nevztahuje rehabilitace podle

Jelikož tedy žalobcova osobní svoboda v předmětném období nebyla omezena na základě soudního, nýbrž správního, rozhodnutí, a žalobce nebyl odsouzen za trestný čin, dospívá Nejvyšší správní soud k závěru, že žalovaná ČSSZ rozhodla na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu a její rozhodnutí odpovídá zákonu. Proto Nejvyšší správní soud žalobu jako nedůvodnou zamítl ( ), přičemž tak učinil se souhlasem účastníků řízení bez jednání ( ).

Žalobce, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení ( ) a žalované – jak vyplývá ze spisového materiálu - náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 30. 7. 2003

JUDr. Marie Žišková

předsedkyně senátu