Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 A 132/2000 - 49

- 49

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Novotného a soudkyň JUDr. Ludmily Valentové a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci žalobce KOYO SEIKO Co., Ltd., sídlem 5 – 8 Minamisenba 3-chome, Chuo-ku, 542 OSAKA, Japonsko, zast. Doc. JUDr. Ivo Telecem, Csc., advokátem sídlem Solniční 14, 602 00 Brno, proti žalovanému Úřadu průmyslového vlastnictví, sídlem A. Čermáka 2a, 160 68 Praha 6 – Bubeneč o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 19. 6. 2000 čj. O-114059-96,

t a k t o :

I. Žaloba se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobci se vrací částka 1000 Kč za zaplacený soudní poplatek, který bude uhrazen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou podanou u Vrchního soudu v Praze dne 10. 7. 2000 se žalobce domáhal přezkoumání zákonnosti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 19. 6. 2000 čj. O-114059-96, kterým byl zamítnut rozklad podaný proti prvostupňovému rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 22. 9. 1999 a napadené rozhodnutí o zamítnutí námitek zrušeno a věc vrácena k novému projednání. Prvostupňové rozhodnutí pak zamítlo námitky uplatněné podle a b) , o ochranných známkách, proti zápisu zveřejněného slovního označení v grafickém provedení přihlášeného pod sp. zn. O-114059-96, do rejstříku ochranných známek s odůvodněním, že pro výraznou odlišnost celkového vzhledu zveřejněného označení od namítané slovní ochranné známky č. 150455 ve znění „KOVO“ v grafickém povedení, a to jak po stránce vizuální, fonetické, tak i významové, nelze srovnávaná označení pokládat za zaměnitelná, přičemž všeobecnou známost této namítané ochranné známky namítatel v zákonné tří měsíční lhůtě pro podání námitek nedoložil žádnými věcnými důkazy. Proti tomuto rozhodnutí podal přihlašovatel – žalobce rozklad, v němž namítal, že o námitkách proti zápisu zveřejněného označení do rejstříku ochranných známek podaných dne 27. 2. 1998 bylo již jednou rozhodnuto a to rozhodnutím o jejich zamítnutí dne 20. 1. 1999. Z odůvodnění rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví z 19. 6. 2000 vyplývá, že vychází z toho, že dne 20. 1. 1999 byl vyhotoven návrh rozhodnutí o námitkách proti zápisu zveřejněného označení do rejstříku ochranných známek, který však následně nebyl v důsledku ztráty spisu žádnému z účastníků odeslán. Rozhodnutí o námitkách tedy bylo vydáno až dne 22. 9. 1999 a ono rozhodnutí pak dosud nenabylo právní moci. Proto také vydal rozhodnutí, jímž věcně se

- 50

zabýval problematikou, a dospěl k závěru, že je nutno posoudit, zda je předmětné označení přihlášeno pro shodné nebo podobné výrobky jako namítaná ochranná známka č. 150455 a zda by tedy zápisem zveřejněného označení do rejstříku nedošlo do zásahu do zákonem chráněných práv namítatele. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 12. 2001 bylo rozhodnuto o spojení ke společnému projednání a rozhodnutí věcí vedených pod sp. zn. (obsahově popsáno shora) a pod sp. zn. ke společnému projednání a rozhodnutí s tím, že věc bude dále vedena pod sp. zn. .

K původní věci byla podána dne 10. 7. 2000 žaloba týmž žalobcem proti žalovanému Úřadu průmyslovému vlastnictví na přezkoumání rozhodnutí jeho předsedy ze dne 2. 6. 2000 čj. O-114059-96. Předmětným rozhodnutím bylo vyhověno rozkladu podaného firmou KOVO a. s. Praha proti rozhodnutí prvostupňového úřadu ze dne 22. 9. 1999 o zamítnutí námitek proti zápisu zveřejněného slovního označení v grafickém provedení přihlášeného pod sp. zn. O-114059-96, do rejstříku ochranných známek s tím, že ono prvostupňové rozhodnutí bylo zrušeno a věc vrácena k dalšímu projednání. Prvostupňovým orgánem tak bylo vydáno dne 22. 9. 1999 rozhodnutí o zamítnutí námitek uplatněných podle a b) , o ochranných známkách, proti zápisu zveřejněného slovního označení v grafickém provedení přihlášeného pod sp. zn. O-114059-96 do rejstříku ochranných známek s odůvodněním, že pro výraznou odlišnost celkového vzhledu zveřejněného označení od namítané slovní ochranné známky č. 150455 ve znění „KOVO“ v grafickém provedení a to jak po stránce vizuální, fonetické, tak i významové, nelze srovnávaná označení pokládat za zaměnitelná, přičemž všeobecnou známost této namítané ochranné známky namítatel v zákonné tří měsíční lhůtě pro podání námitek nedoložil žádnými věcnými důkazy. Prvostupňové rozhodnutí vrátilo věc oddělení sporných řízení k novému projednání, aby posoudil, zda je toto označení přihlášeno pro shodné nebo podobné výrobky jako namítaná ochranná známka č. 150455 „KOVO“ a zda by tedy zápisem zveřejněného označení do rejstříku nedošlo k zásahu do zákonem chráněných práv namítatele.

Žalobce podáním ze dne 17. 4. 2001 předložil rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 8. 3. 2001 čj. O-114059, jímž bylo zrušeno rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 14. 2. 2001. Tímto rozhodnutím totiž Úřad průmyslového vlastnictví jako opožděný zamítnul rozklad podaný dne 9. 10. 2000 přihlašovatelem – žalobcem proti rozhodnutí žalovaného úřadu ze dne 18. 8. 2000 o zamítnutí přihlášky slovní ochranné známky ve znění s odůvodněním, že tento rozklad byl podán až po uplynutí zákonem stanovené jednoměsíční lhůty pro podání řádného opravného prostředku. Žalovaný ve svém dopise poukazuje na to, že rozklad byl podán včas a bude o něm znovu pojednáno, avšak nedotčeno zůstává původní, žalobou napadené rozhodnutí ze dne 19. 6. 2000 a dále ze dne 2. 6. 2000 č. O -114059-96 (původní sp. zn. a 133/2000). Žalobce v podaných žalobách nesouhlasí jak s procesním postupem žalovaného zejména pokud jde o tvrzení, že rozhodnutí úřadu ze dne 20. 1. 1999 nelze označit za platné rozhodnutí o námitkách, ale pouze za jeho návrh, tak i pokud jde o otázku údajné zaměnitelnosti označení „Koyo“ a „KOVO“.

Protože Vrchní soud v Praze ve věci do 31. prosince 2002 nerozhodl, převzal ji Nejvyšší správní soud postupem , (dále jen ), jako neskončenou věc správního soudnictví, v níž byla dána věcná příslušnost k řízení vrchním soudům. Na tyto věci dopadá též přechodné ustanovení , podle něhož se řízení dokončí podle ustanovení části třetí hlavy druhé dílu prvního tohoto zákona, nejde-li však o věci, o nichž má jednat a rozhodnout soud v občanském soudním řízení. V takovém případě správní soud postupuje podle .

- 51

stanoví, že v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů ( ) s tím, že pokud o nich podle zákona rozhodly jiné orgány než soudy, soudy je v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují za podmínek stanovených v části páté tohnoto zákona ( ).

Podle je žaloba proti rozhodnutí správního orgánu v soukromoprávní věci, vydané v mezích zákonné pravomoci správního orgánu, podaná ve správním soudnicví, nepřípustná.

Při určování věcné příslušnosti (správního či civilního) soudu je tak třeba vždy posoudit a jednoznačně rozhodnout, zda se v daném případě jedná o rozhodnutí správního orgánu o veřejném subjektivním právu nebo o tzv. soukromoprávní věc.

Reforma správního soudnictví s sebou přináší rozlišení míry a způsobu soudní ingerence, jež se dotýká jednak případů, kdy správní soudy přezkoumávají rozhodnutí správních orgánů o veřejných subjektivních právech, jednak případů, kdy obecný soud je povolán k tomu, aby znovu projednal a rozhodl soukromoprávní věc, o níž na základě zákona pravomocně rozhodl správní orgán.

Práva k ochranným známkám náleží k právům k duševnímu vlastnictví a jako takové je třeba považovat je za práva soukromá. Tato práva jsou považována za tzv. jiné majetkové hodnoty, které jsou předmětem soukromoprávních vztahů ( ). Jejich soukromoprávní charakter je deklarován rovněž na úrovni mezinárodněprávní, konkrétně v preambuli Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví, uzavřené jako nedílná součást Dohody o zřízení Světové obchodní organizace. Tato byla sjednána dne 15. dubna 1994 v Marrakeši a v platnost vstoupila dnem 1. ledna 1995, a to i pro Českou republiku (sdělení MZV č. 191/1995 Sb.). Samo použití pojmu vlastnictví ostatně svědčí o tradičním a ustáleném chápání těchto práv jako práv soukromých, a to dokonce práv absolutních. Ochrana duševního a průmyslového vlastnictví je tak založena na principu zabránění zásahu do absolutního subjektivního práva.

Práva z ochranných známek a jiná práva z duševního vlastnictví, jak jsou uvedena v ust. § 9 odst. 1 písm. a), b), f) a g) je třeba považovat v zásadě za práva soukromá, a to nejen proto, že byla za taková výslovně uznána signatáři Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví, ale též z důvodů teoretických. Je totiž namístě posuzování soukromoprávního či veřejnoprávního charakteru věci na úrovni právního vztahu, resp. práva, jež je předmětem posuzované právní normy; přitom je rozhodující charakter tohoto absolutního subjektivního práva, jež má být v řízení o námitkách chráněno. Nejinak je tomu v případě práv osobnostních [§ 9 odst. 1 písm. e), příp. d)] a podobných práv právnických osob resp. práva podnikatelů na ochranu firmy [§ 9 odst. 1 písm. 1 d) zákona]. Podle názoru soudu je třeba posuzovat vždy charakter konkrétního právního vztahu, který byl předmětem rozhodování správního orgánu, což reflektuje nejednoznačnou povahu jednotlivých právních předpisů (pokud jde o jejich rozlišení na veřejnoprávní a soukromoprávní) a umožňuje lépe postihnout pravou podstatu toho kterého vztahu či práva. Tento náhled podporuje i Evropský soudní dvůr, který když skutkovým okolnostem přisuzoval právní význam, preferoval rovněž nikoli pojem, nýbrž relaci (věc Parke Davis, 6/72 Europemballage Co. SbSD 1073,215).

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší správní soud respektoval pokyny ustanovení a žalobu odmítl s tím, že v poučení, které se žalobci poskytuje, je uvedeno jak má

– 52

dále postupovat, aby jeho práva byla chráněna zákonem stanoveným způsobem, tedy domohl se soudní ochrany.

O nákladech řízení pak soud rozhodl podle ust. , podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, které bylo ukončeno odmítnutím žaloby.

Žalobci se vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 1000 Kč v souladu s ust. , o soudních poplatcích ve znění pozdějších předpisů, když odmítnutí projednání věci je třeba v daném případě považovat pro poplatkové účely za odpovídající zastavení řízení, neboť nemůže jít žalobci k tíži, že jeho věc nebyla projednána do konce roku 2002.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné ( ). Žalobce může do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení podat v této věci žalobu podle části páté k příslušnému okresnímu (obvodnímu) soudu.

V Brně dne 3. 6. 2003

JUDr. Václav Novotný

předseda senátu