Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 A 559/2002 - 22

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudců JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Václava Novotného v právní věci žalobkyně A. K., proti žalované České správě sociálního zabezpečení, Křížová 25, 225 08 Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 16. 7. 2002, č. j. xxx,

t a k t o :

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím žalované ze dne 16. 7. 2002 byla zamítnuta žádost žalobkyně o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle (dále též „zákon“) s odůvodněním, že splnění podmínek uvedených v zákona nebylo prokázáno, protože podle údajů poskytnutých žalobkyní doba věznění jejího manžela skončila dne 9. 11. 1949, tedy dříve než dne 29. 12. 1951, kdy žalobkyně s manželem uzavřeli manželství.

Žalobkyně podala proti tomuto rozhodnutí včas opravný prostředek (který je podle nyní platných předpisů posuzován jako žaloba) u věcně a místně příslušného Vrchního soudu v Praze, v něm poukázala na to, že v roce 1951, kdy uzavřela sňatek s A. K., měl manžel vyměřen další trest podle rozsudku Krajského soudu v Praze z 24. 11. 1950, a to 6 měsíců s podmíněným odkladem na 3 roky. Tento trest značně poznamenal její manželství, neboť následkem předchozího věznění a dalšího podmíněného trestu odnětí svobody měl manžel po celou dobu totalitního režimu velmi ztížené pracovní podmínky, postižen byl i zdravotně, neboť trpěl závažnými depresivními stavy, které skončily léčením v psychiatrických zařízeních. Žalobkyně sama žila stále ve strachu, aby přežila prověrky kádrové komise. Závěrem žalobkyně požádala o přešetření zamítavého rozhodnutí s ohledem na podlomené zdraví a omezený život manžela v komunistickém režimu.

Žalovaná ve vyjádření k žalobě poukázala na to, že manžel žalobkyně byl vězněn dříve, než se žalobkyní uzavřel manželství. Pokud byl za trvání manželství s žalobkyní odsouzen k trestu odnětí svobody, jehož výkon byl podmíněně odložen, ani tato skutečnost nezakládá žalobkyni nárok na poskytnutí jednorázové peněžní částky, neboť nebyl vězněn. Protože žalobkyně není osobou oprávněnou ve smyslu § 2 odst. 2 zákona, žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozhodnutí.

Vrchní soud v Praze o věci nerozhodl do 1. 1. 2003, proto v souladu s , (dále jen „ “), věc postoupil Nejvyššímu správnímu soudu k dokončení v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního ( ) jako soudu věcně příslušnému.

Žaloba není důvodná.

Podle se tento zákon vztahuje na občany České republiky, kteří byli věznění mezi 25. 2. 1948 a 1. 1. 1990 a u kterých bylo rozhodnutí o jejich věznění zcela nebo částečně zrušeno podle , o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, nebo podle , o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu.

Podle § 2 odst. 2 zákona se zákon rovněž vztahuje na vdovy a vdovce po osobách uvedených v odstavci 1, pokud jsou občany České republiky, jejich manželství trvalo po celou dobu věznění, či vzniklo během jejich věznění a jejich manžel kdykoliv později zemřel.

Mezi účastníky je nesporné, že věznění manžela žalobkyně A. K. skončilo dne 9. 11. 1949, tedy více jak dva roky předtím, než s ním žalobkyně uzavřela manželství. Z tohoto důvodu žalobkyni nárok na poskytnutí jednorázového odškodnění nevznikl. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě pak správně poukázala na to, že nárok žalobkyni nevznikl ani z důvodu podmíněného odsouzení jejího manžela k trestu odnětí svobody, pokud nedošlo k výkonu tohoto trestu; nic takového však žalobkyně ani netvrdí.

Z vyložených důvodů nebyla žaloba shledána důvodnou, Nejvyšší správní soud ji proto zamítl ( ).

S ohledem na souhlas žalované s rozhodnutím o věci bez jednání a s přihlédnutím k nevyjádření nesouhlasu s takovým projednáním žalobkyní, soud rozhodl o věci samé bez jednání ( ).

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn tím, že žalovaná, která by měla podle výsledku řízení na jejich náhradu právo, tuto náhradu neuplatnila.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 24. 6. 2003

JUDr. Bohuslav Hnízdil

předseda senátu