Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 A 1046/2002 - 16

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila, soudců JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci žalobkyně J. D., proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 11. 1. 2002, č. j. xxx,

t a k t o :

I. Žaloba se z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení (dále jen „žalovaná“)

ze dne 11. 1. 2002, č. j. xxx, byla zamítnuta žádost žalobkyně o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle , o poskytnutí jednorázové peněžní částky účastníkům národního boje za osvobození, politickým vězňům a osobám z rasových nebo náboženských důvodů soustředěných do vojenských pracovních táborů a o změně , o poskytnutí jednorázové částky příslušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945. Tuto žádost žalobkyně uplatnila jako sirotek po účastníku národního boje za osvobození – otci J. Č., nar. dne xxx 1905, který byl v období od 15. 3. 1939 do 12. 10. 1941 účastníkem domácího hnutí a v období od 13. 10. 1941 do 17. 10. 1941 československým politickým vězněm. Žalovaná odůvodnila své rozhodnutí tím, že otec žalobkyně zemřel při odbojové činnosti uvedené v § 1 odst. 1 bodě 1 písm. g) zákona č. 255/1946 Sb., na niž se nevztahuje. Dalším důvodem, pro který žalovaná žádost žalobkyně zamítla, byla skutečnost, že matka žalobkyně M. Č. nepadla při národním boji za osvobození ani nezemřela dříve než J. Č.

Proti uvedenému rozhodnutí žalované podala podle žalobkyně včas opravný prostředek k Vrchnímu soudu v Olomouci, ve kterém namítá, že je velmi nespravedlivé, že na odškodnění nemají nárok ti, kteří nejvíce doplatili na nacistické řádění, ti občané, jejichž nejbližší byli umučeni, postříleni a popraveni, protože měli odvahu postavit se proti bezpráví.

Žalovaná ve vyjádření k opravnému prostředku poukázala na právní úpravu možnosti poskytnutí jednorázové peněžní částky sirotkům po účastníku národního boje za osvobození

a zdůraznila, že na přiznání jednorázové částky pro československé politické vězně

se vztahuje a že matka žalované zemřela až v roce 1989. Žalobkyně tak podle žalované není oprávněnou osobou ve smyslu ,

a proto žalovaná navrhuje, aby soud napadené rozhodnutí potvrdil.

Uvedená právní věc vedená u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. byla tímto soudem postoupena Nejvyššímu správnímu soudu s poukazem na § 132 zákona

č. , (dále jen ). Podle uvedeného ustanovení věci správního soudnictví, v nichž nebylo rozhodnuto do dne účinnosti (do 1. 1. 2003)

a v nichž byla dána věcná příslušnost k řízení vrchním soudům nebo Nejvyššímu soudu, převezme a dokončí Nejvyšší správní soud.

Podle postupuje Nejvyšší správní soud v tomto řízení podle ustanovení části třetí hlavy druhé dílu prvního (řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu). Účinky procesních úkonů v těchto řízeních učiněných zůstávají zachovány a posoudí se přiměřeně podle ustanovení

Nejvyšší správní soud proto podaný opravný prostředek posoudil jako žalobu proti rozhodnutí správního orgánu. O této skutečnosti, stejně jako o možnosti navrhnout důkazy k prokázání žalobních námitek (žalobních bodů), byli účastníci poučeni. Účastníci dále souhlasí, aby řízení ve věci samé bylo dokončeno bez nařízení jednání.

Nejvyšší správní soud neshledal žalobu důvodnou.

Podle se tento zákon vztahuje i na děti, jejichž oba rodiče jako účastníci národního boje za osvobození padli nebo jeden z rodičů jako účastník národního boje za osvobození v národním boji za osvobození padl a druhý z rodičů v té době již nežil, pokud ke dni úmrtí později zemřelého rodiče nedosáhly věku 18 let.

Otec žalobkyně J. Č. byl účastníkem národního boje za osvobození jako účastník domácího hnutí i jako československý politický vězeň, což žalobkyně prokázala osvědčením Ministerstva obrany podle § 8 zák. č. 255/1946 Sb. ze dne 28. 1. 1970. Podle tohoto osvědčení byl J. Č. popraven dne 17. října 1941. Současně se zde uvádí, že byl účastníkem domácího odboje od 15. března 1939 do 12. října 1942. Posledně uvedené datum je zřejmou nesprávností, kterou Nejvyšší správní soud posoudil na základě ostatních údajů obsažených v osvědčení, zejména data jeho smrti a navazujícího uznání jak československého politického vězně v období od 13. října 1941 do 17. října 1941. Z těchto údajů jednoznačně vyplývá, že J. Č. byl účastníkem domácího hnutí do 12. října 1941. v vyžaduje, aby rodič žadatele zemřel jako účastník národního boje za osvobození ve smyslu tohoto zákona. Tento pojem je definován v odst. 1 uvedeného ustanovení, z kterého vyplývá, že do něj není zahrnut pojem československého politického vězně podle § 1 odst. 1 bod 1 písm. g) zákona č. 255/1946 Sb. Podle osvědčení podle téhož zákona, které předložila žalobkyně, padl J. Č. jako československý politický vězeň, nikoli jako účastník domácího hnutí, a tak nepadl jako účastník národního boje za osvobození ve smyslu Další předepsanou podmínkou je i to, aby oba rodiče padli jako účastníci národního boje za osvobození nebo takto padl jeden z rodičů a druhý v té době již nežil. Ze spisu však jednoznačně vyplývá, že matka žalobkyně M. Č. zemřela xx 10. 1989.

Žalobkyně tak nesplňuje ani jednu z uvedených podmínek pro získání nároku

na jednorázovou peněžní částku podle a žalovaná proto nepochybila, když její návrh na poskytnutí této částky zamítla. Nejvyššímu správnímu soudu proto nezbylo než žalobu jako nedůvodnou podle zamítnout, když v postupu České správy sociálního zabezpečení nebyla shledána nezákonnost.

nemůže napravit všechno bezpráví, které se událo po dobu nacistické okupace Československa. Tento zákon přiznává jednorázovou peněžní částku vedle účastníků národního boje za osvobození pouze určitým přesně popsaným skupinám blízkých osob, i když je zřejmé, že další osoby, které v této době v individuálních případech podobně trpěly, zůstaly opomenuty. Jelikož není možné posuzovat nárok na jednorázovou peněžní částku podle individuálního utrpení, je nutné vycházet z podmínek, které jsou upraveny v daném zákoně. Mezi těmito podmínkami pro poskytnutí jednorázové peněžní částky je

i úmrtí obou rodičů jako účastníků národního boje za osvobození nebo takové úmrtí jednoho

a dřívější úmrtí druhého z rodičů. Tuto podmínku však žalobkyně nesplňuje. Proto bylo rozhodnuto, jak shora uvedeno.

Účastníkům nebyla přiznána náhrada nákladů řízení, když žalobkyně neměla v řízení úspěch a žalované (správnímu orgánu), která by podle výsledku řízení měla na náhradu nákladů právo, podle obsahu spisu náklady řízení nevznikly ( ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 24. června 2003

JUDr. Bohuslav Hnízdil

předseda senátu