Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 A 557/2002 - 20

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Antonína Koukala v právní věci žalobce J. M., proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 28. 8. 2002

t a k t o:

Žaloba se z a m í t á.

Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení (dále jen „žalovaná“) ze dne 28. 8. 2002 byla zamítnuta žádost žalobce o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle , o poskytnutí jednorázové peněžní částky účastníkům národního boje za osvobození, politickým vězňům, a osobám z rasových nebo náboženských důvodů soustředěných do vojenských pracovních táborů a o změně zákona , o poskytnutí jednorázové finanční částky příslušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939-1945, s odůvodněním, že žalobci nárok na poskytnutí jednorázové peněžní částky nevznikl, neboť ke dni úmrtí později zemřelého rodiče žalobce již dosáhl 18 let věku.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce včas opravný prostředek, ve kterém podrobně popisuje své dětství ovlivněné otcovou smrtí a těžkou nemocí matky. Uvádí, že o matku pečoval nepřetržitě od svých 10 let, poslední roky života pak matka strávila v ústavech v K. a L. Vzhledem k těmto skutečnostem žádá žalobce soud o zmírnění tvrdosti zákona.

Žalovaná ve svém vyjádření k opravnému prostředku žalobce uvedla, že v daném případě není sporu o tom, že žalobce požádal o poskytnutí jednorázové peněžní částky jako sirotek po J. M., zemřelém, který je občanem uvedeným v Tuto skutečnost doložil potvrzením obecního úřadu v Bernaticích, ze kterého vyplývá, že se J. M. zúčastnil v květnu 1945 odboje, byl zraněn a zemřel. Podle se zákon vztahuje i na vdovy a vdovce po účastníku národního boje za osvobození, pokud jsou občany České republiky, jejichž manželství trvalo v době účasti manžela v národním boji za osvobození nebo bylo z důvodu nemožnosti uzavřít manželství uzavřeno nejpozději do 31. 12. 1945 a jejichž manžel buď padl nebo kdykoliv později zemřel. Stejně tak se zákon vztahuje i na vdovy a vdovce, kteří uzavřeli nové manželství a na děti, jejichž rodiče jako účastníci národního boje za osvobození padli nebo jeden z rodičů v národním boji za osvobození padl a druhý z rodičů v té době již nežil, pokud ke dni úmrtí později zemřelého rodiče nedosáhly 18 let věku.

Ze správního spisu, který soudu předložila žalovaná, vyplynuly následující podstatné skutečnosti:

Dne 1. 8. 2002 byla žalované doručena žádost žalobce ze dne 29. 7. 2002 o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle , kterou uplatňoval jako sirotek po účastníku národního boje za osvobození J. M., zemřelém. K žádosti bylo připojeno potvrzení obecního úřadu v Bernaticích, ze kterého vyplynulo, že J. M. se zúčastnil odboje proti fašistům v květnu 1945, v B. byl raněn a převezen do nemocnice v P., kde zemřel. Vzhledem k tomu, že potvrzení nebylo vydáno Ministerstvem národní obrany, žalovaná jej neuznala za osvědčení podle § 8 zákona č. 255/1946 Sb. Ve správním spise je dále založeno žalobou napadané rozhodnutí žalované ze dne 28. 8. 2002 a ověřené kopie rodného listu žalobce a úmrtních listů jeho rodičů, ze kterých vyplývá, že žalobcův otec zemřel a žalobcova matka zemřela.

Věc nebyla skončena Vrchním soudem v Praze do 31. 12. 2002, proto byla podle ustanovení , ), postoupena Nejvyššímu správnímu soudu k dokončení v řízení podle ustanovení části třetí hlavy druhé dílu prvního – tedy v řízení o žalobách proti rozhodnutím správního orgánu.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalované a dospěl k názoru, že žaloba není důvodná.

Podle ustanovení se zákon vztahuje na občany České republiky, kteří splňují podmínky uvedené v § 1 odst. 1 bod 1 písm. c) až f) zákona č. 255/1946 Sb. a bylo jim o tom vydáno podle § 8 citovaného zákona osvědčení nebo mají doklad, který toto osvědčení nahrazuje. Podle se zákon vztahuje i na vdovy a vdovce po účastníku národního boje za osvobození, pokud jsou občany České republiky, jejichž manželství trvalo v době účasti manžela v národním boji za osvobození nebo bylo z důvodu nemožnosti uzavřít manželství uzavřeno nejpozději do 31. 12. 1945 a jejichž manžel buď padl nebo kdykoliv později zemřel. Stejně tak se zákon vztahuje i na vdovy a vdovce, kteří uzavřeli nové manželství a na děti, jejichž rodiče jako účastníci národního boje za osvobození padli nebo jeden z rodičů v národním boji za osvobození padl a druhý z rodičů v té době již nežil, pokud ke dni úmrtí později zemřelého rodiče nedosáhly 18 let věku.

Jak vyplývá ze shora uvedených skutkových zjištění, ze kterých vycházela žalovaná v napadeném rozhodnutí a která ani žalobce nezpochybňuje, nejsou u žalobce splněny podmínky pro vznik nároku na poskytnutí jednorázové peněžní částky podle I kdyby žalobcův otec byl osobou oprávněnou podle , žalobce nesplňuje podmínku citovaného zákona, neboť v den úmrtí otce jakožto účastníka národního boje za osvobození žila žalobcova matka. Děti účastníků národního boje za osvobození nejsou vůbec osobami oprávněnými a jejich nárok je vždy spojen s tím, že rodič zemřel při odbojové činnosti (padl, byl popraven), a to při takové odbojové činnosti, na níž se zákon vztahuje, a dále se skutečností, že ke dni úmrtí později zemřelého rodiče, kterým musel být účastník národního boje za osvobození, dítě nebylo starší 18 let. Nesplnění této podmínky nelze „prominout“, a to ani s přihlédnutím ke zvláštním okolnostem konkrétního případu. Absence jakéhokoliv zmírňovacího ustanovení nedává soudu možnost se od podmínek nároku stanovených zákonem jakkoliv odchýlit. Soudu nepřísluší vůli zákonodárce podle své úvahy měnit, doplňovat či nahrazovat, neboť je zákonem vázán.

Proto soud žalobu jako nedůvodnou podle ustanovení zamítl. O věci přitom rozhodl bez jednání za podmínky souhlasu účastníků řízení ( ).

Žalobce, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, podle ustanovení nemá právo na náhradu nákladů řízení, žalovaná nárok na náhradu nákladů řízení nevznesla. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 25. 6. 2003

JUDr. Marie Součková

předsedkyně senátu