Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 A 546/2002 - 25

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Antonína Koukala v právní věci žalobce F. Ř. , proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 21. 5. 2002

t a k t o:

Žaloba se z a m í t á .

Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení (dále jen „žalovaná“) ze dne 21. 5. 2002 byla zamítnuta žádost žalobce o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle , o poskytnutí jednorázové peněžní částky účastníkům národního boje za osvobození, politickým vězňům, a osobám z rasových nebo náboženských důvodů soustředěných do vojenských pracovních táborů a o změně zákona , o poskytnutí jednorázové finanční částky příslušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939-1945, s odůvodněním, že žalobci nárok na poskytnutí jednorázové peněžní částky nevznikl, neboť nebylo prokázáno přiznání některého z důchodů podle

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce včas opravný prostředek, ve kterém uvedl, že nárok uplatnil jako účastník povstání v květnu 1945, a nárok mu tedy vznikl podle § 1 odst. 1 bod 1 písm. f) zákona č. 255/1946 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození, přičemž poukázal na nesprávné posouzení zranění, které utrpěl v bojích v květnu 1945, ač mu nebyl přiznán žádný druh invalidního důchodu. Žalobce žádá soud o přezkoumání napadeného rozhodnutí; doporučuje zohlednit zdravotní problémy, které jej celý život následkem zranění pronásledovaly, a upozorňuje na přídavek k důchodu ve výši 80 Kč měsíčně, který mu byl přiznán za účast v národním boji za osvobození.

Žalovaná ve svém vyjádření k opravnému prostředku žalobce uvedla, že v daném případě není sporu o tom, že se žalobce zúčastnil květnového povstání v roce 1945, což dokládá i osvědčení vydané podle § 8 zákona č. 255/1946 Sb. Žalovaná však poukázala na ustanovení , na základě kterého se přiznává jednorázová peněžní částka pouze osobám, jejichž účast v národním boji za osvobození trvala alespoň tři měsíce, popřípadě dva měsíce v případě služby v partyzánské jednotce jako československý partyzán podle zvláštního zákona. Jak vyplývá z osvědčení podle § 8 zákona č. 255/1946 Sb., byl žalobce účasten boje za národní osvobození ve dnech 5. 5. – 7. 5. 1945. V takovém případě by nárok na přiznání jednorázové peněžní částky vznikl pouze pokud by žalobce prokázal, že mu v důsledku zranění utrpěného v národním boji za osvobození byl přiznán plný nebo částečný invalidní důchod ( ). Podle vyjádření žalované se žalobce zúčastnil národního boje za osvobození po dobu tří dnů, v tomto boji byl zraněn. Zranění však nevedlo k přiznání žádného z důchodů uvedených v , když přídavek k důchodu byl žalobci přiznán právě pro jeho účast v národním boji za osvobození a ne z titulu utrpěného zranění. Žalovaná přitom není žádným způsobem oprávněna zkoumat správnost rozhodnutí Státního úřadu pro válečné poškozence, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o přiznání zaopatřovacích požitků. Vlastní zranění, které v rámci boje za osvobození utrpěl, je pro jeho žalobu rozhodné z hlediska získání statutu účastníka národního boje za osvobození, ale nemá význam při rozhodování přiznání jednorázové peněžní částky podle

Ze správního spisu, který soudu předložila žalovaná, vyplynuly následující podstatné skutečnosti.

Dne 7. 11. 2001 byla žalované doručena žádost žalobce ze dne 5. 11. 2001 o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle jakožto účastníku národního boje za osvobození. K žádosti byl připojen ověřený opis osvědčení vydaného podle § 8 zákona č. 255/1946 Sb. Podle osvědčení Ministerstva národní obrany ze dne 28. 3. 1986 čj. -38 byl žalobce účastníkem národního boje za osvobození a doba od 5. 5. 1945 do 7. 5. 1945 se mu započítává jako účastníku povstání v květnu 1945. Ve správním spise jsou dále doloženy ověřené kopie listin dokládajících, že žalobce byl během své účasti v národním boji za osvobození zraněn střepinami miny do levého stehna a pravé nohy a výměr Státního úřadu pro válečné poškozence ze dne 14. 2. 1947 čj. 632883-3/6-46, v němž se konstatuje, že zranění, které žalobce utrpěl v revolučních bojích způsobilo snížení jeho výdělečné schopnosti o 15 %, což nezaložilo nárok na invalidní zaopatřovací požitky.

Věc nebyla skončena Vrchním soudem v Praze do 31. 12. 2002, proto byla podle ustanovení , ), postoupena Nejvyššímu správnímu soudu k dokončení v řízení podle ustanovení části třetí hlavy druhé dílu prvního – tedy v řízení o žalobách proti rozhodnutím správního orgánu.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalované a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Podle ustanovení se zákon vztahuje na občany České republiky, kteří splňují podmínky uvedené v § 1 odst. 1 bodě 1 písm. c) až f), bodě 2, odst. 2 zákona č. 255/1946 Sb., a bylo jim vydáno osvědčení podle § 8 citovaného zákona nebo mají doklad, který toto osvědčení nahrazuje. Výše jednorázové peněžní částky pro účastníka národního boje za osvobození v období kratším jednoho roku trvajícím však alespoň tři měsíce nebo alespoň dva měsíce v případě služby v partyzánské jednotce jako československý partyzán podle zvláštního zákona činí 60 000 Kč. Prokáže-li oprávněná osoba, že v národním boji za osvobození byl účastník národního boje za osvobození zraněn a v důsledku zranění mu byl přiznán plný nebo částečný invalidní důchod, invalidní důchod nebo přídavek k důchodu, dosahuje výše jednorázové peněžní částky 120 000 Kč. Tyto skutečnosti prokáže oprávněná osoba výměrem invalidního důchodu nebo přídavku k důchodu vydaným podle zákona č. 164/1946 Sb. Může je rovněž prokázat rozhodnutím o přiznání plného invalidního důchodu nebo částečného invalidního důchodu vydaným podle předpisů o národním pojištění, sociálním zabezpečení nebo důchodovém pojištění.

Jak vyplývá ze shora uvedených skutkových zjištění, ze kterých vycházela žalovaná v napadeném rozhodnutí a která ani žalobce nezpochybňuje, nejsou u žalobce splněny podmínky pro vznik nároku na poskytnutí jednorázové peněžní částky podle Není sice sporu o tom, že žalobce je osobou uvedenou v ustanovení , nesplňuje však podmínku uvedenou v , tj. účast v národním boji za osvobození delší tří měsíců, ani podmínku Toto ustanovení uvádí, že pokud oprávněná osoba prokáže, že při národním boji za osvobození byl účastník národního boje za osvobození zraněn a v důsledku tohoto zranění mu byl přiznán plný invalidní důchod, částečný invalidní důchod, invalidní důchod nebo přídavek k důchodu, činí výše jednorázové peněžní částky 120 000 Kč.

Soud nezpochybňuje nespornou odvahu a statečnost pana žalobce, kterou prokázal v boji za osvobození Československa. Avšak striktní vymezení podmínek nároku zákonem bez toho, že by bylo do zákona zakotveno ustanovení pro zmírnění tvrdosti zákona, neumožňuje ani soudu v rámci jeho rozhodovací pravomoci vážit okolnosti konkrétního případu a od podmínek nároku stanovených zákonem se jakkoliv odchýlit. Soudu nepřísluší vůli zákonodárce podle své úvahy měnit, doplňovat či nahrazovat, neboť je zákonem vázán.

Proto soud žalobu jako nedůvodnou podle ustanovení zamítl. O věci přitom rozhodl bez jednání za podmínky souhlasu účastníků řízení ( ).

Žalobce, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, podle ustanovení nemá právo na náhradu nákladů řízení, žalovaná nárok na náhradu nákladů řízení nevznesla. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 25. 6. 2003

JUDr. Marie Součková

předsedkyně senátu