Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 A 130/2001 - 39

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

-39

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody a soudců JUDr. Miluše Doškové a JUDr. Michala Mazance v právní věci žalobce J.S., zastoupeného JUDr. Janem Bartošem CSc., advokátem se sídlem Praha 10, Sámova 876/11 proti žalovanému Ministerstvu financí, se sídlem Praha 1, Letenská 15, zastoupenému JUDr. Alanem Korbelem, advokátem se sídlem Praha 5, nám. 14. října v řízení o žalobě proti fiktivnímu rozhodnutí ministra financí o rozkladu proti fiktivnímu rozhodnutí ministerstva financí o žádosti o informace ze dne 23. 5. 2001,

t a k t o :

Žaloba se odmítá.

Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Žalobci se vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 1000 Kč. Částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze dne 24. 9. 2001 a předloženou Vrchnímu soudu v Praze dne 1. 11. 2001 domáhá zrušení fiktivního rozhodnutí ministra financí, kterým bylo negativně rozhodnuto o jeho rozkladu podaném proti fiktivnímu negativnímu rozhodnutí ministerstva financí ve věci jeho žádosti o poskytnutí informací ze dne 23. 5. 2001. V žalobě namítá, že požádal žalovaného o poskytnutí informace a poté, kdy mu v zákonné lhůtě nebylo vyhověno ani vydáno rozhodnutí, a tedy nastala fikce vydání negativního rozhodnutí, podal proti tomuto fiktivnímu rozhodnutí rozklad k ministrovi financí. Ani ten v zákonné lhůtě rozhodnutí nevydal, a tedy opět nastala fikce rozhodnutí ze zákona. Žalovaný jej pouze přípisem ze dne 20. 8. 2001 (správně má zřejmě být 20. 7. 2001) č. j. 10/58468/2001/759 IK vyrozuměl o tom, že považuje jeho rozklad za nepřípustný, protože opakovaný. Tento přípis však neodpovídal skutečnosti, neboť předchozí rozklad žalobce se týkal jiného rozhodnutí o neposkytnutí informace na základě jiné žádosti a navíc tento přípis nelze považovat vůbec za rozhodnutí pro nedostatek náležitostí. Žalobce vychází z toho, že dané sdělení není rozhodnutím o jeho rozkladu, když k tomu došlo právní fikcí. Fiktivní negativní rozhodnutí o rozkladu považuje pak za nepřezkoumatelné a proto navrhuje, aby soud fiktivní rozhodnutí potvrzující předchozí fiktivní rozhodnutí o žádosti o informaci podanou dne 23. 5. 2001 zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě poukázal na skutečnost, že ohledně informací žalobcem požadovaných nebyl již povinným subjektem, ovšem přesto se snažil informace žalobci opatřit. K rozhodnutím fikcí došlo v důsledku toho, že nebylo možné v zákonných lhůtách informace opatřit a stejně tak, pokud v odvolacím řízení došlo k fiktivnímu rozhodnutí, stalo se tak v rámci zákona. Zmíněný dopis ze dne 20. 7. 2001 nebyl rozhodnutím o rozkladu, v době jeho zaslání žalobci již platila zákonná fikce negativního rozhodnutí o rozkladu - z toho vychází i žalobce a žalovaný s ním souhlasí. Žalovaný je názoru, že žalobce jeho postupem nebyl zkrácen na právech a navrhuje žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

V daném případě jde o věc, která na Nejvyšší správní soud přešla podle ust. , (dále jen ) z Vrchního soudu v Praze. Podle tohoto ustanovení Nejvyšší správní soud ve věcech neskončených vrchními soudy, v nichž byla přede dnem účinnosti dána jejich věcná příslušnost, dokončí řízení zahájená před těmito soudy, a to podle části třetí hlavy druhé dílu prvního tohoto zákona ( ). V předmětné věci byla přede dnem 1.1.2003 dána věcná a místní příslušnost Vrchního soudu v Praze, kdy řízení o takové žalobě bylo upraveno v části páté hlavě druhé Předpokladem věcného vyřízení žaloby Nejvyšším správním soudem mj. je, že se jednalo o žalobu podle tehdejší právní úpravy podanou v zákonné lhůtě. Podle ve znění účinném ke dni podání žaloby, musela být žaloba podána do dvou měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu v posledním stupni, pokud zvl. zákon nestanovil jinak, když zmeškání lhůty nebylo možno prominout.

K posouzení včasnosti je třeba vycházet ze zvláštní úpravy uvedené v zákoně č. , o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů ( dále jen zákon) a ze skutečností vyplývajících ze správního spisu. Žalobce v daném případě požádal žalovaného o poskytnutí informací podáním doručeným žalovanému dne 23. 5. 2001. Podle měl povinný subjekt poskytnout informaci do 15 dnů od přijetí podání, když v dané době, se podle zákona lhůta pro poskytnutí informace prodlužovala o polovinu. Po marném uplynutí lhůty se podle zákona mělo za to, že orgán vydal rozhodnutí, kterým informace odepřel. Takové rozhodnutí bylo napadnutelné rozkladem podle zákona. Žalobce také skutečně podal rozklad, který byl žalovanému doručen 20. 6. 2001. Podle zákona byl odvolací orgán povinen rozhodnout o rozkladu do 15 dnů od předložení odvolání (rozkladu) povinným subjektem. Předložením vedoucímu ústředního orgánu k rozhodnutí o rozkladu se rozumí den doručení podatelně tohoto ústředního orgánu, když vnitřní předpisy o způsobu předkládání pošty z hlediska zachování lhůty nejsou rozhodné (což v daném případě není podstatné, neboť ze spisu vyplývá, že ministru financí byl rozklad předložen nejpozději dne 26. 6. 2001, kdy na spisové složce učinil záznam k vyřízení rozkladu a z hlediska včasnosti žaloby ani ve vztahu k tomuto dni by závěr nebyl jiný). Lhůta k vyřízení rozkladu tedy počala běžet dne 21. 6. 2001 ( zákona, ) a skončila dne 5. 7. 2001 - vzhledem k tomu, že šlo o svátek, je posledním dnem lhůty pro vydání rozhodnutí 9. 7. 2001. V této lhůtě nebylo o rozkladu rozhodnuto, podle zákona se má za to, že bylo vydáno rozhodnutí o zamítnutí odvolání ( rozkladu) a o potvrzení napadeného rozhodnutí a za den doručení tohoto druhoinstančního rozhodnutí se podle téhož ustanovení zákona považuje den následující po uplynutí lhůty pro vyřízení odvolání (rozkladu). Takovým dnem je 10. 7. 2001 a od tohoto dne je třeba počítat lhůtu k podání žaloby podle ve znění účinném v době jejího podání. Lhůta k podání žaloby ( , ) počala běžet dnem 11. 7. 2001 a skončila dne 11. 9. 2001 (, ). Žaloba podaná podle k ní připojené obálky k poštovní přepravě dne 21. 9. 2001 (, ) je tedy opožděná.

Počátek lhůty nelze počítat od doručení přípisu ze dne 20. 7. 2001, neboť se nejedná o rozhodnutí svou formou ani obsahem a navíc se ani nejedná o přípis orgánu oprávněného k rozhodnutí o rozkladu (ministra). Žalobce to ostatně ani netvrdí a žalobou tento přípis nenapadá ani jeho zrušení nepožaduje.

Nejvyšší správní soud proto podle žalobu jako opožděnou odmítl.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení , podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byla žaloba odmítnuta.

Výrok o vrácení soudního poplatku se opírá o analogické použití , 5 , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Jestliže tento zákon zakládá právo na vrácení soudního poplatku v případech, kdy řízení bylo zastaveno před prvním jednáním (než bylo ve věci vydáno rozhodnutí), tím spíše musí být poplatek vrácen tehdy, když návrh vůbec není způsobilý k projednání ve správním soudnictví a soud takový návrh odmítá podle

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 21. 5. 2003

JUDr. Petr Příhoda

předseda senátu