Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Azs 187/2023 - 37

[6] V kasační stížnosti stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud ani žalovaný nezohlednili shromážděné podklady a nevztahují je k situaci stěžovatele. Upozornil, že na novináře a jiné osoby kritizující vládu či islamismus kromě úřadů útočí i ultrakonzervativní salafisté. Krajský soud se nezabýval otázkou, zda sama existence hrozby v zemi původu vyplývající z bezpečnostně politické situace nezakládá důvodné obavy o bezpečí a důstojnost stěžovatele. Ačkoliv stěžovatel nedoložil, že vlajku islamistů skutečně spálil, stále se jedná o tvrzení reálné a současně jde o jednání, které pro stěžovatele může nést vážné následky. Stěžovatel se cítí být vzhledem k informacím, které mu sdělila jeho sestra, v případě návratu ohrožen. Názor žalovaného, že je stěžovatelův příběh nevěrohodný, není ničím podložen a jde o pouhé spekulace. Žalovaný odmítl přispět svou aktivní činností ke zjištění skutkového stavu a zároveň opomíjí pravidlo, že v pochybnostech se žádosti účastníka vyhoví. Stěžovatel má rovněž na území České republiky dlouhodobý partnerský vztah s českou občankou. Žalovaný ani krajský soud se přitom nezabývali možností udělení humanitárního azylu či doplňkové ochrany.

[7] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhl, aby ji Nejvyšší správní soud odmítl pro nepřijatelnost, nebo ji zamítl. Podle jeho názoru kasační stížnost neobsahuje žádnou argumentaci, ze které by vyplývalo, proč je napadený rozsudek nezákonný, neboť v podstatě jen opakuje žalobní body. Se závěry napadeného rozsudku se žalovaný ztotožnil.

[8] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a konstatuje, že kasační stížnost je podána včas, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná, a stěžovatel je zastoupen advokátem. Poté, vzhledem k tomu, že se v dané věci jedná o kasační stížnost proti rozhodnutí ve věci, ve které rozhodoval specializovaný samosoudce, se Nejvyšší správní soud ve smyslu zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná.

[9] Pro vlastní vymezení institutu nepřijatelnosti Nejvyšší správní soud odkazuje na své usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. , č. 933/2006 Sb. NSS, v němž vyložil neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. Znaky tohoto pojmu jsou naplněny v případě „rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu“. Podle citovaného rozhodnutí je tedy kasační stížnost ve věcech, v nichž o žalobě rozhodoval specializovaný samosoudce, přijatelná v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.

[10] Ve světle takto vymezených kritérií Nejvyšší správní soud konstatuje, že podaná kasační stížnost předestírá k rozhodnutí především otázku věrohodnosti stěžovatele coby žadatele o mezinárodní ochranu. Uvedená otázka ovšem v daném případě podle přesvědčení Nejvyššího správního soudu nezasluhuje pozornosti z důvodů ad (1) až (4) kritérií přijatelnosti. Nejedná se o otázku, která by dosud nebyla v judikatuře Nejvyššího správního soudu řešena, resp. byla řešena rozdílně či vyžadovala učinit judikaturní odklon; rovněž tak se nejedná o případ zásadního pochybení krajského soudu, které by mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Naopak krajský soud posoudil případ stěžovatele zcela v souladu s konstantní judikaturou, od které Nejvyšší správní soud neshledal důvodu se odchýlit, a proto dospěl k následujícímu závěru.

[11] Kasační stížnost je nepřijatelná.

[12] Otázkou hodnocení věrohodnosti se Nejvyšší správní soud ve své judikatuře několikrát zabýval – viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 12. 2021, č. j. , č. 4304/2022 Sb. NSS, ze dne 25. 6. 2015, č. j. , č. 3279/2015 Sb. NSS, ze dne 12. 4. 2021, č. j. , nebo ze dne 30. 9. 2008, č. j. , č. 1749/2009 Sb. NSS). Mezi indikátory pro posouzení věrohodnosti azylového příběhu patří zejména vnitřní a vnější konzistentnost žadatelovy výpovědi, otázka, zda je tato výpověď dostatečně konkrétní, její plausibilita ve světle mimo jiné relevantních informací o zemi původu atd.

[13] Stěžovatelova žádost o mezinárodní ochranu byla zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle zákona o azylu vzhledem k tomu, že pochází z bezpečné země původu – podle bodu 25 , kterou se provádí zákon o azylu a zákon o dočasné ochraně cizinců, považuje Česká republika Tunisko za bezpečnou zemi původu. Zamítnutí žádosti jako zjevně nedůvodné může žadatel pocházející z bezpečné země původu předejít tím, že prokáže, že v jeho případě zemi původu za bezpečnou považovat nelze. Oproti jiným azylovým řízením je tedy u řízení o mezinárodní ochraně v případě bezpečných zemí původu zdůrazněno důkazní břemeno žadatelů. Stěžovatelova tvrzení tedy musela být věrohodná tím spíše.

[14] Žalovaný i krajský soud podle uvedených indikátorů stěžovatelův azylový příběh hodnotily. O nevěrohodnosti stěžovatele svědčila v prvé řadě nekonzistentnost jeho vlastních tvrzení. Stěžovatel na jednu stranu tvrdil, že spálil vlajku Islámského státu, později již hovořil pouze o vlajce politické strany Ennahda. Při prvním pohovoru tvrdil, že tuniský prezident pracuje pro Islámský stát, při druhém pohovoru pak uvedl, že je prezident jedinou významnou osobou, která s islamisty nespolupracuje. Stěžovatel též přislíbil, že nahrávku, na které pálí islamistickou vlajku, společně s výhružkou od maskovaného ozbrojence, žalovanému předloží, následně tak však neučinil s tím, že nechce ohrozit svoji sestru, která by s ním musela nahrávku sdílet. Není přitom vůbec zřejmé, proč by sdílení nahrávky, kterou stěžovatelova sestra nalezla a měla o ní stěžovatele informovat, mělo být nebezpečné. Ani v otázce kontaktu s rodinou stěžovatel nebyl konzistentní – na jednu stranu tvrdil, že jeho rodina nesouhlasila se sňatkem s českou občankou, a proto s ním přetrhala své kontakty, na druhou stranu uváděl svůj pravidelný kontakt se sestrou a připouští kontakt i s ostatními členy rodiny.

[15] Jak též správně podotkl žalovaný, stěžovatelem uváděné informace jsou zcela v rozporu s dostupnými informacemi o zemi původu, a nejsou tedy plausibilní. Stěžovatel tvrdí, že mu hrozí pronásledování od islamistů z politické strany Ennahda. Ve skutečnosti však tato strana v době rozhodování žalovaného stála zcela mimo tuniské mocenské struktury, neboť poslanecká sněmovna, ve které měla většinu hlasů, byla tuniským prezidentem rozpuštěna a její předseda – prezidentův oponent je trestně stíhán za spiknutí proti bezpečnosti státu. Je tak v podstatě vyloučeno, aby členové této strany byli schopni stěžovatele pronásledovat a zároveň zajistit, aby mu policejní orgány Tuniska neposkytly dostatečnou ochranu. Zcela nekonzistentní se skutečným stavem v Tunisku je rovněž stěžovatelovo prohlášení, že kdyby v zemi nevládla Ennahda, bez problémů by se tam vrátil; není tak zřejmé, co stěžovateli brání v jeho návratu, když tato strana v zemi již v době uskutečnění pohovorů se stěžovatelem nebyla vládní stranou. Na stěžovatelovu celkovou nevěrohodnost poukazuje i jeho zjevně nepravdivé tvrzení, že se od roku 2019 ve funkci prezidenta Tuniska vystřídalo pět osob, ačkoliv od té doby byl prezidentem stále Kaís Saíd.

[16] Jak vyplývá z výše uvedeného, žalovaný i krajský soud hodnotily stěžovatelův azylový příběh v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu, který jejich hodnocení nemá čeho vytknout, a lze tak uzavřít, že stěžovatelův azylový příběh není věrohodný a z jeho tvrzení nevyplývá jediný uvěřitelný důvod, pro který by se měl stěžovatel cítit při návratu do země původu ohrožen. S ohledem na okolnosti případu, zejména na skutečnost, že stěžovatel podal žádost o mezinárodní ochranu jen dva dny před koncem lhůty pro vycestování, lze přisvědčit závěru krajského soudu a žalovaného, že skutečnou motivací stěžovatelovy žádosti byla legalizace pobytu na území.

[17] Pokud jde o stěžovatelovu poznámku, že nebyla posuzována možnost udělení humanitárního azylu (§ 14 zákona o azylu) nebo doplňkové ochrany (§ 14a zákona o azylu), Nejvyšší správní soud odkazuje na závěr o celkové nevěrohodnosti stěžovatelových tvrzení. Nevěrohodnost stěžovatelových tvrzení ohledně jeho vztahu s A. B. N. nad rámec výše uvedeného podtrhuje skutečnost, že rozhodnutím žalovaného ze dne 23. 7. 2021, č. j. OAM127635/PP2021, byla zamítnuta stěžovatelova žádost o povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie na území České republiky s ohledem na to, že stěžovatelův vztah se jmenovanou osobou nebylo možno považovat za trvalý a partnerský (s ohledem na jejich zcela odlišná tvrzení týkající se jejich vztahu) – srov. rozsudek krajského soudu ze dne 22. 3. 2022, č. j. , kterým krajský soud zamítl žalobu v odkazované věci a proti němuž stěžovatel ani nebrojil kasační stížností. Skutečnost, že stěžovateli fakticky o soužití s touto osobou na území České republiky nejde, implicitně vyplývá i z jeho prohlášení, že by se do Tuniska bez problému vrátil, kdyby v zemi nevládla Ennahda.

[18] Nejvyšší správní soud tak uzavírá, že v případě napadeného rozsudku nebylo shledáno žádné zásadní pochybení krajského soudu, který se svým postupem nikterak neodchyluje od shora uvedené judikatury, která je jednotná a ustálená a poskytuje dostatečnou odpověď na námitky uplatněné v kasační stížnosti. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud neshledal žádného důvodu pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání a konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a proto ji shledal ve smyslu nepřijatelnou a odmítl ji.

[19] Při rozhodování o nákladech řízení Nejvyšší správní soud vycházel z usnesení svého rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. , č. 4170/2021 Sb. NSS, podle něhož je odmítnutí kasační stížnosti pro její nepřijatelnost, na rozdíl od jiných případů odmítnutí kasační stížnosti, druhem zjednodušeného meritorního přezkumu napadeného rozhodnutí krajského soudu. Výrok o náhradě nákladů řízení tedy opírá o (nikoli odst. 3) ve spojení s Žalovaný měl ve věci úspěch, měl by tedy vůči neúspěšnému stěžovateli právo na náhradu nákladů, které v řízení o kasační stížnosti důvodně vynaložil. Ze spisu však nevyplývá, že by mu v tomto řízení jakékoli náklady nad rámec běžné administrativní činnosti vznikly, proto mu soud jejich náhradu nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (, ).

V Brně dne 14. prosince 2023

JUDr. Viktor Kučera

předseda senátu