Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Konf 12/2023 - 23

takto:

I. Příslušný vydat rozhodnutí ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , v rozsahu nároku na zaplacení částky 156 000 Kč s příslušenstvím, je soud.

II. Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. 10. 2019, čj. -165, se zrušuje.

Odůvodnění:

[1] Návrhem doručeným zvláštnímu senátu dne 22. 9. 2023 se náměstek pro zabezpečovací složky Bezpečnostní informační služby (dále jen „navrhovatel“) domáhal, aby zvláštní senát zřízený podle zákona o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen „zvláštní senát“) rozhodl tvrzený kompetenční spor ve věci o zaplacení 260 000 Kč s příslušenstvím vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. .

[2] Z předloženého spisu vyplynuly následující skutečnosti:

[3] Žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 21. 3. 2017 se žalobce domáhal omluvy a zaplacení částky 260 000 Kč s příslušenstvím jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle a 2 , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“). Jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nezákonného rozhodnutí kancléře ve věcech služebního poměru ze dne 21. 12. 2011, čj. 273-110/2011-BIS-6, jímž byl žalobce propuštěn ze služebního poměru, požadoval žalobce částku 156 000 Kč s příslušenstvím. Rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru žalobce bylo zrušeno rozhodnutím ředitele Bezpečnostní informační služby ze dne 24. 3. 2016, čj. 195-7/2016-BIS-1. Dále se žalobce domáhal zaplacení částky 104 000 Kč s příslušenstvím jako zadostiučinění z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v průtazích v předmětném řízení a jeho nepřiměřené délce.

[4] Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 30. 10. 2019, čj. -165, řízení v části týkající se nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy ve výši 156 000 Kč s příslušenstvím z titulu nezákonného rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru ze dne 21. 12. 2011, čj. 273110/2011-BIS-6, zastavil (výrok I) s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena řediteli Bezpečnostní informační služby (výrok II). Nedostatek pravomoci odůvodnil obvodní soud odkazem na usnesení zvláštního senátu ze dne 15. 1. 2019, čj. -16, podle něhož vzhledem ke komplexnosti úpravy odpovědnosti za škodu způsobenou příslušníkovi bezpečnostních sborů není možné takový nárok posuzovat v civilním soudním řízení podle

[5] Rozhodnutím ze dne 3. 7. 2020, čj. 11-18/2020-BIS-3-š, náměstek pro zabezpečovací složky Bezpečnostní informační služby rozhodl, že žalobce nemá podle až 111 a , o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále jen „“), nárok na náhradu nemajetkové újmy, ani nárok na náhradu nákladů řízení ve smyslu , neboť se ztotožnil s právním názorem vyjádřeným v usneseních zvláštního senátu ze dne 15. 1. 2019, čj. -16, a ze dne 19. 6. 2019, čj. Konf 13/2018-19, podle nichž je právní úprava odpovědnosti bezpečnostního sboru za újmu způsobenou jeho příslušníkovi porušením právní povinnosti při výkonu služby, v přímé souvislosti s ním nebo pro výkon služby v až 111 a komplexní a nelze tudíž uvažovat o použitelnosti na náhradu týchž újem. Dále uvedl, že nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené příslušníkovi bezpečnostního sboru zvlášť neupravuje, proto ji nelze přiznat. Ustanovení nerozlišuje, zda jde o náhradu škody, nebo také nemajetkové újmy. Pro úplnost dodal, že i kdyby poskytnutí další nemajetkové újmy přicházelo v úvahu, bylo by nutno přihlédnout k tomu, že žalobce sám zásadním způsobem přispěl k rozhodnutí, které pro něj bylo nepříznivé.

[6] Rozhodnutím ředitele Bezpečnostní informační služby ze dne 25. 9. 2020, čj. 13078/2020BIS-1, bylo odvolání žalobce proti výše uvedenému rozhodnutí zamítnuto a rozhodnutí náměstka pro zabezpečovací složky Bezpečnostní informační služby ze dne 3. 7. 2020, čj. 11-18/2020-BIS-3-š, potvrzeno s tím, že příslušný služební funkcionář posoudil možnosti přiznání nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy podle až 111 a plně v souladu se soudním názorem ohledně komplexnosti právní úpravy, která má přednost před použitím Nároky žalobce, které vznikly po zrušení rozhodnutí o skončení služebního poměru, kdy nastalo obnovení právního stavu, který existoval před vykonatelností tohoto rozhodnutí, mu byly přiznány rozhodnutím kancléře ze dne 2. 6. 2016, čj. 232-2/2016-BIS-50. Proto nebyl žalobci přiznán požadovaný nárok na náhradu nemajetkové újmy.

[7] Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2022, čj. -35, byla rozhodnutí ředitele Bezpečnostní informační služby ze dne 25. 9. 2020, čj. 1307-8/2020-BIS-1, a rozhodnutí náměstka pro zabezpečovací složky Bezpečnostní informační služby ze dne 3. 7. 2020, čj. 11-18/2020-BIS-3-š, prohlášena za nicotná. Městský soud odkázal na usnesení zvláštního senátu ze dne 15. 1. 2019, čj. -16, nález pléna Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2020, sp. zn. , jímž bylo toto usnesení zrušeno, a následné usnesení zvláštního senátu v téže věci ze dne 14. 1. 2022, čj. Konf 11/2018-64, z něhož vyplývá, že příslušným k vydání rozhodnutí o nároku na náhradu škody a nemajetkové újmy je soud, a s odkazem na tzv. retrospektivní účinky judikatury uzavřel, že nelze aprobovat takový stav, kdy by bylo ponecháno v platnosti rozhodnutí správního orgánu, ke kterému nebyl tento správní orgán příslušný, tj. rozhodnutí nicotné. Vzhledem k tomu, že se tvrzený nárok žalobce ocitl v téže situaci, jako po nabytí právní moci rozhodnutí soudu o postoupení věci k projednání služebnímu funkcionáři, který o něm však nemůže rozhodnout, zavázal Bezpečnostní informační službu (žalovanou) k vyvolání kompetenčního sporu ve smyslu

[8] Kasační stížnost Bezpečnostní informační služby proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2022, čj. -35, byla odmítnuta usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2023, čj. -29, s tím, že kasační stížnost se otázce nicotnosti obou správních rozhodnutí ani náznakem nevěnuje a postrádá polemiku se závěry městského soudu o nicotnosti napadených správních rozhodnutí.

[9] Navrhovatel v návrhu na řešení negativního kompetenčního sporu zrekapituloval dosavadní průběh řízení a poukázal na svou argumentaci uvedenou v kasační stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2022, čj. -35.

[10] Podle navrhovatele pokrývá náhradu veškeré újmy, která byla příslušníkovi způsobena, a to včetně újmy nemajetkové. Takový závěr má vyplývat z jeho konstrukce, jež stanoví, že příslušník má po zrušení rozhodnutí o skončení služebního poměru za dobu, po kterou nevykonával službu, nárok na služební příjem ve výši odpovídající průměrnému služebnímu příjmu, aniž připouští jakoukoli kompenzaci prospěchu a způsobené škody, která je typickým znakem úpravy odpovědnosti za majetkovou škodu. Nárok na náhradu přitom vzniká bez ohledu na zavinění. Navrhovatel má za to, že uvedené ustanovení je založeno na preferenci ochrany poškozeného a jeho práv a striktní povinnosti státu odčinit jím způsobenou újmu, jak to požaduje Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 30. 6. 2020, sp. zn. . Pro tento závěr má rovněž svědčit srovnání s pracovněprávní úpravou, podle níž náleží protiprávně propuštěnému zaměstnanci plná náhrada ušlé mzdy, a to bez možnosti snížení až do doby 6 měsíců; teprve poté lze náhradu přiměřeně snížit s přihlédnutím mj. k výdělku, jehož zaměstnanec dosáhl jinde, čímž se pracovněprávní úprava blíží obecné úpravě náhrady za majetkovou škodu. Podle stávající pracovněprávní judikatury (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. , a ze dne 15. 5. 2012, sp. zn. ) nejde o sankční úpravu, ale odčinění újmy, z čehož navrhovatel dovozuje, že jde i o náhradu újmy nemajetkové, protože zaměstnavatelem poskytnutá náhrada v zásadě převyšuje to, oč zaměstnanec v důsledku neplatného rozvázání pracovního poměru přišel ve své majetkové sféře. Žádnou další náhradu nemajetkové újmy nestanoví. Dle navrhovatele jde o jistou obdobu s možností zaměstnance v pracovněprávním vztahu podle , který by za určitých zvláštních okolností mohl uplatňovat náhradu nemajetkové újmy nad rámec toho, co stanoví , a to podle , . Navrhovatel považuje úpravu náhrady nemajetkové újmy v zákoně č. za subsidiární, když kompenzace nemajetkové újmy podle tohoto zákona nad rámec plnění poskytnutého podle , by byla namístě tehdy, pokud by žalobce tvrdil existenci zvláštních okolností, které by citované ustanovení nepokrývalo, např. vydání úmyslně nezákonného rozhodnutí s úmyslem způsobit újmu. Žádné takové okolnosti však nebyly tvrzeny ani prokázány.

[11] Navrhovatel svou argumentací nezpochybňuje závěry Ústavního soudu vyjádřené v jeho nálezu ze dne 30. 6. 2020, sp. zn. , ohledně použitelnosti ve věcech služebního poměru příslušníků ozbrojených sborů, připomíná však, že závěry učiněné Ústavním osudem se výslovně týkají vztahu části sedmé hlavy třetí a úpravy v zákoně č. Argumentace obsažená v nálezu však dle navrhovatele nevylučuje možnost, že v určité dílčí oblasti je právní úprava v zákoně č. komplexní a má zvláštní charakter vůči , což je právě případ náhrady za protiprávní propuštění ze služebního poměru podle , který takovýto speciální charakter má. Ústavní soud se navíc konkrétně tímto ustanovením ve svém nálezu nezabýval.

[12] Znění podle navrhovatele nedává prostor ani k obavě ohledně podjatosti služebního funkcionáře při rozhodování o náhradě újmy za vlastní předchozí nezákonné rozhodnutí, neboť poskytnutí náhrady i její výši stanoví jednoznačně neponechávajíc žádný prostor pro uvážení a zejména proto, že rozhodnutí ve věcech služebního poměru je přezkoumatelné nezávislým soudem.

[13] Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním orgánem a soudem se zvláštní senát řídil následující úvahou:

[14] Podle § 1 odst. 2 zákona o rozhodování některých kompetenčních sporů je negativním kompetenčním sporem spor, ve kterém jeho strany popírají svou pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků. V nyní rozhodované věci popřeli svou pravomoc rozhodnout o nároku žalobce v rozsahu 156 000 Kč Obvodní soud pro Prahu 1 i navrhovatel, jedná se proto o negativní kompetenční spor, k jehož projednání je příslušný zvláštní senát.

[15] V posuzované věci se žalobce domáhá zaplacení částky 156 000 Kč s příslušenstvím jako přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nezákonného rozhodnutí kancléře ve věcech služebního poměru ze dne 21. 12. 2011, čj. 273-110/2011-BIS-6, jímž byl propuštěn ze služebního poměru. Žalobce tedy požaduje náhradu nemajetkové újmy, která mu vznikla v důsledku nezákonného rozhodnutí v řízení vedeném ve věcech služebního poměru.

[16] Otázkou náhrady majetkové a nemajetkové újmy vzniklé v důsledku nezákonného rozhodnutí v řízení vedeném ve věcech služebního poměru se zvláštní senát zabýval v usnesení ze dne 2. 6. 2022, čj. -31, v němž byl nucen odchýlit se od své předchozí rozhodovací praxe (zejména usnesení ze dne 15. 1. 2019, čj. Konf 11/201816, ze dne 19. 6. 2019, čj. Konf 13/201819, a ze dne 13. 11. 2019, čj. Konf 17/201914), podle níž v případech škody způsobené příslušníku ozbrojeného sboru vydáním nezákonného rozhodnutí je k projednání a rozhodnutí příslušný služební funkcionář, a přiklonit se k závěrům nálezu pléna Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2020, sp. zn. , že v předmětné věci je příslušný rozhodnout soud v občanském soudním řízení podle (srov. rovněž usnesení zvláštního senátu ze dne 20. 4. 2021, čj. Konf 11/201783, a ze dne 14. 1. 2022, čj. Konf 11/201864).

[17] Určujícím znakem pro stanovení, zda se jedná o odpovědnost podle , je skutečnost, že činnost příslušníka sboru, kterou vyvíjel při vzniku škody, byla konána při výkonu služby nebo v přímé souvislosti s ním. však nedefinuje, co je výkonem služby. Při aplikaci tohoto pojmu je proto potřeba vycházet z názoru, že za výkon služby se považuje výkon povinností, které vyplývají pro příslušníka sboru ze služebního poměru, výkonu zastávaného služebního místa a rozkazu nebo pokynu vedoucího příslušníka sboru (srov. nález pléna Ústavního soudu sp. zn. , bod 35).

[18] Oproti tomu rozhodování ve věcech služebního poměru je podle názoru Ústavního soudu výkonem veřejné moci. Služební funkcionář podle něj při rozhodování ve věcech služebního poměru vystupuje ve vrchnostenském postavení a rozhoduje o právech a povinnostech příslušníků bezpečnostního sboru; jedná se tak o zvláštní druh správního řízení. Poškozený má proto ústavně zaručené právo obrátit se na soud a tvrdit, že mu byla způsobena újma nezákonným výkonem veřejné moci, tedy právo na zákonné úrovni garantované v intencích d (srov. nález pléna Ústavního soudu sp. zn. , bod 36 a 37).

[19] Předmětná nemajetková újma způsobená žalobci vydáním nezákonného rozhodnutí mu nebyla způsobena při výkonu služby, protože činnost služebního funkcionáře, kterou vyvíjel při vzniku újmy, nebyla konána při výkonu služby nebo v přímé souvislosti s ním. tak na věc nedopadá. V předmětné věci je proto příslušný rozhodnout soud v občanském soudním řízení podle

[20] Zvláštní senát se nemohl zabývat námitkami ohledně existence nároku, neboť nejsou významné pro posouzení pravomoci.

[21] Protože o uplatněném nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy je příslušný vydat rozhodnutí soud, rozhodl zvláštní senát podle § 5 odst. 1 zákona o rozhodování některých kompetenčních sporů, jak je uvedeno ve výroku I. Zvláštní senát podle § 5 odst. 3 zákona o rozhodování některých kompetenčních sporů současně zruší rozhodnutí, kterým strana kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat, ačkoliv podle rozhodnutí zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení v její pravomoci. Zvláštní senát proto současně výrokem II zrušil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. 10. 2019, čj. -165, a odstranil tak překážku věci rozhodnuté.

[22] Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle zákona o rozhodování některých kompetenčních sporů závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní orgány [ ] i soudy. Obvodní soud pro Prahu 1 bude tedy dále pokračovat v řízení vedeném pod sp. zn. v rozsahu nároku na zaplacení částky 156 000 Kč s příslušenstvím z titulu nezákonného rozhodnutí kancléře ve věcech služebního poměru ze dne 21. 12. 2011, čj. 273-110/2011-BIS-6, jímž byl žalobce propuštěn ze služebního poměru.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně 20. prosince 2023

JUDr. Pavel Simon

předseda zvláštního senátu