Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
55 Ad 13/2023 - 52.pdf
PDF · 0 B
No categories available
55 Ad 13/2023 - 52
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou v právní věci
žalobkyně: X
bytem X
proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení
se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5
zastoupený
o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 30.06.2023 č. j. X
takto:
I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v Praze ze dne 30. 6. 2023, č. j. X se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.
II. Žalobkyni se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění:
1. Žalobou podanou k poštovní přepravě dne 1. 9. 2023 se žalobkyně domáhá přezkoumání rozhodnutí žalované shora uvedeného jednacího čísla, kterým Česká správa sociálního zabezpečení zamítla námitky žalobkyně proti rozhodnutí žalované č. j. X ze dne 9. 3. 2023, když toto rozhodnutí bylo současně napadeným rozhodnutím potvrzeno. Námitky byly zamítnuty, neboť u žalobkyně nebyly splněny zákonné podmínky podle § 39 odst. 2 písm. b) a c) zákona o důchodovém pojištění, jestliže podle posudku lékaře OSSZ České Budějovice je žalobkyně nadále invalidní pro invaliditu I. stupně ve smyslu ustanovení § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění, neboť pokles její pracovní schopnosti u ní představuje celkem 45 %.
2. Žalobkyně v žalobě poukázala na svůj zdravotní stav a na zdravotní obtíže kterými trpí. Lékař nebral u žalobkyně v úvahu její neustálé brnění pravé ruky a necitlivost prstů přecházející do křeče. Dále uvedla, že není schopna ujít více než 300 m. Její zdravotní stav byl nesprávně posouzen, neboť splňuje zákonné předpoklady pro invalidní důchod II. stupně, proto navrhuje, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena žalované k dalšímu řízení.
3. Soud řízení doplnil o posudek Posudkové komise ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích, kdy posudková komise v posudku ze dne 1. 11. 2023 stanovila diagnózu s tím, že u žalobkyně se jedná zejména o RS RR formu v léčbě od roku 2011, když poslední ataka byla v listopadu v roce 2021 s postižením DX končetin., když se jedná o postupnou progresi funkčního omezení. Dále o neurogenní močový měchýř s částečným zlepšením urgencí po nasazení léčby v roce 2023, o degenerativní změny C páteře a o úzkostně depresivní syndrom.
4. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR došla k závěru, že se jednalo u žalobkyně o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který omezuje fyzické schopnosti žalobkyně a má vliv na pokles pracovní schopnosti. Rozhodující příčinnou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je roztroušená skleróza RR forma. Manifestovala se formou retrobulbárních neuritid, od roku 2011 byla léčena DMD – Avonex. V počátcích léčby byl stav klasifikován jako EDDS 1,0. I při léčbě DMD došlo k senzomotorickým atakám, přeléčeny infusemi se solumedrolem, stran léčby DMD v r. 2015 změna na Aubagio, pak pro aktivitu v r. 2018 na Gilenya. Při neurologických kontrolách funkční postižení postupně narůstá, dle posledních nálezů již EDSS 4, 5. Zkrátila se docházková vzdálenost, roku 2022 500 m, dle nálezů z roku 2023 300 m (po nasazení Fampyry roku 2023 jen lehce zlepšeno). Během roku 2023 se navíc začala řešit problematika neurogenního močového měchýře, při medikaci mírně zlepšeno (při léčbě bez úniků, menší frekvence nykturie).
5. V platné legislativě je pro hodnocení demyelinizačních onemocnění určena kapitola VI, položka 6 přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. Podle záhlaví této položky je při stanovení míry poklesu pracovní schopnosti třeba zhodnotit stav funkčních systémů – pyramidového, mozečkového, senzitivního, zrakového, kmenového, funkci sfinkterů, schopnost chůze, stání, dopad zjištěných skutečností na celkovou výkonnost. K hodnocení pokročilosti roztroušené sklerózy mozkomíšní se používá Kurtzkeho škála EDSS. Je tedy zřejmé, že se nehodnotí samotná škála EDSS. Rozhodný je nález klinický, samotné nálezy ze zobrazovacích vyšetření (CT, MRI) nejsou pro posudek rozhodné, nálezy z opakovaných MR provedených u žalobkyně tedy nejsou výš ani podrobně citovány. Položka 6b s taxací MPPS 25 – 35 % je určena pro lehké funkční postižení – EDSS 4. Sem patří stavy, kdy je celková výkonnost omezena, pohyblivost zachována, chůze je se sníženým dosahem (cca 500 m), jsou vyjádřeny základní příznaky nebo kombinace více lehčích příznaku (např. lehké parézy dvou končetin, lehké sfinkterové obtíže, okohybné poruchy), některé denní aktivity jsou vykonávány s obtížemi nebo vykonávány s využitím kompenzačních mechanismů a prostředků. Položka 6c s taxací MPPS 50 % je určena pro středně těžké funkční postižení – EDSS 5–6. Sem patří stavy, kdy je zřejmý pokles celkové výkonnosti při běžném zatížení, je přítomna středně těžká porucha motoriky. Žalobkyně je schopna chůze na kratší vzdálenost (cca 300 m), má výrazně sfinkterové poruchy, některé denní aktivity omezeny. Žalobkyně má EDSS 4,5, tedy na hranici uvedených položek, s ohledem na tíži paréz by patřila spíše do položky 6b, s ohledem na schopnost chůze do položky 6c. Sfinkterové obtíže žalobkyně nelze hodnotit jako lehké. S ohledem na skutečnost, že EDSS je horší než u položky 6b, s ohledem na docházkovou vzdálenost a míru sfinkterových potíží komise k hodnocení používá položku 6c a zde danou MPPS 50 %. K datu napadeného rozhodnutí z důvodu zjištěného dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu u žalobkyně poklesla pracovní schopnost o 50 %. PK MPSV dospěla k závěru, že posudkový závěr z posudkových jednání ze dne 21. 1. 2023 a ze dne 12. 6. 2023 ve smyslu uznání prvního stupně invalidity nelze potvrdit. Žalobním námitkám je vyhověno v plném rozsahu. Zhoršení stavu je doloženo nálezem neurologa ze dne 5. 1. 2023, dle tohoto nálezu EDSS 4,5, docházková vzdálenost je 300 m, k tomuto datu komise vztahuje zvýšení stupně invalidity. K datu vydání napadeného rozhodnutí byla invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1955 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb. Šlo o invaliditu druhého stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb.
6. V dané záležitosti soud postupoval podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s.), při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené výroky rozhodnutí soud přezkoumal podle odstavce druhého téhož ustanovení v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.
7. Podle § 39 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění platném od 1. 1. 2010 je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle odst. 2, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. Podle odstavce 3 pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a k předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle odstavce 4 při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnost než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce 69 % a v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též o to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Za zdravotní postižení pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti podle odstavce 5 téhož ustanovení, se považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. Podle odstavce 6 je stabilizovaný zdravotní stav takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, kterému mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti.
8. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou odbornou, tudíž medicínskou, neboť důchod je podmíněn dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu z toho důvodu závisí na odborném lékařském posouzení. Správní soudy nemohou učinit úsudek o této otázce samy. To vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, kdy posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí. To za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Ty jsou vybaveny oprávněním k posuzování poklesu pracovní schopnosti a k zaujmutí posudkových závěrů o invaliditě (vznik, trvání, zánik). Posudkové řízení proto představuje specifickou formu správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Posudková činnost vyžaduje vedle odborných lékařských znalostí zároveň znalosti z oboru posudkového lékařství. Soud tyto posudky hodnotí jako každý jiný důkaz ve smyslu § 77 odst. 2 s.ř.s. a u posudku se zabývá otázkou úplnosti, přesvědčivosti posudku, který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi a bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr musí být zdůvodněn, avšak nemůže být soudem měněn v důsledku toho, že soud nemá potřebné odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí.
9. Soud tedy zdravotní stav žadatele o invalidní důchod neposuzuje a nepřezkoumává. Ověřuje pouze, zda je posudek úplný a přesvědčivý. Zároveň se zabývá správností posudku a případně otázkou řádného složení komise. Bere přitom v úvahu, že úloha posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí se opírá o stanovenou zákonnou úpravu. Komise jednají ve složení předseda, tajemník a vždy ještě alespoň jeden přísedící odborný lékař klinického oboru. Posudkový závěr se přijímá komisionálně. Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že posudková komise se musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, zvláště pak s těmi, které posuzovaná osoba namítá a musí své posudkové závěry náležitě a srozumitelně odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav byl posouzen komplexně na základě úplné zdravotnické dokumentace a s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. Posudek vypracovaný posudkovou komisí v rámci tohoto soudního řízení uvedené podmínky splňuje.
10. Krajský soud při rozhodování vycházel ze skutkového stavu zjištěného ze správních spisů žalované, zejména z doplnění dokazování posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích ze dne 1. 11. 2023, dle něhož jde u žalobkyně o invaliditu druhého stupně, jestliže pokles její pracovní schopnosti představuje 50 % od 5. 1. 2023.
11. Napadené rozhodnutí proto bylo vydáno v rozporu s § 39 odst. 1, 2 zákona o důchodovém pojištění, a proto soud napadené rozhodnutí zrušil podle § 78 odst. 1 s.ř.s. a věc vrátil žalované k dalšímu řízení, neboť žalobkyně splňuje zákonné předpoklady pro dávku ve formě invalidního důchodu druhého stupně.
12. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., kdy žalobkyně byla v řízení úspěšná, ovšem v souvislosti s tímto řízením žalobkyni žádné náklady řízení nevznikly, proto jí nebyla náhrada nákladů řízení přiznána.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
České Budějovice 27. listopadu 2023
Mgr. Helena Nutilová v. r.
samosoudkyně
Shoda s prvopisem: J. M.