Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 Azs 146/2023 - 35

- 36

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Kaniové a soudců Ivo Pospíšila a Michala Bobka v právní věci žalobce: B. A., zastoupen Mgr. Markem Čechovským, advokátem se sídlem Opletalova 25, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 1. 2021, č. j. OAM928/ZAZA11ZA172019, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 6. 2023, č. j. ,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 4 114 Kč, a to ve lhůtě do 30 dnů od nabytí právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupce, advokáta Mgr. Marka Čechovského.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 29. 1. 2021, č. j. OAM928/ZAZA11ZA172019 (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalobci na základě jeho žádosti udělil doplňkovou ochranu na dobu 36 měsíců dle , o azylu (dále jen „ “), neudělil mu ale mezinárodní ochranu dle , a . Žalovaný napadené rozhodnutí v části o neudělení mezinárodní ochrany odůvodnil tím, že neexistuje strach z pronásledování žalobce orgány domovského státu za údajnou účast v hnutí Hizmet (dále také jako skupina FETÖ nebo Güllenovo hnutí). I v případě, že státní orgány vedou s podezřelými soudní řízení, nedochází vždy automaticky k jejich odsouzení. V části rozhodnutí o udělení doplňkové ochrany uvedl, že rozumí žalobcově obavě z toho, že případ nebude vzhledem k jeho minulosti vojáka řádně vyšetřen. Během řízení v zemi původu by mu mohla hrozit závažná újma a mohl by být terčem ponižujícího jednání.

[2] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného v části o neudělení mezinárodní ochrany žalobou podanou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), který jí vyhověl, rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Ztotožnil se s jeho názorem, že rozhodnutí je vnitřně rozporné. Žalovaný dostatečně nezdůvodnil, proč stejnou okolnost (hrozbu pronásledování a trestního stíhání v zemi původu) posoudil v případě neudělení azylu jako nedůvodnou a při posuzování doplňkové ochrany dal žalobci za pravdu v tom, že nelze vyloučit, že by v zemi nemusel mít možnost se úspěšně bránit při prověřování jeho domnělého členství ve skupině FETÖ. Žalovaný řádně nevysvětlil neudělení mezinárodní ochrany (zejména dle § 12 písm. b), ani to, z jakého důvodu je na místě žalobci udělit pro tyto důvody doplňkovou ochranu a azyl již nikoli. Závěrem městský soud žalovanému vytkl nedůsledný postup při práci s listinnými důkazy obsaženými ve správním spisu.

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalobce

[3] Proti rozsudku městského soudu podal žalovaný (stěžovatel) kasační stížnost podle , d) , (dále jen „ “).

[4] Stěžovatel v kasační stížnosti uvedl, že je rozsudek městského soudu nepřezkoumatelný a vyjádřil svůj nesouhlas s jeho závěry ohledně nedůsledného odůvodnění neudělení mezinárodní ochrany podle . Žalobce dle něj během správního řízení nesdělil žádné skutečnosti ohledně své politické aktivity či pronásledování, které by odůvodnily aplikaci tohoto zákona a neshledal ani důvody pro využití zákona. Nesouhlasil ani s tím, že by jeho rozhodnutí mělo být nepřezkoumatelné.

[5] Ke kasační stížnosti se vyjádřil žalobce, který rozporoval závěry stěžovatele v tom, že nejsou splněny důvody pro udělení mezinárodní ochrany dle , státní orgány žalobce pokládají za člena pronásledovaného politického hnutí a vyvozují z toho důsledky.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

[6] Kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a jedná se o kasační stížnost, která je ve smyslu přípustná.

[7] Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti ve věcech, v nichž před krajským (městským) soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, je její přijatelnost. Kasační stížnost je podle přijatelná tehdy, pokud svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Podrobněji se podstatou institutu přijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud zabýval v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. , č. 933/2006 Sb. NSS, v němž dovodil, že o přijatelnou kasační stížnost se může jednat v následujících typových případech: 1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; 2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; 3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; 4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského (městského) soudu shledáno zásadní pochybení. Stěžovatel přijatelnost své kasační stížnosti nijak neodůvodnil.

[8] Kasační stížnost je nepřijatelná.

[9] Rozsudek městského soudu je přezkoumatelný a náležitě odůvodněný (srov. rozsudky ze dne 4. 12. 2003, č. j. , č. NSS nebo ze dne 29. 7. 2004, č. j. ), přičemž závěry v něm obsažené se nikterak nevymykají z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího správního soudu. Jediná námitka, kterou stěžovatel vznáší, je pochybení městského soudu při hodnocení správnosti a přezkoumatelnosti stěžovatelových závěrů o neudělení mezinárodní ochrany. Tu lze podřadit pod důvod přijatelnosti kasační stížnosti, který spočívá v zásadním pochybení krajského (městského) soudu; tuto vadu rozsudku Nejvyšší správní soud neshledal. Městský soud naopak postupoval zcela v souladu s níže rekapitulovanou judikaturou kasačního soudu.

[10] Pokud stěžovatel tvrdí, že žalobce nemohl mít důvodnou obavu z pronásledování v zemi původu, jelikož nebyl nikdy politicky angažován, tak k této otázce již Nejvyšší správní soud ve své judikatuře opakovaně potvrdil, že při posuzování otázky, zda má žadatel odůvodněný strach z pronásledování, není důležité, zda žadatel skutečně zastává rasové, náboženské, národnostní, sociální nebo politické charakteristické rysy, které vedou k pronásledování , jestliže původce pronásledování tyto rysy žadateli připisuje. Toto konstatoval ve vztahu k otázce zastávání politických názorů (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 8. 2008, č. j. ) i otázce náboženských postojů (srov. rozsudek ze dne 29. 5. 2014, č. j. ). Tato judikatura plně odpovídá čl. 10 odst. 2 kvalifikační směrnice: „Při posuzování otázky, zda má žadatel odůvodněnou obavu z pronásledování, není důležité, zda žadatel skutečně má rasové, náboženské, národnostní, sociální nebo politické charakteristické rysy, které vedou k pronásledování, jestliže původce pronásledování tyto rysy žadateli připisuje.“. Obdobné stěžovateli správně připomněl již městský soud.

[11] Vznášíli stěžovatel námitku dostatečnosti vedeného dokazování, tak k tomu kasační soud uvádí, že se otázkou zjišťování skutkového stavu v řízení o mezinárodní ochraně ve své judikatuře opakovaně zabýval (srov. např. rozhodnutí ze dne 20. 11. 2003, č. j. , ze dne 18. 12. 2003, č. j. , ze dne 17. 6. 2004, č. j. , ze dne 25. 10. 2004, č. j. , ze dne 21. 12. 2005, č. j. , ze dne 13. 8. 2008, č. j. , ze dne 27. 1. 2009, č. j. ). Dostatečností podkladů pro vydání rozhodnutí o udělení či neudělení mezinárodní ochrany podle se zabýval například v rozsudku ze dne 31. 7. 2008, č. j. , ze dne 20. 7. 2022, č. j. , č. 4385/2022 Sb. NSS, ze dne 30. 9. 2008, č. j. , č. 1749/2009 Sb. NSS, či ze dne 31. 5. 2017, č. j. ).

[12] Ohledně dokazování azylového příběhu Nejvyšší správní soud odkazuje rovněž na rozsudek ze dne 21. 12. 2005, č. j. , v němž uvedl, že „(...) není povinností žadatele o azyl, aby pronásledování své osoby prokazoval jinými důkazními prostředky než vlastní věrohodnou výpovědí. Je naopak povinností správního orgánu, aby v pochybnostech shromáždil všechny dostupné důkazy, které věrohodnost výpovědí žadatele o azyl vyvracejí či zpochybňují“. V rozsudku ze dne 27. 3. 2008, č. j. , pak soud dodal: „Zásada tzv. materiální pravdy má v řízení o udělení azylu svá specifika spočívající v pravidelné nedostatečnosti důkazů prokazujících věrohodnost žadatelových tvrzení. Je však na správním orgánu, aby prokázal či vyvrátil pravdivost žadatelových tvrzení, a to buď zcela nevyvratitelně zjištěním přesných okolností vážících se na stěžovatelova tvrzení, anebo alespoň s takovou mírou pravděpodobnosti, která nevyvolává zásadní pochybnosti o správnosti úsudku správního orgánu.“ Městský soud shledal v dokazování stěžovatele nesrovnalosti, které mohly mít vliv až na přezkoumatelnost jeho rozhodnutí; ty mu relevantním způsobem vytkl. Soud nepochybil, ani pokud rozhodnutí žalovaného v napadené části zrušil a věc mu vrátil zpět k dalšímu řízení.

IV. Závěr a náklady řízení

[13] Nejvyšší správní soud tedy neshledal existenci důvodů přijatelnosti kasační stížnosti; nepřikročil proto k podrobnému věcnému přezkumu kasačních námitek stěžovatele a kasační stížnost odmítl jako nepřijatelnou podle

[14] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti soud rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s , větou první, ve spojení s (k aplikaci tohoto ustanovení namísto srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 3. 2021, č. j. , č. 4170/2021 Sb. NSS). Stěžovatel v řízení úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Úspěšný žalobce má nárok na náhradu nákladů řízení, přičemž byl v řízení zastoupen advokátem. Náhradu nákladů žalobci tak tvoří odměna jeho advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření ke kasační stížnosti) ve výši 3 100 Kč [ ., a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů]. K tomu je třeba připočíst 300 Kč paušální náhradu hotových výdajů ( advokátního tarifu). Nejvyšší správní soud zjistil, že zástupce žalobce je současně plátce DPH, a proto se v souladu s zvyšuje odměna o tuto daň ve výši 21 %. Stěžovatel je částku 4 114 Kč povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce, advokáta Mgr. Marka Čechovského, ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 3. října 2023

Lenka Kaniová

předsedkyně senátu