Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

57 Af 1/2023 - 41

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Heleny Nutilové, a soudců JUDr. Terezy Kučerové a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci

žalobce: X, IČO: X

sídlem X

zastoupen Doucha Šikola advokáti s. r. o., IČO: 04442687

se sídlem Mezibranská 579/7, 110 00 Praha

proti

žalovanému: Generální ředitelství cel,

se sídlem Budějovická 1387/7, 140 96 Praha 4

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 11. 2022, č. j. 47236-2/2022-900000-319,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

odůvodnění:

I. Vymezení věci a shrnutí žaloby

1. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud”) obdržel dne 9. 1. 2023 žalobu, kterou se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 11. 2022,

č. j. 47236-2/2022-900000-319, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutím Celního úřadu pro Jihočeský kraj – platební výměr na daň ze zemního plynu a dalších plynů za zdaňovací období březen 2022 ze dne 29. 7. 2022, č. j. 100583/2022-520000-32.3,

a platební výměr na daň ze zemního plynu a dalších plynů za zdaňovací období duben 2022 ze dne 29. 7. 2022, č. j. 100590/2022-520000-32.3, a napadená rozhodnutí potvrdil.

2. Žalobce předně namítá nezákonnost napadeného rozhodnutí a jemu předcházejících platebních výměrů z důvodu nesprávného výkladu příslušných ustanovení , o stabilizaci veřejných rozpočtů (dále „“), především části 45. a jeho změn, což vede v důsledku k nezákonnému zásahu žalovaného do vlastnického práva žalobce.

3. Žalobce v žalobě uvádí, že daně jsou významným zásahem do vlastnického práva,

a proto je potřeba v případě nejednoznačného ustanovení zákona postupovat podle interpretačního principu in dubio mitius, tj. vykládat právní předpisy v oblasti daní v pochybnostech mírněji, tedy ve prospěch daňového subjektu – žalobce. Toto své tvrzení žalobce podkládá judikaturou, a to rozsudkem Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 14.7.2005, č. j. –44, a nálezem Ústavního soudu ze dne 15. 12. 2003, sp. zn. .

4. Žalobce v žalobě namítá, že v posuzované věci se jedná o výklad ustanovení o osvobození od daně ze zemního plynu a jiných plynů ( části 45. , o stabilizaci veřejných rozpočtů (dále „“)) a o výklad legislativní změny spočívající ve zrušení

části 45. od 1. ledna 2021.

5. Žalobce shrnuje, že platnost právní úpravy zmiňovaného byla navázána na Evropskou komisí notifikovaný program veřejné podpory pohonných hmot užívaných v dopravě, která skončila 31. 12. 2020. Od 1. ledna roku 2021 byl proto zrušen

i části 45. , což však podle žalobce nemělo mít vliv na osvobození bioplynu používaného v kogenerační jednotce od daně. To je dáno podle žalobce tím, že ustanovení, „podle kterého dani z bioplynu nepodléhá bioplyn použitý v kogenerační jednotce pro výrobu elektřiny,

při níž vzniká jako vedlejší produkt teplo“, se nijak nezměnilo. Odůvodnění žalovaného, že povinnost podrobit se dani vznikla zrušením části 45. od 1. ledna 2021, je podle žalobce dezinterpretací úmyslu zákonodárce, a tedy i nezákonným zásahem do vlastnického práva žalobce. Zmiňované ustanovení části 45. podle žalobce nikdy nebylo určeno k osvobození od daně bioplynu určeného do kogenerační jednotky, ale pro bioplyn určený jako náhrada tradičních pohonných hmot pro dopravu na bázi ropy. Žalovaný „tedy změnil svůj postup v neprospěch daňových subjektů na základě legislativní změny, kterou zákonodárce provedl s jiným úmyslem, který změnu správní praxe neodůvodňuje.“

6. Žalobce namítá, že podle výkladového stanoviska Energetického regulačního úřadu

č. 1/2013 ze dne 3. 4. 2013 jsou bioplynové stanice považovány za výrobny elektřiny z bioplynu. Výroba elektřiny spalováním bioplynu je od daně osvobozena, přičemž teplo zde vzniká pouze jako odpadní produkt a není možné jeho vznik nijak technologicky odbourat. Také z tohoto důvodu se žalobce domnívá, že není povinen k dani z bioplynu spotřebovaného při vzniku sekundárního produktu (tepla), neboť bioplyn spotřebovaný záměrně k výrobě primárního produktu – elektřiny, je od daně osvobozen.

7. Žalobce následně reagoval na vyjádření žalovaného replikou, ve které namítl, že podle

čl. 14 odst. 1 písm. a) Směrnice Rady 2003/96/ES ze dne 27. října 2003,

kterou se mění struktura rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny (dále jen „Směrnice 2003/96/ES“) jsou členské státy povinny uplatnit

režim osvobození od daně pro energetické produkty používané pro výrobu elektřiny,

a podle čl. 15 odst. 1 písm. c) Směrnice 2003/96/ES mohou členské státy uplatňovat plné osvobození pro energetické produkty používané pro kombinovanou výrobu elektřiny a tepla. Podle bodu 25 preambule Směrnice 2003/96/ES navíc: „Preferenční zacházení může být poskytnuto zejména kombinované výrobě tepla a elektrické energie a s cílem podpořit využití alternativních zdrojů energie i obnovitelným formám energie.“ Z toho žalobce dovozuje, že praxe Celních úřadů do 31. 12. 2020 byla zcela v souladu s textem i účelem příslušných ustanovení Směrnice 2003/96/ES, když Česká republika jakožto členský stát může podle čl. 15 Směrnice 2003/96/ES uplatňovat plné osvobození pro energetické produkty používané pro kombinovanou výrobu elektřiny a tepla. Podle žalobce však žalovaný bez jakéhokoli relevantního či závažného důvodu od 1. 1. 2021 změnil stávající správní praxi.

Zrušení části 45. takovým (relevantním či závažným) důvodem není, „protože se týkalo pouze bioplynu použitého v dopravě.“

II. Vyjádření žalovaného

8. Ve vyjádření k žalobě žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí s tím, že zcela setrvává na svém právním posouzení věci, a navrhl žalobu zamítnout.

9. Žalovaný ve vyjádření uvádí, že ve svém rozhodnutí vychází pouze ze znění zákona,

nikoli z žalobcem namítané libovůle. Určení, zda je plyn předmětem daně či je od daně osvobozen, žalobce učinil na základě a části 45. , podle nichž je předmětem daně plyn používaný pro výrobu tepla ( části 45. ) a plyn určený k pohonu stacionárních motorů ( části 45. ). Od daně je pak osvobozen plyn použitý k výrobě elektřiny ( části 45. ) nebo určený pro kombinovanou výrobu elektřiny a tepla, pokud je teplo určeno k vytápění domácností ( části 45. ). V právě posuzovaném případě k vytápění domácností nedochází. Z toho žalovaný dovozuje, že v případě, kdy „nedochází k dodání tepla domácnostem, lze osvobodit pouze tu část plynu, která byla použita k výrobě elektřiny v rámci kombinované výroby elektřiny (tedy z poměrové části spotřebovaného plynu), případně plyn, jehož způsob užití splňuje podmínky osvobození dle “ části 45. , tj. plyn určený k použití v podniku či výrobně, kde byl vyroben, pro výrobu či zpracování plynu.

10. Žalovaný souhlasí s žalobcem, že sedmý odstavec byl do části 45. přidán za účelem zapracování Směrnice 2003/96/ES, nicméně se neztotožnil s námitkou, že jeho odstranění nemá vliv na osvobození bioplynu od daně, neboť v období od 1. ledna 2008

do 30. října 2009 a od 1. ledna 2021 do současnosti „neobsahoval žádné ustanovení, na jehož základě by bylo možné dospět k závěru, že od daně může být bezpodmínečně osvobozen veškerý bioplyn spotřebovaný v rámci kombinované výroby elektřiny a tepla“ a doplňuje k tomu, že „[s]ám žalobce své tvrzení v této věci vznáší bez jakéhokoli odkazu na konkrétní právní úpravu.“

11. Důvodem, proč v období platnosti části 45. , tj. od 31. října 2009

do 31. prosince 2020, byl bioplyn určený ke kombinované výrobě elektřiny a tepla osvobozen od daně, je aplikace žalobcem dovolávaného interpretačního principu in dubio mitius na znění části 45. , u něhož byl vzhledem k možné širší interpretaci správcem daně „zvolen vstřícný přístup a ustanovení bylo dlouhodobě vykládáno nad rozsah primárního záměru předpisů Evropské unie šířeji, a to zejména s ohledem na skutečnost, že se v případě kogeneračních jednotek taktéž jedná o motor, byť stacionární. Daň proto nebyla dotčeným subjektům (oproti striktnější úpravě práva Evropské unie) do konce roku 2020 vyměřována.“

12. K námitce vzniku tepla jakožto odpadního produktu, který nelze při výrobě elektřiny nijak odbourat, tedy není primárním produktem, a tudíž na plyn dopadá osvobození od daně

dle a c) části 45. , žalovaný uvedl, že „kogenerační jednotka je zařízením, jehož účelem je kombinovaná výroba elektrické energie a tepla, tedy zařízením, které není určeno výhradně k výrobě elektřiny, nýbrž užívaným též s cílem vyrobit teplo.“ Žalovaný tak odmítá, že by teplo v tomto případě bylo jen nechtěným odpadem při výrobě elektřiny. Vzhledem k tomu, že kogenerační jednotka je přímo určena mimo jiné k výrobě tepla, je potřeba poměrnou část plynu do ní dodávaného považovat za plyn přímo určený k výrobě tepla. Zákon takový plyn osvobozuje od daně, pokud je tento plyn užitý k výrobě plynu v prostorách provozovny

( části 45. ) nebo jsou teplem vyrobeným v kogenerační jednotce vytápěny domácnosti ( části 45. ). Žalovaný má za to, že z citovaných ustanovení lze v daném případě aplikovat pouze osvobození podle části 45. , a to pouze na plyn spotřebovaný k ohřevu fermentačních nádrží, což je pouze díl z části plynu spotřebovaného v kogenerační jednotce k výrobě tepla. Poté je od daně

plně osvobozena na základě b) části 45. část plynu spotřebovaná

k výrobě elektřiny. Nicméně zbylý díl z části plynu spotřebovaného na výrobu tepla,

kterým se však nevytápí ani již zmíněné fermentační nádrže ani jakákoli domácnost,

dani podléhá, protože je použit na výhřev jiných objektů, zde dvou kravínů, a to na základě části 45. – předmětem daně je plyn použitý na výrobu tepla bez ohledu na způsob spotřeby tepla.

13. K námitce žalobce, že Česká republika jakožto členský stát může podle čl. 15 Směrnice 2003/96/ES uplatňovat plné osvobození pro energetické produkty používané pro kombinovanou výrobu elektřiny a tepla, žalovaný považuje za podstatné zdůraznit, že žalobce zde úmyslně vynechal část ustanovení čl. 15 Směrnice 2003/96/ES,

který zní: nebo částečné osvobození od daně nebo sníženou úroveň zdanění. Taktéž upozorňuje na skutečnost, že osvobození od daně je Směrnice 2003/96/ES pouze umožněno, nikoli vyžadováno. Navíc tato možnost osvobození od daně je v národní úpravě zakotvena právě v části 45. , která plyn určený k výrobě tepla osvobozuje od dně, bude-li teplo využito k vytápění domácností.

III. Skutková zjištění a právní hodnocení věci krajským soudem

14. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu

( , , ve znění pozdějších předpisů

(dále jen „“)), a v rámci vypořádání se s námitkami žalobce platné znění zákona porovnal s již neplatným zněním, na které se žalobce ve své žalobě a následné argumentaci opakovaně odkazoval.

15. Žaloba není důvodná.

16. Předmětem daně z plynu podle části 45. byl v rozhodném období „plyn uvedený pod kódy nomenklatury 2711 11,2711 21, 2711 29 a 2705:

a) určený k použití, nabízený k prodeji nebo používaný pro pohon motorů nebo pro jiné účely, s výjimkou plynu uvedeného v písmenech b) a c),

b) určený k použití, nabízený k prodeji nebo používaný pro výrobu tepla bez ohledu na způsob spotřeby tepla (dále jen „výroba tepla“), nebo

c) určený k použití, nabízený k prodeji nebo používaný

1. pro stacionární motory,

2. v souvislosti s provozy a stroji používanými při stavbách, stavebně inženýrských pracích a veřejných pracích, nebo

3. pro vozidla určená k používání mimo veřejné cesty nebo pro vozidla, která nejsou schválená k používání převážně na veřejných silnicích.“

17. Toto ustanovení bylo již opakovaně Nejvyšším správním soudem vyloženo (srovnej

rozsudek ze dne 30. 11. 2010, č. j. -61, rozsudek ze dne 15. 10. 2015,

č. j. -44) tak, že „[z]ákon o dani z plynu rozděluje předmět daně do tří kategorií,

které se liší podle účelu využití plynu. Tyto kategorie jsou následně zdaňovány odlišnými sazbami upravenými v § 6 odst. 2 zákona o dani z plynu. Dovětek „s výjimkou plynu uvedeného v písmenech b) a c)“ uvedený pod písmenem a) nelze vyložit tak, že písmena b) a c) představují výjimku nepodléhající dani, tedy že vylučuje užití zemního plynu upravené v písm. b) a c) z předmětu daně. Spojení s výjimkou je třeba vyložit v úzké vazbě na jiné účely než pro pohon motorů. Ve skutečnosti proto vůbec nejde o stanovení výjimek z předmětu daně, ale o to, že zákonodárce se rozhodl dvě skupiny z oněch jiných účelů v textu zákona výslovně stanovit, aby nevznikaly pochybnosti, zda použití, nabízení k prodeji resp. používání zemního plynu (v tomto případě) pro výrobu tepla je či není předmětem daně.“ (rozsudek ze dne 30. 11. 2010, č. j. -61)

18. Druhý zmiňovaný rozsudek NSS (č. j. -44) tento výklad plně přejímá

a dále doplňuje, že část 45. s účinností od 1. 1. 2008 upravila zdanění zemního plynu a některých dalších plynů v návaznosti na Směrnici 2003/96/ES, jejímž cílem je stanovit minimální úrovně zdanění pro energetické produkty za účelem řádného fungování vnitřního trhu Evropské unie a současně dostát požadavkům na ochranu životního prostředí dle Kjótského protokolu. Směrnice 2003/96/ES v článku 2 bodu 4. stanoví, na které případy použití energetických produktů se tato směrnice neuplatní, a v dalších ustanoveních směrnice upravuje případy, ve kterých členské státy osvobodí od daně určité způsoby využití energetických produktů ( směrnice) a ve kterých členské státy mohou osvobodit

od daně či snížit úroveň daně při určitých způsobech využití energetických produktů

(čl. 15 této směrnice). „Ustanovení § 8 odst. 1 zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů, část čtyřicátá pátá, upravující osvobození od daně transponuje (některá) uvedená ustanovení směrnice 2003/96/ES.

Ustanovení § 8 odst. 1 písm. g) zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů přejímá výluku z působnosti směrnice stanovenou v článku 2 bodu 4. písm. b), první odrážka, které stanoví, že směrnice 2003/96/ES se nevztahuje na energetické produkty používané pro jiné účely než jako pohonné hmoty nebo paliva

[pozn. v anglické verzi „as motor fuels or as heating fuels“, ve francouzské verzi „ceux de carburant

ou de combustible“].“ NSS v citovaném rozsudku dále výslovně uvádí, že „je tedy rozlišováno trojí použití zemního plynu, a sice jeho použití jako pohonné hmoty (pro pohon motorů), jako paliva (jako topného média, resp. za účelem spalování k získání tepla pro další využití) a jako produktu užitého k jiným účelům, než jsou předchozí dva zmíněné (např. jako surovina/složka přímo v chemické reakci, při které může

příp. i vzniknout vedlejší, tzv. technologické teplo).“ Zároveň NSS poukazuje na rozdílné zdanění plynu při jednotlivých variantách jeho použití.

19. Zmiňovaný části 45. vyjmenovává konkrétní případy, kdy je plyn osvobozen

od daně. Pro posouzení daného případu je důležité uvést znění odst. 1 písm. b) a c),

odst. 4 a znění v rozhodném období již neplatného odst. 7.

20. Podle ustanovení části 45. (platného od 1. 1. 2008) od daně je osvobozen plyn určený k použití, nabízený k prodeji nebo použitý k výrobě elektřiny.

21. Dále dle části 45. (platného od 1. 1. 2008) od daně je osvobozen plyn určený k použití, nabízený k prodeji nebo použitý pro kombinovanou výrobu elektřiny a tepla v generátorech s minimální stanovenou účinností podle zvláštního právního předpisu, pokud je teplo z kombinované výroby elektřiny a tepla dodáváno domácnostem.

(podtržení doplněno soudem)

22. Znění části 45. (platného od 1. 1. 2008) zakotvuje, že od daně je osvobozen plyn použitý při výrobě nebo zpracování plynu a výrobků, které jsou předmětem daně z minerálních olejů a daně z pevných paliv v prostorách podniku, ve kterém byl tento plyn vyroben. Toto osvobození od daně se však nevztahuje na spotřebu plynu pro účely nesouvisející s výrobou nebo zpracováním uvedených výrobků, zejména pak pro pohon vozidel.

23. Podle části 45. (platného od 31. října 2009 do 31. prosince 2020) od daně je osvobozen bioplyn určený k použití, nabízený k prodeji nebo použitý pro pohon motorů uvedený pod kódem nomenklatury 2711 29.

24. Z uvedeného vyplývá, že v obecné rovině je předmětem daně plyn určený k pohonu motorů, a to i stacionárních, a plyn určený k výrobě tepla ( části 45. ). Výjimkou z toho

je plyn určený k výrobě elektřiny ( odst. odst. 1 písm. b) části 45. ), plyn spotřebovaný v kogenerační jednotce, která kombinovaně vyrábí elektřinu a teplo,

pod podmínkou, že je toto teplo následně dodáváno domácnostem ( části 45. ), a plyn spotřebovaný v místě výroby k výrobě dalšího plynu např. ohřevem fermentačních nádrží ( části 45. ). Vedle toho byl v určitém období, nikoli však od samého začátku platnosti části 45. , od daně osvobozen i plyn s kódem nomenklatury 2711 29, tj. bioplyn, určený k pohonu motorů. Primárním úmyslem zákonodárce tak nebylo plošné osvobození bioplynu od daně. Osvobození od daně u bioplynu, a to pouze v některých, zákonem vyjmenovaných případech, je tak pouhou reakcí na nutnost implementace Směrnice 2003/96/ES do českého právního řádu.

Tudíž i žalobcova námitka ohledně odlišného úmyslu zákonodárce, než je výklad a praxe žalovaného, je naprosto lichá.

25. Námitka žalobce, že legislativní změna v podobě odstranění části 45.

nemá vliv na povinnost podrobit dani bioplyn vyrobený v provozovně a užitý k výrobě

tepla, je tak na základě výše uvedeného v tomto konkrétním případě zcela nedůvodná.

Jak bylo již zmíněno, jen v období od 31. října 2009 až do 31. prosince 2020, tedy po dobu platnosti části 45. , byl bioplyn určený k pohonu motorů osvobozen od daně, a to pouze z důvodu možného dvojího výkladu znění části 45. . Žalovaný proto aplikoval interpretační princip in dubio mitius a osvobození bioplynu vztáhl

i ke kogenerační jednotce, která je také poháněna motorem, ač stacionárním, jenž je jinak

dle . části 45. předmětem daně. Nicméně zrušením předmětného sedmého odstavce odpadl možný dvojí výklad, a tedy i možnost aplikovat

interpretační princip in dubio mitius. Žalovaný tak nezměnil samovolně výklad zákona a nejedná se ani o žádný nepředvídatelný postup či právem neaprobovaný zásah do vlastnictví žalobce bez zákonného opodstatnění. Žalobcem uváděný nález Ústavního soudu

ze dne 23. 1. 2008, č. j. -1, pojednávající o možnosti změny ustálené právní praxe jen na základě závažného a principiálního důvodu, tak nebyl nijak porušen.

Změna zákona nutně vyvolala i změnu právní praxe, neboť pro plošné osvobození od daně nebyl žádný zákonný důvod.

26. K tvrzení žalobce ohledně Výkladového stanoviska Energetického regulačního úřadu

ze dne 3. 4. 2023, č. 1/2013, který má podle žalobce stanovovat, že „jsou bioplynové stanice považovány za výrobny elektřiny z bioplynu“, krajský soud uvádí následující. Výkladové stanovisko č. 1/2013 se zabývá výkladem ustanovení bodu 1.8 Cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 4/2012 ze dne 26. 11. 2012, kterým se stanovuje podpora pro podporované zdroje energie (dále jen „cenové rozhodnutí“). Dále Energetický regulační úřad (dále jen „ERÚ“) ve stanovisku k cenovému rozhodnutí specifikuje nedílné podmínky pro určení samostatných výroben elektřiny spalováním bioplynu a další problematiku týkající se změn výrobních zdrojů a kogeneračních jednotek v bioplynových stanicích a uplatňování technologické vlastní spotřeby elektřiny z obnovitelných zdrojů. Citované tvrzení žalobce, že bioplynová stanice je výrobnou elektřiny, je tak zavádějící, neboť stanovisko ERÚ vychází z toho, že bioplynové stanice vyrábějí elektrickou energii, ale již nikde nedefinuje,

že se považují čistě za elektrárny, a nemohou mít i jiné funkce (např.: funkci teplárny v případě, že vyrábějí i teplo, kterým vyhřívají další objekty).

27. Žalobce dále namítá, že kogenerační jednotka vyrábí jakožto primární výrobek elektřinu, a proto je plyn v ní spálený osvobozen od daně. Teplo, které u toho vzniká, je pouze sekundárním produktem, de facto odpadem, který nelze technologicky nijak odbourat.

Krajský soud by v případě, že by teplo bylo jakožto odpadní produkt pouze likvidováno

bez dalšího využití, s žalobcem plně souhlasil. Nicméně v posuzovaném případě je situace

zcela odlišná. Teplo se dále využívá k výhřevu dalších objektů (fermentačních nádrží a dvou kravínů), tudíž je potřebné, aby vznikalo nejen v množství tzv. technického tepla jakožto

sekundárního produktu při výrobě elektřiny, ale ve větším, dostatečném množství potřebném k výhřevu uvedených objektů. K tomu je nutně použita i část plynu spálená v kogenerační jednotce – stroji schopném generovat jak elektřinu, tak i teplo, a to v potřebném a regulovatelném množství, čistě za účelem generování tepla, a tudíž na tento plyn

(tu jeho část určenou čistě ke vzniku tepla) dopadají ustanovení zákona (konkrétně např. části 45. ).

28. Žalobcova námitka, že bioplyn spotřebovaný v kogenerační jednotce je plně osvobozen od daně je tak na základě výše popsaného zcela neopodstatněná. Krajský soud poznamenává, že na daný případ nelze aplikovat ani jiné ustanovení části 45. , neboť ustanovení odst. 1 písm. b) osvobozující výrobny elektřiny byl v předchozím odstavci tohoto odůvodnění z aplikace částečně vyloučen, neboť v kogenerační jednotce cíleně vzniká i teplo a na něj tuto výjimku uplatnit nelze. Ustanovení odst. 1 písm. c) je taktéž vyloučeno,

protože fermentační nádrže ani kravín zcela jednoznačně nelze považovat za domácnosti.

29. V žalobcově případě je tak z daňových důvodů nutné použitý bioplyn rozdělit na tři části,

a to na plyn použitý 1) k výrobě elektřiny, 2) k výrobě tepla určeného k výhřevu fermentačních nádrží, tzn. jedná se o plyn použitý k výrobě dalšího bioplynu v témže podniku ve smyslu části 45. , a 3) k výhřevu dvou kravínů. Plyn zmíněný v prvním a druhém případě je od daně osvobozen ( a odst. 4 části 45. ), ale třetí část plynu, tj. plyn vyrábějící teplo k výhřevu kravínů, podle části 45. dani podléhá. Výpočet velikosti objemu třetí části plynu je detailně popsán

v odst. č. 24 odůvodnění napadeného rozhodnutí.

30. K námitce žalobce, že „[č]lenské státy navíc mohou podle čl. 15 uplatňovat plné osvobození pro energetické produkty používané pro kombinovanou výrobu elektřiny a tepla“, (zvýraznění doplněno soudem) krajský soud uvádí, že žalovaný správně ve svém vyjádření poukázal na žalobcovo neuvedení druhé části ustanovení čl. 15 odst. 1 písm. c) Směrnice 2003/96/ES, které uvádí i možnost pouhého částečného osvobození či použití snížené úrovně zdanění.

Zároveň žalovaný správně poukazuje na skutečnost, že na rozdíl od povinnosti uvedené

v čl. 14 téže směrnice, implementované do českého právního řádu ustanovením

části 45. (osvobození od daně výroben elektřiny), je v „určitá forma osvobození plynu, (…), pouze připuštěna, nikoli stanovena.“

31. Taktéž poslední námitka žalobce, že žalovaný se stanovením povinnosti danit bioplyn určený k výhřevu kravínů dopustil nepředvídatelného postupu, když podle dosavadní praxe

tento bioplyn dani nepodléhal, je nedůvodná. Jak bylo již výše podrobně popsáno

(viz. 23. a 24. odstavec tohoto odůvodnění), primárním úmyslem zákonodárce bylo plyn zdanit. Žalovaný pouze na základě interpretačního principu in dubio mitius na přechodnou dobu, tj. po dobu platnosti části 45. , daň nevybíral. Navíc na internetových stránkách Celní správy ČR byla v této věci pro veřejnost dne 14. dubna 2021 vystavena informace, č. j. 19891/2021-900000-231, nazvaná „Změna části čtyřicáté páté , o stabilizaci veřejných rozpočtů, ve znění pozdějších přepisů, která je účinná ode dne 1.1.2021“. (dostupná na internetových stránkách Celní správy CŘ: https://www.celnisprava.cz/cz/dane/ekologicke-dane/Obecn%20EKO%20informace/21_

19891_Informace_bioplyn.pdf#search=19891%2F2021-900000-231)

IV. Závěr a náklady řízení

32. Krajský soud uzavírá, že žalovaný v napadeném rozhodnutí správně potvrdil povinnost danit tu část plynu spotřebovaného v kogenerační jednotce za účelem výroby tepla určenému k výhřevu dvou objektů odlišných od domácnosti (kravínů). Žádná z žalobních námitek není důvodná.

33. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle zamítl. Soud rozhodl rozsudkem bez jednání, neboť účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas ( ).

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle věty první Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo tvrzeno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

České Budějovice 10. října 2023

Mgr. Helena Nutilová v. r.

předsedkyně senátu

Shoda s prvopisem: J. M.