Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
9 As 217/2023 - 8.pdf
PDF · 0 B
No categories available
9 As 217/2023 - 8
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a Mgr. Tomáše Blažka v právní věci žalobce: B. V. proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 427/16, Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 7. 2023, č. j. MSP441/2023OSVOSV/2, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 7. 8. 2023, č. j. 39 A 7/20239 ,
takto:
I. Návrh žalobce na ustanovení zástupce se zamítá.
II. Kasační stížnost se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] V projednávané věci je řešeno zamítnutí žádosti žalobce o přiznání osvobození od soudních poplatků a návrhu žalobce na ustanovení zástupce.
[2] Žalobce podal dne 24. 7. 2023 u Krajského soudu v Praze (dále jen „krajský soud“) žalobu, kterou se domáhal zrušení výše nadepsaného rozhodnutí žalovaného, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 7. 6. 2023, č. j. 26 Si 61/20237 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňové rozhodnutí se týkalo žádosti žalobce o poskytnutí informace podané podle zákona č. 106/1999 Sb. , o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „InfZ “). Z obsahu napadeného rozhodnutí Nejvyšší správní soud zjistil, že žalobce žádal o informaci: „objasnit dle jaké právní normy os. K. Hora, v tomto případě Pitrová, činí úkony. Kdy byla vznesena její podjatost!“. Žalobce současně v žalobě požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce.
[3] Krajský soud nyní napadeným usnesením zamítl žádost žalobce o přiznání osvobození od soudních poplatků (výrok I.) i návrh žalobce na ustanovení zástupce (výrok II.). Zároveň soud vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku za žalobu (výrok III.) a k odstranění vad žaloby (výrok IV.). Zamítnutí žádosti o osvobození od soudních poplatků soud odůvodnil tím, že žalobce dlouhodobě iniciuje velký počet řízení týkajících se nejen problematiky svobodného přístupu k informacím, z nichž však není patrný vztah jeho žádostí o informace k podstatným okolnostem jeho životní sféry. Krajský soud připustil, že v některých řízeních žalobce osvobodil od soudních poplatků. Současně však připomněl, že již v minulosti byl žalobce ze strany krajského soudu poučen o tom, že navzdory své nepříznivé majetkové situaci nemůže do budoucna spoléhat na to, že osvobození od soudních poplatků bude zcela automatické, a upozornil ho, že bude nezbytné alespoň rámcově osvědčit podstatné okolnosti nasvědčující možnosti zásahu do jeho životní sféry. Žalobce však povahu požadovaných informací ani rámcově nevymezil a nesdělil, proč se dle jeho názoru týkají jeho životní sféry. Povahu požadovaných informací nebylo možné zjistit ani ze samotné formulace žádosti o informace. Vzhledem k tomu, že krajský soud dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nebyly splněny podmínky pro osvobození žalobce od soudních poplatků, nemohl mu být ani ustanoven zástupce. Krajský soud nad rámec podotknul, že i pokud by bylo žalobci osvobození od soudních poplatků přiznáno, podmínky pro ustanovení zástupce by neshledal. Smyslem § 35 odst. 10 zákona č. 150/2002 Sb. , soudního řádu správního , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s. “), totiž není poskytovat advokáta osobě, která kverulantním způsobem vytváří velké množství neúspěšných soudních sporů, jako je tomu v případě žalobce.
II. Obsah kasační stížnosti
[4] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadá výše označené usnesení krajského soudu kasační stížností, v níž současně požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti. Na základě kasační stížnosti žádá o změnu výroků: „ad I+AI vyhovuje, ad III nepožaduje ad IV po realizaci ad I+II“. Dle stěžovatele žalovaný postupuje podle protiústavní metodiky vytvořené Státní bezpečností v roce 1982 kvůli podpisu Charty77 stěžovatelem a rozhodnutí žalovaného považuje za tendenční. Stěžovatel namítá, že krajský soud mu úmyslně odpírá jeho ústavní práva, a na toto jednání navazuje i Nejvyšší správní soud za účelem stranění protiprávnímu jednání žalovaného.
[5] Vyjádření žalovaného nebylo vyžadováno s ohledem na skutečnost, že se jedná o kasační stížnost směřující proti usnesení o zamítnutí žádosti stěžovatele o přiznání osvobození od soudních poplatků a návrhu na ustanovení zástupce, tudíž se z povahy věci týká výlučně právní sféry stěžovatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2009, č. j. 6 Ads 72/2009144 ).
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[6] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je projednatelná. Následně přezkoumal usnesení krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti, namítaných důvodů, včetně důvodů, ke kterým přihlíží z úřední povinnosti [§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s. s. ř. s. ].
[7] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval návrhem stěžovatele na osvobození od soudních poplatků v řízení o kasační stížnosti a zda musí být zastoupen advokátem. V usnesení ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/201419 , č. 3271/2015 Sb. NSS, dospěl rozšířený senát Nejvyššího správního soudu k závěru že „stěžovatel má povinnost zaplatit poplatek za řízení o kasační stížnosti jen tehdy, pokud kasační stížnost směřuje proti rozhodnutí krajského soudu o návrhu ve věci samé (o žalobě), či o jiném návrhu, jehož podání je spojeno s poplatkovou povinností [§ 1 písm. a) , § 2 odst. 2 písm. b) a § 4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích]“. V nyní projednávaném případě ovšem nebylo napadeným usnesením rozhodováno ve věci samé, a stěžovateli proto nevzniká povinnost soudní poplatek zaplatit. Nejvyšší správní soud proto o žádosti o osvobození od soudních poplatků nerozhodoval. Závěry rozšířeného senátu učiněné ve vztahu k soudnímu poplatku dále promítl rozšířený senát v uvedeném usnesení i do úvah o povinném zastoupení stěžovatele: „Jeli podána kasační stížnost proti usnesení krajského soudu o neosvobození od soudních poplatků, o neustanovení zástupce či proti jinému procesnímu usnesení učiněnému v řízení o žalobě, je rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti učiněno v rámci tohoto řízení, a proto se zde ustanovení § 105 odst. 1 a 2 s. ř. s. s. ř. s. neuplatní.“ Zastoupení advokátem v tomto typu řízení tak není obligatorní. Nejvyšší správní soud se však dále zabýval otázkou, zda i přesto by v případě žalobce bylo zastoupení vhodné.
[8] Podle § 35 odst. 10 s. ř. s. s. ř. s. může předseda senátu navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a jeli to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát. Z citovaného ustanovení vyplývá, že navrhovateli lze ustanovit zástupce tehdy, jestliže jsou kumulativně splněny dvě podmínky: 1) jde o účastníka, u něhož jsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, a 2) je to nezbytně třeba k ochraně jeho práv.
[9] Nejvyšší správní soud neshledal splnění druhé nutné podmínky pro ustanovení zástupce, tedy jeho nezbytnost k ochraně práv stěžovatele, neboť po zhodnocení obsahu kasační stížnosti dospěl k závěru, že v projednávané věci není nezbytná potřeba zastoupení stěžovatele prokázána. Z obsahu kasační stížnosti lze vyvodit, čeho se stěžovatel kasační stížností domáhá. Ačkoliv velká část argumentace stěžovatele je ve vztahu k dané otázce irelevantní, kasační stížnost obsahuje odůvodnění, kdy stěžovatel označil i zákonná ustanovení, která měl dle jeho názoru krajský soud svým postupem porušit. Nejvyšší správní soud na základě podané kasační stížnosti a podkladů obsažených ve spise může nikterak komplikovanou otázku neosvobození od soudních poplatků a neustanovení zástupce plně posoudit a věcně o ní rozhodnout, aniž by bylo třeba za tímto účelem stěžovateli ustanovovat zástupce. Za této situace tedy Nejvyšší správní soud návrh stěžovatele na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti zamítl.
[10] Následně Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení krajského soudu v mezích rozsahu kasační stížnosti a uplatněných důvodů, přičemž dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[11] Institut individuálního osvobození od soudních poplatků je upraven v § 36 odst. 3 s. ř. s. s. ř. s. , z něhož především vyplývá, že účastník může být zčásti a zcela výjimečně plně osvobozen od soudních poplatků při současném splnění těchto tří předpokladů: a) podání žádosti o osvobození od soudních poplatků, b) podaný návrh (na zahájení řízení) není zjevně neúspěšný, c) doložení nedostatku prostředků.
[12] Smyslem a účelem osvobození od soudních poplatků je ochrana nemajetného účastníka řízení před odepřením přístupu k soudu. Účelem osvobození od soudních poplatků naopak není odbřemenit nemajetné účastníky řízení ve všech soudních sporech, včetně těch, které opakovaně a soustavně vyvolávají, ačkoliv nemají zjevný dopad do jejich životní sféry. V této souvislosti lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2011, č. j. 7 As 101/201166 , č. 2601/2012 Sb. NSS, který zmiňoval krajský soud již v napadeném usnesení. Dle tohoto rozsudku i přesto, že je účastník nemajetný a osvobození od soudních poplatků by zde mohlo být na místě, soud mu osvobození může odepřít s ohledem na povahu sporu. To v případě, pokud účastník vede s různými veřejnými institucemi velké množství sporů týkajících se poskytování informací dle InfZ , které často končí před soudy a tyto spory nemají vztah k podstatným okolnostem účastníkovy životní sféry (tedy se netýkají majetku, životních podmínek a podobných záležitostí účastníka). Dle tohoto rozsudku: „nelze přehlédnout, že kverulační, zjevně šikanózní, či dokonce pracovní kapacitu orgánů veřejné moci z různých důvodů cíleně paralyzující výkon tohoto práva může mít významné negativní důsledky, které za určitých okolností mohou popřít dokonce i smysl a účel práva na svobodný přístup k informacím. Jedním z nástrojů, jak zabránit zneužívání tohoto práva, a tím i jeho diskreditaci v očích veřejnosti i orgánů veřejné moci, proto musí být i citlivá regulace nadužívání tohoto práva v případech výše uvedených. Taková regulace může se za určitých okolností dít i cestou výjimečného odepření práva na osvobození od soudních poplatků.“
[13] Regulační funkcí soudních poplatků se Nejvyšší správní soud zabýval již ve svých předchozích rozsudcích ze dne 31. 8. 2011, č. j. 6 Ads 76/201122 , nebo ze dne 14. 11. 2012, č. j. 6 Ans 14/201211 , dle kterých: „Nepřiznáním osvobození od soudních poplatků není proto stěžovateli upíráno právo na přístup k soudu v případě sporů ohledně jeho práva na informace, rovněž tím není zpochybňována jeho aktivní legitimace (neboť ta by byla řešena v usnesení o odmítnutí návrhu podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. c/ s. ř. s. s. ř. s. ), ale je pouze vysloveno, že pokud stěžovatel hodlá užívat svého práva na přístup k soudu takovým způsobem, že brojí všemi možnými prostředky proti jakémukoli úkonu správního orgánu bez ohledu na to, aby zvážil smysluplnost a důvodnost svého počínání, je na místě trvat na tom, aby se podílel na úhradě nákladů spojených s vedením takového sporu, které musí být státem vynaloženy, prostřednictvím hrazení soudních poplatků.“
[14] Nejvyšší správní soud shledal, že regulační funkce poplatků se uplatní i v této projednávané věci. Krajskému i Nejvyššímu správnímu soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce v posledních několika letech inicioval desítky sporů týkajících se problematiky svobodného přístupu k informacím, a to s mizivou úspěšností (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 8. 2023, č. j. 5 As 153/20239 ). Z formulace požadovaných informací nelze zjistit, jakým způsobem tyto informace zasahují do životní sféry stěžovatele a povahu informací stěžovatel sám blíže nevysvětlil. Krajský soud tedy správně posoudil, že požadované informace nemají bezprostřední dopad na životní sféru stěžovatele.
[15] Břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně skutečností, které odůvodňují osvobození účastníka řízení od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro soudní řízení, tíží tohoto účastníka řízení. Je tedy na něm, aby rozhodné skutečnosti nejen tvrdil, ale i doložil. Jak vyplývá z výše citované judikatury, v případě řízení ve věci svobodného přístupu k informacím je jednou z rozhodných okolností také to, zda se předmětné informace dotýkaly životní sféry navrhovatele. Krajský soud stěžovatele o těchto skutečnostech a o možných následcích jeho setrvání na dosavadním postupu opakovaně poučil v rozhodnutích, na která odkázal v usnesení ze dne 13. 4. 2023, č. j. 54 A 28/20232 .
[16] Pokud stěžovatel uplatnil i přes poskytnutá poučení další podání, z něhož sice vyplývalo, že se týká přístupu stěžovatele k informacím a že stěžovatel i v tomto případě žádá o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, opět však neuvedl nic o povaze požadovaných informací a nesdělil, jak se vztahují k jeho životní sféře, nelze krajskému soudu vytýkat, pokud již stěžovatele nevyzýval k upřesnění žaloby a k doložení napadených rozhodnutí, a uzavřel, že stěžovatel nedoložil splnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků dle § 36 odst. 3 s. ř. s. s. ř. s. , a tedy ani pro ustanovení zástupce pro řízení před krajským soudem dle § 35 odst. 10 s. ř. s. s. ř. s.
[17] S tvrzeními, která stěžovatel předestřel v kasační stížnosti, se tak nelze ztotožnit. Krajský soud ani Nejvyšší správní soud neporušily základní práva stěžovatele, když nevyhověly jeho návrhům a poukázaly na stereotypnost podání stěžovatele, který obdobnou argumentaci neúspěšně uplatnil již v desítkách případů.
IV. Závěr a náklady řízení
[18] Nejvyšší správní soud kasačním námitkám nepřisvědčil a neshledal ani vadu, ke které by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Kasační stížnost proto zamítl podle § 110 odst. 1 , věty poslední, s. ř. s. s. ř. s.
[19] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. , ve spojení s § 120 s. ř. s. s. ř. s. Stěžovatel, který neměl ve věci úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení, žalovanému nevznikly náklady nad rámec úřední činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. října 2023
JUDr. Radan Malík
předseda senátu