Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 Azs 138/2023 - 43

- 44

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudců Michala Bobka a Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: R. T., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne ze dne 30. 6. 2021, č. j. OAM665/ZAZA10ZA102020, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 4. 2023, č. j. ,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

[1] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) brojí včas podanou kasační stížností proti v záhlaví označenému rozsudku Krajského soudu v Brně (dále též „krajský soud“), jímž bylo zrušeno jeho rozhodnutí ze dne 30. 6. 2021, č. j. OAM665/ZAZA10ZA102020. Tímto rozhodnutím žalovaný rozhodl, že se žalobci mezinárodní ochrana podle , , , a , o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), neuděluje.

[2] Důvodem pro zrušení rozhodnutí žalovaného krajským soudem bylo zhoršení situace v Ruské federaci, ke kterému došlo poté, co bylo správní řízení pravomocně skončeno. Krajský soud konkrétně poukázal na nové indicie, podle kterých jsou v návaznosti na zahájení ozbrojeného konfliktu na Ukrajině v Ruské federaci trestně stíháni i aktivisté, kteří pouze podporovali myšlenky Alexeje Navalného. Tato změna je tak významná i pro žalobce, který organizoval akci na podporu Alexeje Navalného a dalších akcí se účastnil, byť tak činil nikoli v Rusku, ale pouze v ČR. Podle krajského soudu tak musí žalovaný nově vyhodnotit příběh žalobce z hlediska aktuálních a relevantních informací o situaci v Ruské federaci, která se změnila po invazi na Ukrajinu.

[3] V kasační stížnosti a jejím doplnění stěžovatel namítá, že ke zrušení správního rozhodnutí nestačí zjistit nové okolnosti, která může svědčit o hrozbě újmy žalobci. S prolamováním zásady podle odst. , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) je nutné zacházet obezřetně a využít je jen ve výjimečných případech. Krajský soud měl ve světle rozsudku NSS ze dne 11. 7. 2019, č. j. posoudit, zda bylo namístě zrušit rozhodnutí žalovaného, resp. zda existují dostatečné záruky, že nové skutečnosti budou dodatečně posouzeny v novém správním řízení. Žalobce má jednoznačnou možnost podat novou žádost o mezinárodní ochranu a ta nebude odmítnuta.

[4] Nejvyšší správní soud se po konstatování přípustnosti kasační stížnosti zabýval její přijatelností ve smyslu , tedy otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně převyšuje vlastní zájmy stěžovatele. Jedná se totiž o věc, v níž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce ( ).

[5] Podstatný přesah zájmů stěžovatele Nejvyšší správní soud vymezil již v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. , č. 933/2006 Sb. NSS (k uplatnitelnosti tam vyslovených názorů na současnou právní úpravu srov. např. rozsudek NSS ze dne 10. 6. 2021, č. j. ). Podstatný přesah bude dán pouze v případech, kdy se kasační stížnost (1) týká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny v judikatuře Nejvyššího správního soudu anebo (2) právních otázek řešených dosavadní judikaturou rozdílně. Podstatný přesah zájmů stěžovatele bude dán (3) rovněž v případě potřeby učinit odklon od ustálené judikatury. Konečně bude kasační stížnost přijatelná (4) tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.

[6] Žádný z těchto případů není dán. Kasační stížnost je proto nepřijatelná.

[7] Podle ustálené judikatury platí, že soudy vychází při přezkumu správního rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání správního rozhodnutí ( ). Z tohoto pravidla nicméně existují výjimky, a to zejména tehdy, kdy je prolomeno jinou právní normou, jež požívá aplikační přednosti (srov. rozsudek NSS ze dne 22. 4. 2011, č. j. ; jakož i nálezy Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. , či ze dne 28. 6. 2007, sp. zn. , či rozsudek NSS ze dne 28. 3. 2007, sp. zn. ). Jedná se tak o výjimky vyžadované ústavním pořádkem, mezinárodním právem či právem Evropské unie, a to i v situaci pozdějších změn skutkového stavu. K prolomení však soudy přistupují s obezřetností (k tomu obecně např. rozsudek NSS ze dne 9. 9. 2020, č. j. ). Tato možnost plyne předně z mezinárodních závazků České republiky, typicky v případech hrozícího porušení zásady nonrefoulement či ve výjimečných případech také Úmluvy (např. rozsudky NSS ze dne 24. 8. 2010, č. j. , a ze dne 22. 4. 2011, č. j. , či ze dne 24. 10. 2021, č. j. ; srov. také nálezy Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. , či ze dne 28. 6. 2007, sp. zn. ). Podmínkou v tomto případě je, že nepřichází v úvahu žádné další řízení, ve kterém by mohla být ochrana poskytnuta (srov. rozsudek NSS ze dne 4. 2. 2013, č. j. ; usnesení NSS ze dne 29. 5. 2014, č. j. , či rozsudek NSS ze dne 29. 9. 2022, č. j. ). Danou otázku je třeba posuzovat vždy individuálně, tedy s ohledem na konkrétní situaci žadatele o mezinárodní ochranu (rozsudek NSS ze dne 22. 4. 2011, sp. zn. ).

[8] Odlišným případem je prolomení za pomoci přímé aplikace směrnice 2013/32/EU, o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (Úř. věst. L 180/60 ze dne 29. 6. 2013). Podle tohoto ustanovení musí členské státy zajistit, aby účinný opravný prostředek ve věcech mezinárodní ochrany obsahoval úplné a ex nunc posouzení jak skutkové, tak právní stránky, a to alespoň v řízeních o opravném prostředku u soudu prvního stupně. Tento požadavek práva EU je tedy přímo použitelný v řízeních před krajskými soudy, které ve věcech mezinárodní ochrany rozhodují jako soudy v prvním stupni. Krajské soudy tak mohou ve věcech mezinárodní ochrany samy přihlížet k novým skutečnostem nastalým až po právní moci správního rozhodnutí. Musí se však jednat o takové skutečnosti, které žadatel o mezinárodní ochranu nemohl bez vlastního zavinění uvést již v řízení před správním orgánem (srov. rozsudek NSS ze dne 26. 11 .2015, č. j. , či nález Ústavního soudu ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. ; případně rozsudky NSS ze dne 19. 10. 2021, č. j. , či ze dne 10. 3. 2022, č. j. ).

[9] K řešení stěžovatelem nastolené otázky tedy již existuje ustálená judikatura. Nejvyšší správní soud neshledal tuto judikaturu rozpornou. Rovněž necítí potřebu se od ní odchýlit. Nedospěl ani k závěru, že by se krajský soud v napadeném rozsudku dopustil nějakého zásadního pochybení. Z napadeného rozsudku je patrné, jaký skutkový stav vzal krajský soud za rozhodný a jaké důvody jej vedly k jím dosaženému závěru. Krajský soud reflektoval citovanou judikaturu k využití čl. 46 odst. 3 směrnice č. 2013/32/EU. Argumentace stěžovatele, že měl krajský soud posoudit rovněž záruky, resp. možnost žalobce domoci se posouzení změny situace v dalším řízení, není případná. Taková podmínka se totiž váže k odlišné linii judikatury, jež prolamuje z důvodu hrozícího porušení zásady nonrefoulement. Stejně tak je nepřípadný i odkaz stěžovatele na rozsudek NSS ze dne 11. 7. 2019, č. j. , neboť krajský soud nezrušil rozhodnutí žalovaného z důvodu předložení nových důkazů, které však mohl žalobce uvést již ve správním řízení. Učinil tak naopak z důvodu změny situace v zemi původu, tedy nové skutečnosti, na kterou stěžovatel dříve bez své viny poukázat nemohl.

[10] Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud neshledal důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Proto ji odmítl pro nepřijatelnost podle

[11] O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ve spojení s věty první (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. , část III. 4.). Stěžovatel v řízení úspěch neměl. Nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalobci poté žádné náklady v řízení o kasační stížnosti nevznikly, jelikož se ke kasační stížnosti nevyjádřil. Žádný z účastníků proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 19. října 2023

Zdeněk Kühn v. r.

předseda senátu