Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Ads 257/2021 - 57

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

[41] K opačnému závěru nevede ani „logický výklad účelu odbytného“ podaný v bodě 57 napadeného rozsudku. K tomu městský soud uvedl, že „[ú]čelem odbytného je poskytnout státnímu zaměstnanci s dobou trvání služebního poměru na dobu neurčitou jistou kompenzaci (odbytné) v případě, kdy je tento služební poměr ukončován výlučně z důvodu na straně služebního orgánu. Tato kompenzace se pak nutně musí vázat pouze na ukončovaný služební poměr a pracovní poměr, který byl do tohoto služebního poměru překlopen, nikoliv na jiný (další) pracovní poměr. Ve vztahu k jinému pracovnímu poměru není dán žádný důvod náhrady. Je tomu tak proto, že předchozí pracovní poměr mohl zaniknout z důvodu na straně zaměstnance a v tomto případě nemá zaměstnanec žádný nárok na kompenzaci ukončení tohoto poměru. V případě, že předchozí pracovní poměr zanikl výlučně na straně zaměstnavatele z organizačních důvodů, muselo být již ukončení tohoto poměru v souladu se kompenzováno. V tomto případě pak není dán žádný důvod k další náhradě“.

[42] Tomu však nesvědčí úprava dle , která je v této souvislosti z výše uvedených důvodů také relevantní, jež v tomto směru žádné omezující podmínky též neklade. Již zmiňovaná komentářová literatura k tomu uvádí, že „[o]kolnost, z jakého důvodu skončil předchozí pracovní poměr zaměstnance u téhož zaměstnavatele, ani okolnost, zda při jeho skončení zaměstnanec obdržel odstupné, nejsou pro výši odstupného významné“ (Doležílek, J. [Výše; průměrný výdělek; termín výplaty]. In: Bělina, M., Drápal, L. a kol. . 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 401, marg. č. 37). K témuž závěru pak přímo ve vztahu k zákonu o státní službě dospívá i příslušný komentář (viz Kaucký, J., Štefko, M. [Započtení doby pracovního poměru dosavadních zaměstnanců a jejich nároky] In: Pichrt, J. a kol. Zákon o státní službě. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2015, bod I.6).

[43] Pokud se zákonodárce chtěl vyhnout důsledkům spočívajícím v případném započítávání většího počtu předcházejících pracovních poměrů, měl v tomto smyslu danou právní úpravu formulovat jednoznačně. Na tom nemůže nic změnit ani eventuální odlišná úprava v příslušném metodickém pokynu náměstka ministra vnitra pro státní službu či v kolektivní dohodě vyššího stupně, na kterou žalovaný odkazoval v řízení před městským soudem.

IV. Závěr a náklady řízení

[44] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost jako důvodnou, avšak pouze ve vztahu k otázce posouzení odbytného (část III.3 rozsudku). Jelikož by městský soud, v tomto směru v dalším řízení vázán názorem Nejvyššího správního soudu, pouze mohl rozhodnutí žalovaného, konkrétně jeho výrok II., zrušit a vrátit věc žalovanému, rozhodl Nejvyšší správní soud současně o zrušení žalobou napadeného rozhodnutí žalovaného, a to v rozsahu výroku II., a věc mu vrátil k dalšímu řízení [ za přiměřeného použití s. ř. s]. V dalším řízení je žalovaný vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu vyjádřeným v tomto rozsudku [ ve spojení s ]. Bude na něm znovu rozhodnout o výši odbytného. V tomto smyslu byl tedy naplněn kasační důvod dle

[45] Jak již bylo zmíněno, Nejvyšší správní soud posoudil jako důvodné pouze námitky týkající se otázky výše odbytného (část III.3 tohoto rozsudku), tedy ohledně rozhodnutí žalovaného o odvolání proti rozhodnutí prvostupňového služebního orgánu ze 17. 12. 2017, č. j. -1/ST. Zabýval se proto otázkou, zda je v této situaci možné zrušit pouze část napadeného rozsudku a rozhodnutí žalovaného, které se týkalo právě odbytného. Dospěl k závěru, že takový postup je možný, a to s ohledem na obecnější závěry plynoucí z usnesení rozšířeného senátu ze dne 9. 6. 2022, čj. , č. 4368/2022 Sb. NSS, bodu 32, kde se rozšířený senát vyjádřil k možnosti faktického rozštěpení jednoho výroku krajského soudu ve vztahu k jednotlivým navrhovatelům, a to z důvodu jejich samostatného společenství. Rozšířený senát uvedl, že Nejvyšší správní soud v takovém případě musí jasně uvést již ve výroku svého rozhodnutí, ve vztahu k jakým navrhovatelům je rozhodnutí krajského soudu rušeno. Typicky půjde o výrok „Výrok I. rozsudku krajského soudu se ve vztahu k žalobci XY ruší.“ Na základě toho NSS v rozsudku ze dne 11. 1. 2023, č. j. , č. 4446/2023 Sb. NSS, shledal, že lze zrušit rozsudek krajského soudu, který žalobu podanou proti dvěma samostatným rozhodnutím zamítl jedním výrokem, pouze ve vztahu k jednomu z napadených rozhodnutí.

[46] V nyní projednávané věci bylo žalobou napadeno jedno rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl odvolání proti dvěma rozhodnutím prvostupňového služebního orgánu, a to ze 17. 12. 2017, č. j. -1/ST, a z 18. 10. 2017, č. j. MZDR 33819/2017-6/ST. Napadené rozhodnutí žalovaného přitom obsahuje dva výroky, a to výrok I. ve vztahu k rozhodnutí z 18. 10. 2017, č. j. MZDR 33819/2017-6/ST, a výrok II. ve vztahu k rozhodnutí ze 17. 12. 2017, č. j. -1/ST. Přesto, že o odvoláních proti oběma zmíněným rozhodnutím bylo rozhodnuto jedním rozhodnutím, fakticky se jednalo o dvě rozhodnutí o odvolání. Následně byla podána jedna žaloba. Materiálně se však jednalo o dvě rozhodnutí o odvolání a následně dvě žaloby, které byly zamítnuty jedním rozsudkem. Rozsudek městského soudu i rozhodnutí žalovaného je tak třeba materiálně vnímat jako zamítající dvě podané žaloby, respektive dvě odvolání (rozsudek NSS z 27. 4. 2022, č. j. , bod 23). Nejvyšší správní soud s ohledem na uvedené dospěl k závěru, že nic nebrání tomu, aby byly rozsudek městského soudu a rozhodnutí žalovaného zrušeny pouze ve vztahu k otázce výše odbytného, tj. k výroku II. napadeného rozhodnutí žalovaného (obdobným způsobem rozhodoval ve srovnatelné situaci Nejvyšší správní soud také rozsudkem z 3. 3. 2023, č. j. ).

[47] Nejvyšší správní soud tak z výše uvedených důvodů dospěl k závěru, že výrok I. napadeného rozsudku je ve vztahu k části rozhodnutí žalovaného, konkrétně k výroku II., nezákonný. Proto jej v souladu zrušil (viz výše výrok I. tohoto rozsudku). Zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu, a pokud již v řízení před krajským soudem byly pro takový postup důvody, současně se zrušením rozhodnutí krajského soudu může sám podle povahy věci rozhodnout o zrušení rozhodnutí správního orgánu [ ]. Jak již bylo řečeno, v dané věci by městský soud v souladu s vysloveným závazným právním názorem neměl jinou možnost, než (v rozhodné části – výroku II.) zrušit napadené rozhodnutí. Nejvyšší správní soud proto současně rozhodl o zrušení rozhodnutí žalovaného ve výroku II. a věc mu vrátil k dalšímu řízení (výrok II. tohoto rozsudku). V něm bude žalovaný vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku [ ve spojení s a s. ř. s]. Nejvyšší správní soud dále zrušil výrok II. napadeného rozsudku o náhradě nákladů řízení, jelikož se jedná o výrok závislý na výroku I., který nemůže sám o sobě obstát (výrok IV. tohoto rozsudku). Kasační stížnost proti výroku I. rozsudku městského soudu ve vztahu k části rozhodnutí žalovaného ve výroku I. ovšem podle jako nedůvodnou zamítl (výrok III. tohoto rozsudku).

[48] V případě, že Nejvyšší správní soud zruší rozsudek krajského soudu a současně i rozhodnutí správního orgánu, je povinen rozhodnout kromě nákladů řízení o kasační stížnosti i o nákladech řízení, které předcházelo zrušenému rozhodnutí krajského soudu ( věta druhá ). Tak tomu musí být i v případě, kdy je rozsudek krajského soudu zrušen pouze z části (bod 40 rozsudku NSS č. j. ). Úspěch ve věci se posuzuje dle výsledku řízení před správními soudy.

[49] Podle má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Měl-li úspěch jen částečný, přizná mu soud právo na náhradu poměrné části nákladů.

[50] Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu z 22. 10. 2005, č. j. , je při kumulaci několika správních rozhodnutí do jednoho řízení třeba považovat za samostatnou věc každé správní rozhodnutí. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení se tedy hodnotí úspěch účastníků ve vztahu ke každé věci (správnímu rozhodnutí) samostatně. Není významné, zda jde o kumulaci vzniklou rozhodnutím soudu o spojení věcí ke společnému projednání, nebo o kumulaci založenou rozhodnutím žalobce (Kühn, Z., Kocourek, T. a kol. . Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, s. 488). Z hlediska náhrady nákladů řízení je tedy nepodstatné, zda žalobce napadl více prvostupňových správních rozhodnutí samostatnými odvoláními a v návaznosti na to více odvolacích správních rozhodnutí samostatnými žalobami, které posléze soud spojí ke společnému projednání podle , či z praktických důvodů žalobce podal pouze jednu společnou žalobu.

[51] V nyní souzené věci podala stěžovatelka dvě odvolání a následně jednu žalobu, přičemž v řízení před správními soudy byla úspěšná částečně. Soud totiž vyhověl kasační stížnosti pouze ve vztahu k jednomu z původně odvoláním napadených rozhodnutí (ze 17. 12. 2017). Ve vztahu k části vztahující se materiálně ke zbývajícímu rozhodnutí (z 18. 10. 2017) kasační stížnost zamítl.

[52] V dané věci je výsledkem soudního přezkumu zrušení rozhodnutí žalovaného ve výroku II. Stěžovatelka tedy byla z této části v řízení úspěšná. Žalovaný byl v řízení úspěšný ve zbývající části, tj. části vztahující se k výroku I. napadeného rozhodnutí. Úspěšnost obou stran byla tedy stejná, poloviční. Z toho důvodu rozhodl Nejvyšší správní soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 24. října 2023

Mgr. Petra Weissová

předsedkyně senátu