Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
+ 7 ďalších priamych citácií
Zobraziť všetky (12)4 Ads 257/2021 - 57.pdf
PDF · 0 B
No categories available
4 Ads 257/2021 - 57
Legal thesis
[41] K opačnému závěru nevede ani „logický výklad účelu odbytného“ podaný v bodě 57 napadeného rozsudku. K tomu městský soud uvedl, že „[ú]čelem odbytného je poskytnout státnímu zaměstnanci s dobou trvání služebního poměru na dobu neurčitou jistou kompenzaci (odbytné) v případě, kdy je tento služební poměr ukončován výlučně z důvodu na straně služebního orgánu. Tato kompenzace se pak nutně musí vázat pouze na ukončovaný služební poměr a pracovní poměr, který byl do tohoto služebního poměru překlopen, nikoliv na jiný (další) pracovní poměr. Ve vztahu k jinému pracovnímu poměru není dán žádný důvod náhrady. Je tomu tak proto, že předchozí pracovní poměr mohl zaniknout z důvodu na straně zaměstnance a v tomto případě nemá zaměstnanec žádný nárok na kompenzaci ukončení tohoto poměru. V případě, že předchozí pracovní poměr zanikl výlučně na straně zaměstnavatele z organizačních důvodů, muselo být již ukončení tohoto poměru v souladu se zákoníkem práce kompenzováno. V tomto případě pak není dán žádný důvod k další náhradě“.
[42] Tomu však nesvědčí úprava dle zákoníku práce , která je v této souvislosti z výše uvedených důvodů také relevantní, jež v tomto směru žádné omezující podmínky též neklade. Již zmiňovaná komentářová literatura k tomu uvádí, že „[o]kolnost, z jakého důvodu skončil předchozí pracovní poměr zaměstnance u téhož zaměstnavatele, ani okolnost, zda při jeho skončení zaměstnanec obdržel odstupné, nejsou pro výši odstupného významné“ (Doležílek, J. § 67 [Výše; průměrný výdělek; termín výplaty]. In: Bělina, M., Drápal, L. a kol. Zákoník práce . 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 401, marg. č. 37). K témuž závěru pak přímo ve vztahu k zákonu o státní službě dospívá i příslušný komentář (viz Kaucký, J., Štefko, M. § 200 [Započtení doby pracovního poměru dosavadních zaměstnanců a jejich nároky] In: Pichrt, J. a kol. Zákon o státní službě. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2015, bod I.6).
[43] Pokud se zákonodárce chtěl vyhnout důsledkům spočívajícím v případném započítávání většího počtu předcházejících pracovních poměrů, měl v tomto smyslu danou právní úpravu formulovat jednoznačně. Na tom nemůže nic změnit ani eventuální odlišná úprava v příslušném metodickém pokynu náměstka ministra vnitra pro státní službu či v kolektivní dohodě vyššího stupně, na kterou žalovaný odkazoval v řízení před městským soudem.
IV. Závěr a náklady řízení
[44] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost jako důvodnou, avšak pouze ve vztahu k otázce posouzení odbytného (část III.3 rozsudku). Jelikož by městský soud, v tomto směru v dalším řízení vázán názorem Nejvyššího správního soudu, pouze mohl rozhodnutí žalovaného, konkrétně jeho výrok II., zrušit a vrátit věc žalovanému, rozhodl Nejvyšší správní soud současně o zrušení žalobou napadeného rozhodnutí žalovaného, a to v rozsahu výroku II., a věc mu vrátil k dalšímu řízení [§ 110 odst. 2 písm. a) s. ř. s. s. ř. s. za přiměřeného použití § 78 odst. 4 s. ř. s]. V dalším řízení je žalovaný vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu vyjádřeným v tomto rozsudku [§ 110 odst. 2 písm. a) ve spojení s § 78 odst. 5 s. ř. s. s. ř. s. ]. Bude na něm znovu rozhodnout o výši odbytného. V tomto smyslu byl tedy naplněn kasační důvod dle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. s. ř. s.
[45] Jak již bylo zmíněno, Nejvyšší správní soud posoudil jako důvodné pouze námitky týkající se otázky výše odbytného (část III.3 tohoto rozsudku), tedy ohledně rozhodnutí žalovaného o odvolání proti rozhodnutí prvostupňového služebního orgánu ze 17. 12. 2017, č. j. MZDR 57847/2017 -1/ST. Zabýval se proto otázkou, zda je v této situaci možné zrušit pouze část napadeného rozsudku a rozhodnutí žalovaného, které se týkalo právě odbytného. Dospěl k závěru, že takový postup je možný, a to s ohledem na obecnější závěry plynoucí z usnesení rozšířeného senátu ze dne 9. 6. 2022, čj. 2 As 347/201981 , č. 4368/2022 Sb. NSS, bodu 32, kde se rozšířený senát vyjádřil k možnosti faktického rozštěpení jednoho výroku krajského soudu ve vztahu k jednotlivým navrhovatelům, a to z důvodu jejich samostatného společenství. Rozšířený senát uvedl, že Nejvyšší správní soud v takovém případě musí jasně uvést již ve výroku svého rozhodnutí, ve vztahu k jakým navrhovatelům je rozhodnutí krajského soudu rušeno. Typicky půjde o výrok „Výrok I. rozsudku krajského soudu se ve vztahu k žalobci XY ruší.“ Na základě toho NSS v rozsudku ze dne 11. 1. 2023, č. j. 8 Afs 27/202167 , č. 4446/2023 Sb. NSS, shledal, že lze zrušit rozsudek krajského soudu, který žalobu podanou proti dvěma samostatným rozhodnutím zamítl jedním výrokem, pouze ve vztahu k jednomu z napadených rozhodnutí.
[46] V nyní projednávané věci bylo žalobou napadeno jedno rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl odvolání proti dvěma rozhodnutím prvostupňového služebního orgánu, a to ze 17. 12. 2017, č. j. MZDR 57847/2017 -1/ST, a z 18. 10. 2017, č. j. MZDR 33819/2017-6/ST. Napadené rozhodnutí žalovaného přitom obsahuje dva výroky, a to výrok I. ve vztahu k rozhodnutí z 18. 10. 2017, č. j. MZDR 33819/2017-6/ST, a výrok II. ve vztahu k rozhodnutí ze 17. 12. 2017, č. j. MZDR 57847/2017 -1/ST. Přesto, že o odvoláních proti oběma zmíněným rozhodnutím bylo rozhodnuto jedním rozhodnutím, fakticky se jednalo o dvě rozhodnutí o odvolání. Následně byla podána jedna žaloba. Materiálně se však jednalo o dvě rozhodnutí o odvolání a následně dvě žaloby, které byly zamítnuty jedním rozsudkem. Rozsudek městského soudu i rozhodnutí žalovaného je tak třeba materiálně vnímat jako zamítající dvě podané žaloby, respektive dvě odvolání (rozsudek NSS z 27. 4. 2022, č. j. 9 Afs 336/201858 , bod 23). Nejvyšší správní soud s ohledem na uvedené dospěl k závěru, že nic nebrání tomu, aby byly rozsudek městského soudu a rozhodnutí žalovaného zrušeny pouze ve vztahu k otázce výše odbytného, tj. k výroku II. napadeného rozhodnutí žalovaného (obdobným způsobem rozhodoval ve srovnatelné situaci Nejvyšší správní soud také rozsudkem z 3. 3. 2023, č. j. 8 Afs 60/202143 ).
[47] Nejvyšší správní soud tak z výše uvedených důvodů dospěl k závěru, že výrok I. napadeného rozsudku je ve vztahu k části rozhodnutí žalovaného, konkrétně k výroku II., nezákonný. Proto jej v souladu § 110 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. zrušil (viz výše výrok I. tohoto rozsudku). Zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu, a pokud již v řízení před krajským soudem byly pro takový postup důvody, současně se zrušením rozhodnutí krajského soudu může sám podle povahy věci rozhodnout o zrušení rozhodnutí správního orgánu [§ 110 odst. 2 písm. a) s. ř. s. s. ř. s. ]. Jak již bylo řečeno, v dané věci by městský soud v souladu s vysloveným závazným právním názorem neměl jinou možnost, než (v rozhodné části – výroku II.) zrušit napadené rozhodnutí. Nejvyšší správní soud proto současně rozhodl o zrušení rozhodnutí žalovaného ve výroku II. a věc mu vrátil k dalšímu řízení (výrok II. tohoto rozsudku). V něm bude žalovaný vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku [§ 110 odst. 2 písm. a) ve spojení s § 76 odst. 1 písm. b) a § 78 odst. 4 s. ř. s]. Nejvyšší správní soud dále zrušil výrok II. napadeného rozsudku o náhradě nákladů řízení, jelikož se jedná o výrok závislý na výroku I., který nemůže sám o sobě obstát (výrok IV. tohoto rozsudku). Kasační stížnost proti výroku I. rozsudku městského soudu ve vztahu k části rozhodnutí žalovaného ve výroku I. ovšem podle § 110 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl (výrok III. tohoto rozsudku).
[48] V případě, že Nejvyšší správní soud zruší rozsudek krajského soudu a současně i rozhodnutí správního orgánu, je povinen rozhodnout kromě nákladů řízení o kasační stížnosti i o nákladech řízení, které předcházelo zrušenému rozhodnutí krajského soudu (§ 110 odst. 3 věta druhá s. ř. s. s. ř. s. ). Tak tomu musí být i v případě, kdy je rozsudek krajského soudu zrušen pouze z části (bod 40 rozsudku NSS č. j. 8 Afs 27/202167 ). Úspěch ve věci se posuzuje dle výsledku řízení před správními soudy.
[49] Podle § 60 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Měl-li úspěch jen částečný, přizná mu soud právo na náhradu poměrné části nákladů.
[50] Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu z 22. 10. 2005, č. j. 2 Afs 44/201523 , je při kumulaci několika správních rozhodnutí do jednoho řízení třeba považovat za samostatnou věc každé správní rozhodnutí. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení se tedy hodnotí úspěch účastníků ve vztahu ke každé věci (správnímu rozhodnutí) samostatně. Není významné, zda jde o kumulaci vzniklou rozhodnutím soudu o spojení věcí ke společnému projednání, nebo o kumulaci založenou rozhodnutím žalobce (Kühn, Z., Kocourek, T. a kol. Soudní řád správní . Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, s. 488). Z hlediska náhrady nákladů řízení je tedy nepodstatné, zda žalobce napadl více prvostupňových správních rozhodnutí samostatnými odvoláními a v návaznosti na to více odvolacích správních rozhodnutí samostatnými žalobami, které posléze soud spojí ke společnému projednání podle § 39 s. ř. s. s. ř. s. , či z praktických důvodů žalobce podal pouze jednu společnou žalobu.
[51] V nyní souzené věci podala stěžovatelka dvě odvolání a následně jednu žalobu, přičemž v řízení před správními soudy byla úspěšná částečně. Soud totiž vyhověl kasační stížnosti pouze ve vztahu k jednomu z původně odvoláním napadených rozhodnutí (ze 17. 12. 2017). Ve vztahu k části vztahující se materiálně ke zbývajícímu rozhodnutí (z 18. 10. 2017) kasační stížnost zamítl.
[52] V dané věci je výsledkem soudního přezkumu zrušení rozhodnutí žalovaného ve výroku II. Stěžovatelka tedy byla z této části v řízení úspěšná. Žalovaný byl v řízení úspěšný ve zbývající části, tj. části vztahující se k výroku I. napadeného rozhodnutí. Úspěšnost obou stran byla tedy stejná, poloviční. Z toho důvodu rozhodl Nejvyšší správní soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. října 2023
Mgr. Petra Weissová
předsedkyně senátu