Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Az 31/2023 - 20

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Václavem Kočkou-Amortem ve věci

žalobce:

X., narozený dne X.

bytem X.

proti

žalovanému:

Ministerstvo vnitra, Odbor azylové a migrační politiky

sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 8. 2023, č. j.: OAM-717/ZA-ZA11-D02-2023

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalobou včas podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 8. 2023, č. j.: OAM-717/ZA-ZA11-D02-2023, jímž byla podle ustanovení , o azylu (dále jen „ “), shledána nepřípustnou jeho žádost o udělení mezinárodní ochrany a řízení o této žádosti bylo podle ustanovení téhož zákona zastaveno. Dále bylo ve výroku konstatováno, že státem příslušným k posouzení podané žádosti podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (dále jen „Dublinské nařízení“), je Chorvatsko.

II. Obsah žaloby

2. Žalobce v žalobě namítal, že žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice podal kvůli obavě o život, neboť ho v zemi původu opakovaně hledali vojáci a policisté. Patrně mu chtěli X. Dokonce i po útěku z X. vojáci a policisté nadále chodí do jeho domu a vyhrožují jeho blízkým. V České republice by si chtěl najít práci, má tu přátele, naproti tomu v Chorvatsku nikoho nezná a žijí tam X., kteří by na něho mohli donášet. Žalobce upozornil na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 28. 3. 2017, č. j.: - 61, podle kterého se správní orgány mají zabývat otázkou aplikace čl. 17 Dublinského nařízení s ohledem na specifické okolnosti hodné zřetele. Napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, když v něm nebyla zhodnocena aplikace čl. 17 Dublinského nařízení. Žalobce odkázal i na čl. 3 odst. 2 Dublinského nařízení a své předání do Chorvatska pokládá za nehospodárné.

3. Na základě výše uvedeného žalobce navrhl napadené rozhodnutí zrušit a vrátit věc žalovanému k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalovaného

4. Žalovaný se k žalobě vyjádřil, když po rekapitulaci dosavadního průběhu řízení a žalobních námitek vyslovil s žalobou nesouhlas. Chorvatská republika je státem příslušným k posouzení žalobcovy žádosti o mezinárodní ochranu, jelikož žalobce podal žádost dne 17. 5. 2023 právě v Chorvatsku. Podle dostupných informací o zemi původu X. Žalobu navrhl žalovaný zamítnout.

IV. Obsah správního spisu

5. Ze správního spisu bylo zjištěno, že podle záznamu o výsledku porovnávání otisků prstů v systému EURODAC žalobce podal dne 17. 5. 2023 žádost o mezinárodní ochranu v Chorvatsku. Mluví ukrajinsky a rusky, je svobodný, bezdětný, muslimského vyznání a cítí se zdráv. Dne X., odkud dne 17. 5. 2023 překročil chorvatskou hranici, do České republiky vstoupil ještě dne 17. 5. 2023. Mezi X. v Chorvatsku by mohli být X., kteří by prozradili místo jeho pobytu. V České republice se žalobce cítí bezpečněji, ale jeho X. prozatím neplánuje, že by sem přijela na delší dobu.

6. Chorvatsko akceptovalo žádost České republiky o převzetí žalobce s ohledem na čl. 20 odst. 5 Dublinského nařízení (odpověď Chorvatské republiky na žádost o převzetí doručená žalovanému dne 26. 6. 2023).

7. V chorvatském azylovém řízení nedochází k systémovým nedostatkům (Informace OAMP ze dne 1. 11. 2021).

8. Dne 2. 8. 2023 se žalobce mohl seznámit s podklady rozhodnutí, přičemž uvedl, že se nechce do Chorvatska vrátit, neboť se tam nebude cítit v bezpečí.

9. Dále žalovaný vydal žalobou napadené rozhodnutí ze dne 10. 8. 2023.

V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze

10. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů ve smyslu ustanovení , (dále jen „ “), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu ke dni vydání tohoto rozsudku, a to vzhledem k účinnosti článku 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

11. Soud ve věci rozhodl bez jednání, protože s tímto postupem vyslovili souhlas účastníci ve smyslu ustanovení

12. Podle ust. čl. 3 odst. 2 prvního pododstavce Dublinského nařízení pokud nemůže být na základě kritérií vyjmenovaných v tomto nařízení určen příslušný členský stát, je k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu příslušný první členský stát, ve kterém byla žádost podána.

13. Podle ust. čl. 17 odst. 1 prvního pododstavce Dublinského nařízení odchylně od čl. 3 odst. 1 se může každý členský stát rozhodnout posoudit žádost o mezinárodní ochranu, kterou podal státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti, i když podle kritérií stanovených tímto nařízením není příslušný.

14. Soud předně uvádí, že dle kritérií Dublinského nařízení je státem příslušným k posouzení žalobcovy žádosti skutečně Chorvatsko. Žalovaný kritéria řádně vyhodnotil na s. 2 až 4 napadeného rozhodnutí, s jeho závěry se lze ztotožnit. Na žalobce není aplikovatelné žádné z kritérií čl. 8 až 15 Dublinského nařízení, z žaloby navíc není zřejmé opačné tvrzení, žalobce toliko obecně zmínil nesouhlas s příslušností Chorvatska, aniž vyslovil, jaké z kritérií by měl naplňovat. Nelze-li určit příslušný členský stát dle stanovených kritérií, je státem příslušným k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu první členský stát, v němž byla žádost podána (čl. 3 odst. 2 první pododstavec Dublinského nařízení); žalobce podal první žádost o mezinárodní ochranu v Chorvatsku, proto je státem příslušným k posouzení azylové žádosti Chorvatsko.

15. Z ničeho nevyplývají ani možné systémové nedostatky v chorvatském azylovém řízení. Dle Informace OAMP ze dne 1. 11. 2021 probíhá azylové řízení v Chorvatsku standardně, k dispozici bývá žadatelům tlumočník i právní pomoc, přijímací střediska vykazují dostatečné kapacity a podmínky v nich nenaznačují existenci systémových nedostatků ve smyslu čl. 3 odst. 2 druhého pododstavce Dublinského nařízení, žadatelé nejsou v praxi zajišťováni v průběhu standardního azylového řízení.

16. Žalovaný v napadeném rozhodnutí řádně odůvodnil, proč nepřistoupil k aplikaci diskrečního ustanovení čl. 17 Dublinského nařízení a neposoudil tak žalobcovu žádost o mezinárodní ochranu i přes svou nepříslušnost. Žalovaný uvedl, že žalobce netrpí zdravotním omezením, v České republice nemá kulturní vazby, nikdy zde nebyl a jeho X. Zhodnocení žalovaného ohledně neaplikování diskrečního ustanovení čl. 17 Dublinského nařízení shledává soud dostatečným a adekvátním. K úvahám stran čl. 17 Dublinského nařízení se vyslovil NSS, který v první právní větě k rozsudku ze dne 5. 1. 2017, č. j.: – 24, uvedl: „Čl. 17. odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 (právo atrahovat si posuzování žádosti o mezinárodní ochranu nepříslušným členským státem) neznamená právo tohoto státu k libovůli, nýbrž jeho povinnost hledat a nacházet racionální řešení přiměřená konkrétním okolnostem. Pokud z okolností případu plyne, že je hodný zvláštního zřetele, je na místě úvahu o aplikaci uvedeného ustanovení učinit.“ Na druhou stranu NSS dospěl k závěru, že povinnost převzít příslušnost na základě čl. 17 Dublinského nařízení státu nevzniká ani tehdy, nastane-li výjimečná situace (vizte rozsudek NSS ze dne 7. 12. 2017, č. j.: – 25). Žalovaný při svých úvahách libovůli neprojevil, naopak zhodnotil všechny relevantní skutečnosti a dospěl k logicky odůvodněnému závěru o neaplikování diskrečního ustanovení čl. 17 Dublinského nařízení na žalobcovu věc. Soud s žalovaným rovněž souhlasí, že žalobce nemá zdravotní omezení a k území České republiky ho nevážou žádné příbuzenské poměry. Pokud jde o možné nebezpečí ze strany X., tito žijí i v České republice. Zájem pobývat v České republice, jakož ani hospodárnost pak nepředstavují zřetele hodné důvody, pro něž by bylo namístě o aplikaci diskrečního ustanovení čl. 17 Dublinského nařízení vůbec uvažovat.

17. Co se týče rozsudku NSS ze dne 28. 3. 2017, č. j.: - 61, na žalobcovu věc nedopadá, jelikož v něm bylo judikováno, že okolností hodnou zvláštního zřetele může být rodinná situace žadatele. Žalobce je přitom svobodný, bezdětný, v České republice nemá příbuzné a ani s nikým blízkým do České republiky nepřicestoval.

18. Ze všech výše uvedených důvodů soud žalobu podle ustanovení jako nedůvodnou zamítl.

19. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení Žalobce neměl ve věci úspěch, proto mu náhrada nákladů řízení nenáleží, a žalovanému náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Praha 30. října 2023

JUDr. Václav Kočka-Amort, v.r.

samosoudce

Shodu s prvopisem potvrzuje K. R.